FIALA Jaromír 30.12.1892-15.5.1967

Z Personal
Jaromír FIALA
Narození 30.12.1892
Místo narození Postoloprty
Úmrtí 15.5.1967
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel 64- Překladatel

68- Redaktor nebo žurnalista

FIALA, Jaromír, * 30. 12. 1892 Postoloprty, † 15. 5. 1967 Praha, pedagog, překladatel, publicista, hudební skladatel

Maturoval 1911 na smíchovském gymnáziu (dnes Praha) a pokračoval ve studiu románských jazyků na pražské univerzitě, studium přerušil 1913, kdy pobýval v Poitiers. 1917 získal aprobaci pro latinu a francouzštinu (PhDr. 1922). Stal se středoškolským profesorem v Domažlicích, kde vedl též pěvecký sbor Čerchovan (založen 1901). Soukromě se školil v hudbě u profesorů pražské konzervatoře: klavír u A. Šímy, skladba u O. Šína a zpěv u A. Hermana. Státní zkoušku ze sborového zpěvu složil 1922. Živil se hlavně jako pedagog hudební výchovy a 1932–50 (s výjimkou válečných let) jako lektor francouzštiny na UK, napsal a redigoval několik učebnic francouzštiny. Ve školství zůstal v různých úředních funkcích až do 1953, kdy odešel do penze. Díky znalosti cizích jazyků se ve dvacátých a třicátých letech uplatnil jako průvodce oficiálních kulturních delegací.

Komponoval především písně a sbory, jež vycházely z tvorby J. B. Foerstra. Vydával je samostatně v Hudební matici Umělecké besedy, v nakladatelstvích Urbánek a Barvitius, jako přílohy časopisů (Česká hudba, vyd. Kutná Hora), příležitostně jinde (např. Hymny států Malé dohody vyšly 1938 v nákladu Československé grafické unie, úpravy francouzských písní ve Spolku pro vydržování soukromých francouzských škol). S J. Jindřichem sbíral chodské písně a podílel se na vydávání jejich sbírek. F. upravovatelská činnost byla bohatá a různorodá, vydával i starší české skladby (např. Píseň svobody B. Smetany s textem J. J. Kolára z 1848, dále Píseň při víně J. K. Chmelenského a V. Rosenkranze ze sbírky Věnec zpěvů vlastenských z 1836), v časopise Česká hudba založil edici Staří mistři. Opakované edice vlastní sborové a písňové tvorby, včetně úprav, svědčily o poměrně širokém uplatnění F. vokálních skladeb, jeho instrumentální kompozice se však neprosadily.

Významná byla F. přednášková, ediční, publicistická a překladatelská činnost. Přednášel o hudbě v Masarykově lidovýchovném ústavu i v mimopražských spolcích a organizacích, byl autorem rozhlasových popularizačních pořadů. Napsal několik desítek publicistických statí o hudebním vzdělávání, o české hudbě 19. století a o vokální tvorbě své doby, které vycházely v časopisech Hudební výchova, Dalibor, Česká hudba, Listy Hudební matice ad., obsáhlejší z nich vyšly samostatně. Byl autorem předmluv k českým edicím hudebně-historické literatury. Sestavoval bibliografie k různým oblastem české hudby, přispíval do české lexikografické literatury (např. heslo Francouzská hudba v Masarykově slovníku naučném). Překládal především z francouzštiny, ale i z jiných jazyků, beletrii, písňové texty, operní libreta a divadelní hry. Z češtiny do francouzštiny přetlumočil zejména písňové texty (mj. souborné dílo A. Dvořáka). 1923–31 dopisoval do francouzských časopisů a propagoval českou hudbu v cizině (Le Monde musical, Le Ménestrel, L’ Orient Musical). Stal se nositelem několika francouzských vyznamenání.

D: výběr, překlady beletrie: V. Hugo, Chrám Matky boží v Paříži, 1928 (k tomu samostatně Poznámky k Hugovu románu Chrám Matky boží v Paříži, 1928); H. de Balzac, Gobseck, 1951 (nově 1997); operní libreta: E. Satie, Sokrates (provedla konzervatoř ve Stavovském divadle, 1925); D. Milhaud, Zmatek (Národní divadlo, 1926); M. Ravel, Dítě a kouzla (Národní divadlo, 1927, tisk v knihovně Divadelního ústavu, Praha); W. A. Mozart, Idomeneus, král krétský (Národní divadlo, 1931, tisk v knihovně Divadelního ústavu, Praha); W. Egk, Peer Gynt (Národní divadlo, 1941); P. Vranický, Oberon (představení konzervatoře a Tylova divadla v Praze, 1969). Bibliografické katalogy: Průvodce sborovou literaturou s rejstříkem skladatelů a básníků…, 1926; Zpěvní skladby z nákladu Pěvecké obce české, 1929; Dílo Josefa Bohuslava Foerstra, 1929. Doplňky, 1940; Skladby Vítězslava Nováka, 1930. Doplňky, 1940; Dílo Otakara Zicha, 1935; Skladby K. B. Jiráka, 1941. Úpravy: 21 francouzských písní, 1921; Jindřichův chodský zpěvník 1, 1926; Česká beseda. Nápěvy se slovy písní a popisy tanců, 1947.

L: Pazdírek, s. 257 (s bibliografií publicistických textů o hudbě); HS 1, s. 309–310 (s bibliografií); Hudební rozhledy 20, 1967, s. 375 (oznámení úmrtí); http://archiv.narodni-divadlo.cz.

P: NK, Praha, Hudební oddělení, F. skladby.

Jitka Ludvová