FIŠERA Alois 31.7.1897-21.3.1981

Z Personal
Alois FIŠERA
Narození 31.7.1897
Místo narození Nová Skřeněř (č. o. Nový Bydžov)
Úmrtí 21.3.1981
Místo úmrtí Lysá nad Labem
Povolání

76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

45- Voják nebo partyzán

FIŠERA, Alois, * 31. 7. 1897 Nová Skřeněř (č. o. Nový Bydžov), † 21. 3. 1981 Lysá nad Labem, důstojník, účastník 1. a 2. odboje

V květnu 1915 maturoval na reálném gymnáziu v Novém Bydžově a v říjnu narukoval k 94. pěšímu pluku. V červnu 1916 přeběhl na ruskou stranu fronty. Ještě téhož měsíce byl po podání přihlášky do československých dobrovolnických vojenských jednotek zařazen ke 3. pluku 1. srbské dobrovolnické divize. V září 1916 utrpěl na dobrudžské frontě těžké zranění. V polovině června 1917 nastoupil službu u 1. československého střeleckého pluku v Rusku, ve funkci velitele čety se zúčastnil bitvy u Zborova, v listopadu 1917 byl přemístěn ke 4. střeleckému pluku. Prošel v čele jeho výzvědné roty všemi boji od bitvy u Bachmače po Sibiř, anabázi zakončil jako velitel instrukční roty pluku (kpt.). V ČSR byl zařazen ke 4. pěšímu pluku jako velitel pěší roty, poté se stal zástupcem velitele školy pro důstojníky v záloze 4. pěší divize. 1922–24 velel rotě 5. horského praporu, 1924–25 byl pobočníkem velitele praporu (št. kpt.), 1925–28 pobočníkem velitele 2. horského pěšího pluku. Po studiu na Válečné škole byl přidělen 1931 jako referent štábu Zemského vojenského velitelství v Bratislavě. 1933–36 vyučoval taktiku pěchoty na pražské Válečné škole (major generálního štábu), 1936–37 pracoval ve štábu 2. sboru. 1937–38 byl členem mezinárodní kontrolní komise pro Španělsko při ministerstvu zahraničních věcí (pplk.), na podzim 1938 členem vojenské skupiny československo-maďarské delimitační komise. 1938–39 velel štábu 12. pěší divize. Po nacistické okupaci stál v čele 4. oddělení ministerstva národní obrany v likvidaci a organizoval evakuaci z Podkarpatské Rusi. Výkon této funkce mu napomohl k odchodu do exilu. Přes Bratislavu a Bukurešť v červnu 1939 dorazil do Varšavy. Byl přidělen agenturní ústředně československé zpravodajské služby v Krakově. V srpnu 1939 se mu podařilo dostat do Paříže a v listopadu se přeplavil do Anglie, kde zprvu prováděl nábor bývalých občanů ČSR do zahraničního vojska. V lednu 1940 se vrátil do Francie jako náčelník štábu 1. československé divize. V srpnu byl v Londýně přidělen Vojenské kanceláři prezidenta republiky. Od ledna 1941 přednášel jako profesor v polské Válečné škole, v červnu 1943 se stal vojenským atašé u exilové belgické a lucemburské vlády, dočasně 1944 i u polské vlády (plk.). V ČSR nejprve krátce velel 3. vojenské oblasti v Brně, 1945–46 v hodnosti brigádního generála 13. pěší divizi. 1946–47 studoval na Akademii generálního štábu v Moskvě, 1947–48 zastupoval jako divizní generál velitele Vysoké školy válečné, 1948–49 jí velel. Stal se nositelem mnoha domácích i zahraničních vysokých vojenských vyznamenání (Československý válečný kříž 1918 a 1939, Československá vojenská medaile Za zásluhy I. stupně ad.). Byl ve spojení s J. Masarykem bezprostředně před jeho smrtí. V říjnu 1949 musel z armády odejít, byl degradován a i s rodinou vystěhován z Prahy. Po 1989 in memoriam rehabilitován.

L: Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 73–74 (se soupisem další literatury).

P: VHA, Praha, poslužný list legionáře a kvalifikační listina důstojníka.

Martin Kučera