FELIX Adolf 4.6.1904-13.6.1987

Z Personal
Adolf FELIX
Narození 4.6.1904
Místo narození Praha
Úmrtí 13.6.1987
Místo úmrtí Praha
Povolání

64- Překladatel 63- Spisovatel 73- Uměnovědec nebo historik umění

68- Redaktor nebo žurnalista

FELIX, Adolf, * 4. 6. 1904 Praha, † 13. 6. 1987 Praha, překladatel, spisovatel, publicista

Byl synem fyzika Václava F. (1873–1933). Po maturitě na Jiráskově gymnáziu v Praze 1922 studoval estetiku a dějiny umění na Filozofické fakultě UK, 1925–26 na univerzitě v Římě. Od 1925 přispíval do deníků a časopisů, zejména Lidových novin, Cesty, Rozprav Aventina, Českého slova, Divadla, Kmenu, Literárního světa, Lumíru, Národních listů, Panorámy, i do listů věnujících se umění: Rozhledy po literatuře a umění, Umění dneška, Volné směry, kde byl výtvarným referentem. Informoval o literatuře, zejména o italské poezii a próze, které českému čtenáři přibližoval jak odbornými studiemi, tak popularizačními články. První knižní překlad z italštiny (divadelní hra M. Bontempelliho Eva Ultima) vydal 1927, následujícího roku A. Baldiniho Michelaccio a jiná próza (1928) a Legendy o sv. Františku z Assisi (1928). Na základě práce Moderní estetické názory o podstatě plastického získal 1928 titul PhDr., od 1929 byl redaktorem ČTK. Velmi populární byly jeho převody G. Boccaccia (Tři roztomilé novely mnoho pomlouvaného Giovanni di Boccaccia, 1930) a B. Celliniho slavného Vlastního životopisu (1930), na němž spolupracoval s J. Machem. Dále se orientoval na literaturu s dobrodružným podtextem (U. Nobile, Katastrofa vzducholodi Itálie na severní točně, 1930; P. Gadda, Plavčík, 1932) a na převody pro scénická provedení (G. Forzano, Madonna Oretta, 1931). O původní práci se pokusil monografií o malíři Františku Charvátovi (1931, znovu scénicky 1936). Vedle próz se u čtenářů i odborné veřejnosti prosadil obsáhlou a reprezentativní antologií Italští básníci 1900–1930 (1932, 1933), jíž ve třicátých letech seznámil českého čtenáře s novodobou italskou lyrikou. Zasloužil se také o popularitu A. Moravii v českých zemích (Lhostejní, 1933). Vzdělání si rozšiřoval studijními cestami po Německu, Francii a Itálii. Jako zpravodaj se 1938 účastnil konference Malé dohody. Dějinám umění se věnoval s přítelem B. S. Urbanem při redigování sborníků S. V. 34 (též jako Sborník výtvarných umělců 34, 1934) a S. V. 1937 (Sdružení výtvarníků 37, 1937). O malíři Urbanovi napsal 1940 monografii. 1941 vydal reportážní prózu o první české pilotce B. Laglerové a počátcích letectví Průkopníci vzduchu. 1942 vyšel jeho román z období doznívajícího biedermeieru Koruna Dagmařina. Přiblížil v něm život pražského měšťanstva šedesátých až osmdesátých let 19. století na postavě zchudlé šlechtičny Marie Prokopové. 1945 se oženil. 1950–54 pracoval jako technický překladatel n. p. Škoda v Praze, pak byl několik let ve svobodném povolání. Věnoval se více překladu i vlastní tvorbě pro divadlo, které ho zaujalo již po osvobození, intenzivněji pak v polovině padesátých let. Psal hry většinou s pohádkovými motivy pro děti a mládež: Honza a čaroděj (premiéra 1954, knižně 1957), Honza a drak (1955), Šípková Růženka (premiéra 1953, knižně 1958). Ojediněle se zabýval překlady dobrodružné literatury zejména z ruštiny (J. Chazin, Mistři cechu loďařského, 1951, s J. Cymbrylou; G. Kublickij, Objevitelé Antarktidy, 1952, s J. Cymbrylou; G. Revzin, Koperník, 1952; V. F. Kagan, Archimedes, 1953; F. Sólinas, Rybář Squarciò, 1959; K. S. Badigin, Dobyvatelé ledových moří, 1962). Od 1958 až do odchodu do penze 1964 působil opět jako technický překladatel v Motorletu Jinonice a současně do 1970 překládal pro Československý státní film. V šedesátých letech vycházely i jeho další převody z italštiny: F. Jovine, Na starý motiv (1962), L. Sciascia, Den sovy (1964) a F. Fellini Pět scénářů (1966, s J. Pokorným a Z. Frýbortem), dva výbory Italské renesanční novely (1967) a 5 italských novel (1967, s jinými), N. Machiavelli Vladař (1969, s J. Pokorným). Řada jeho děl vycházela z rukopisné pozůstalosti ještě 2004 a 2005.

L: J. Bukáček, in: Lidové noviny 22. 8. 1929; týž, Italští básníci, in: tamtéž, 1. 8. 1933; bs (B. Slavík), Obrazy pražského života. A. F., Koruna Dagmařina, in: tamtéž, 23. 9. 1942; K. P. (Polák), Koruna Dagmařina, in: Národní práce 18. 8. 1942; Kunc 1, s. 160; LČL 1, s. 688; www.databaze-prekladu.cz; www.obecprekladatelu.cz.

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; Divadelní ústav, Praha (knihovna, zde uloženy hry a rukopisy).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová