FIALA Jiří Julius 14.9.1892-3.8.1974

Z Personal
Jiří Julius FIALA
Narození 14.9.1892
Místo narození Smíchov (Praha)
Úmrtí 3.8.1974
Místo úmrtí Praha
Povolání

77- Hudební skladatel

78- Hudební interpret

FIALA, Jiří Julius, * 14. 9. 1892 Smíchov (Praha), † 3. 8. 1974 Praha, hudební skladatel, dirigent

Narodil se v rodině koncertního mistra České filharmonie Ferdinanda F. (* 1861) a Tekly, roz. Jansové. Umění se věnoval i bratr Ferdinand (1888–1953), který se stal filmovým architektem, scénografem a hercem. Jeho bratranci byli populární herci Eman F. (1899–1970) a František F. (1891–1947), známý pod uměleckým jménem Ferenc Futurista.

F. studoval nejprve klavír a 1910–13 varhany a kompozici na pražské konzervatoři, poté byl dva roky žákem mistrovského kursu V. Nováka. Od 1915 vystřídal řadu působišť, a to jako kapelník filmového orchestru v kině Světovid v Nuslích (dnes Praha), poté jako hráč operetního divadla Aréna na Smíchově, kde byl 1916–22 angažován jako divadelní kapelník. Šéfoval orchestrům několika dalších pražských divadel: nuselského Tylova (1924/25), Vinohradské zpěvohry (1929–32), holešovické Uranie (1940–44). Působil i v Českých Budějovicích (1925/26) a u divadelní společnosti A. Marka v Poděbradech (1926–28), krátce též na Slovensku. Věnoval se také dramaturgii, spolupracoval s rozhlasem, byl však především plodným skladatelem. Komponoval klavírní skladby, mše, symfonické básně, opery, operety, melodramy, scénickou hudbu či písně. Od třicátých let se intenzivně věnoval ve spolupráci s J. Kohoutem a E. Fialou hlavně filmové hudbě, kterou doprovodil více než padesát krátkometrážních i celovečerních titulů režisérů J. Rovenského, S. Innemanna, V. Wassermana, J. Slavíčka, M. Cikána, M. Friče, F. Čápa, V. Binovce a V. Kršky. Vyhledávanou se stala jeho hudba k filmům z venkovského prostředí, kterou později úspěšně adaptoval na operety a hudební komedie. Patřil k pokračovatelům operetních skladatelů O. Nedbala, R. Piskáčka nebo K. Weise. Od dvacátých let sám příležitostně vystupoval jako filmový herec v němých, poté i zvukových filmech. Často v nich ztvárňoval menší role hudebníků. Pracoval ve Svazu českých skladatelů a Ochranném svazu autorském.

D: operety: Hoši z první legie, 1919; Vlastencové z boudy, 1921; Teče voda teče, 1925; Dítě z tržnice, 1945; Muzikantská Liduška, 1947; Baruška, 1953; Počestné paní pardubické, 1960; Fantom operety, 1961; Lumpacivagabundus, 1964. Scénická hudba: Husité (A. Dvořák, 1926); Gazdina roba (G. Preissová, 1943); Talisman (J. N. Nestroy – A. Podhorský, 1944). Pantomimy: Otrok; Svatební košile; Ďáblova kořist; Jarní píseň, 1920; Na slepé koleji, 1922; Budiž tma, 1923; Golem, 1924. Filmová hudba: Maryša, 1935; Boží mlýny, 1938; Cestou křížovou, 1938; Babička, 1940; Muzikantská Liduška, 1940; Jan Cimbura, 1941; Pantáta Bezoušek, 1941;Městečko na dlani, 1942; Počestné paní pardubické 1944; Baruška, 1953. Orchestrální skladby: Legenda o staré Praze; Válka, 1917 (přepracována pod názvem Soumrak a úsvit).

L: A. M. Brousil, Hudba v našem filmu, 1948, passim; L. Pacák, Opereta, 1946, rejstřík; Nová československá operetní tvorba, 1962, passim; HS 1, s. 310–311 (se soupisem skladeb a literaturou); EJ, s. 132; FP 1, s. 99–100 (se soupisem filmové hudby); Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, J. Holeňová (ed.), 2001, s. 72; www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí a filmové hudby); www.ceskyhudebnislovnik.cz (se soupisem skladeb a další literaturou).

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 116, obraz 284–286.

Marie Makariusová