FENCL Jan 29.3.1918-27.1.1977

Z Personal
Jan FENCL
Narození 29.3.1918
Místo narození Krušovice (u Rakovníka)
Úmrtí 27.1.1977
Místo úmrtí Praha
Povolání 11- Geolog

FENCL, Jan, * 29. 3. 1918 Krušovice (u Rakovníka), † 27. 1. 1977 Praha, inženýrský geolog, pedagog

Po maturitě na reálce v Rakovníku se 1936 zapsal na Přírodovědeckou fakultu UK, kde začal studovat přírodopis a zeměpis. Záhy se začal zajímat o geologii a stal se pracovníkem Geologického ústavu u R. Kettnera. Po uzavření vysokých škol pracoval 1939–40 jako dělník v továrně na šamot RAKO v Rakovníku, 1940–45 v geologickém oddělení zeměvrtné firmy Artesia v Praze, kde se seznámil s problémy stavební geologie, hydrogeologie a s vrtnou technikou. Po osvobození studium 1945–46 dokončil, 1946 po složení druhé státní zkoušky získal aprobaci pro výuku přírodopisu a zeměpisu na středních školách, po obhájení disertace o vyvřelinách Lubenské skalky u Rakovníka 1948 titul RNDr. Zkušenost z Artesie ho přivedla k inženýrské geologii. 1945 se stal asistentem u Q. Záruby v Geologickém ústavu Vysoké školy inženýrského stavitelství ČVUT (později Stavební fakulta ČVUT) v Praze. 1953 získal na fakultě docenturu, 1967 se stal mimořádným a po Zárubově odchodu do výslužby (1971) řádným profesorem geologie na katedře geotechniky. Určitou dobu externě přednášel inženýrskou geologii na Přírodovědecké fakultě UK.

Zasáhl do řady oborů inženýrské geologie. Zpočátku se zabýval urbanistickou geologií, vypracoval inženýrsko-geologické podklady, včetně map základových půd, pro účely územního plánu České Lípy, Kutné Hory (1950; znovu 1965–66 podklady pro rekonstrukci historického jádra), Týna nad Vltavou, Turnova, Třeboně, Rakovníka a Teplic (některé společně s Q. Zárubou). Zpracoval několik listů podrobné mapy základových půd města Prahy. Počátkem sedmdesátých let spolu s K. Hromadou zhotovil geologickou studii pro rekonstrukci památkového areálu Vyšehradu. Podílel se na přípravě projektů komunikačních staveb, včetně pražského metra, a staveb vodohospodářských. Vypracoval inženýrsko-geologické mapy a studie pro vodní díla Rozkoš, Dalešice, Ružín, zátopového území orlické nádrže na Vltavě, včetně podkladů pro zabezpečení hradu Zvíkova a zámku Orlíku. Podílel se na výzkumu projektované trasy průplavu Dunaj – Odra – Labe (mj. v území s mnoha sesuvy u České Třebové) a trasy vodovodního přivaděče ze Želivky do Prahy.

Dále studoval geologické poměry blat a slatin v okolí Třeboně a u Plesné (u Františkových Lázní), zabýval se i možnostmi jejich technického a balneologického využití. Některé práce zasahovaly do technické petrografie, např. spolupracoval s Ústavem teoretické a aplikované mechaniky ČSAV při zkoušení přírodních stavebních kamenů, sledoval závislost geotechnických vlastností hornin na jejich petrografickém složení. Od 1960 se intenzivně zabýval svahovými pohyby, zejména na území české křídové pánve v okolí Turnova (katastrofický sesuv u Dnebohu, Podháje, údolí Libuňky aj.), na Holých vrších u Jičína aj. Pro účely registrace sesuvných území v ČSSR popsal oblast mezi Labem a Jizerou. Účastnil se geologického výzkumu a sanačních prací po katastrofálním sesuvu v Handlové na Slovensku. Lomařské geologie se týkala studie o lomu v kulmských drobách v Domašově na Moravě. Napsal třiatřicet publikací a množství posudků a zpráv. 1959–64 byl členem redakční rady časopisu Geologický průzkum.

D: Zpráva o pedogeologickém mapování na listu Kutná Hora, in: Věstník Ústředního ústavu geologického 25, 1950, s. 225–229 (s Q. Zárubou a J. Schütznerem); Vyvřelé horniny Lubenské skalky a lomu „V Brantu“ u Rakovníka, in: ČNM, odd. přírodovědecký 121, 1952, s. 125–129; Technicko- geologický rozbor zájmové oblasti města Rakovníka, in: Anthropozoikum 5, 1955, s. 161–170; Geologické poměry okolí Lázní Teplic v Čechách, in: Sborník Ústředního ústavu geologického 22, 1956, s. 427–484 (s Q. Zárubou); Zpráva o pedogeologickém výzkumu blat v jižních Čechách (slatiny Cepského revíru, blato Kočičí a Žofinka), in: Zprávy o geologických výzkumech v roce 1955 (Praha), 1956, s. 36–38 (s K. Hromadou); Příklad periglaciálního porušení miocenních jílů v Třeboni, in: Čas. Min. Geol. 1, 1956, s. 323–329; Geologické práce pro zabezpečení skalní stěny pod hradem Orlíkem, in: tamtéž 4, 1959, s. 8–25 (s J. Dobrem a J. Verfelem); Kamenné proudy na svazích Bystřice u Domašova na Moravě, in: Anthropozoikum 10, 1962, s. 75–91 (s A. Svatošem); Typy sesuvů v české křídové pánvi, in: Sborník geologických věd, Řada HIG 5, 1966, s. 23–41; Rozbor sesuvu u Dnebohu, in: tamtéž, s. 141–160 (s Q. Zárubou et al.); Výskyt permských sedimentů v sesuvném území u České Třebové, in: Čas. Min. Geol. 16, 1971, s. 321–328 (s O. Zemanem); Inženýrsko-geologický rozbor zájmového území národní kulturní památky Vyšehradu, in: Exkurzní průvodce 19. sjezdu Československé společnosti pro mineralogii a geologii, 1973, s. 9–12 (s K. Hromadou).

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 186; V. Schütznerová-Havelková, Prof. RNDr. J. F., CSc., zemřel, in: Čas. Min. Geol. 22, 1977, s. 335–336; Q. Záruba, Prof. RNDr. J. F. zemřel, in: Věstník Ústředního ústavu geologického 52, 1977, č. 4, s. 253–255 (s bibliografií); V. Schütznerová-Havelková, Quido Záruba – pedagog, in: Inženýrský geolog Quido Záruba, Z. Hroch (ed.), 2000, s. 23–26.

Pavel Vlašímský