FIKAR Ladislav 29.6.1920-17.7.1975

Z Personal
Ladislav FIKAR
Narození 29.6.1920
Místo narození Samotín (č. o. Sněžné u Žďáru nad Sázavou)
Úmrtí 17.7.1975
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 179-180

FIKAR, Ladislav, * 29. 6. 1920 Samotín (č. o. Sněžné u Žďáru nad Sázavou), † 17. 7. 1975 Praha, básník, překladatel, nakladatelský a filmový pracovník

Narodil se v rodině malého rolníka. 1941 maturoval na reálném gymnáziu v Havlíčkově (tehdy Německém) Brodě a pak byl do konce války totálně nasazen v pražských průmyslových podnicích. Filozofii a srovnávací dějiny literatury studoval 1945–48 na FF UK v Praze, avšak studium nedokončil. 1945–47 vedl divadelní referát v deníku Mladá fronta, 1947 nastoupil jako redaktor do nakladatelství Borový, přeměněného od 1948 na nakladatelství Československý spisovatel. 1952–56 byl jeho šéfredaktorem, 1956–59 ředitelem. V čele největšího literárního nakladatelství v republice se snažil prosadit liberalizaci vydavatelské politiky, uvolnit cenzuru a pomáhat kádrově méně vhodným pracovníkům. V rámci bouřlivé reorganizace byl 1959 z funkce odvolán a 1960 nastoupil do čela jedné z tvůrčích skupin Československého státního filmu. Během necelého desetiletí stál u zrodu padesáti osmi filmových děl, většinou politicky provokativních nebo umělecky novátorských, zvláště některých filmů nové české vlny. Byl např. dramaturgem Vávrových filmů Romance pro křídlovku a Zlatá reneta, snímků V. Jasného Přežil jsem svou smrt, Procesí k Panence, Až přijde kocour, Dýmky, režiséra K. Kachyni a scenáristy J. Procházky Závrať, Naděje, Vysoká zeď, Ať žije republika, Kočár do Vídně, Noc nevěsty, filmových debutů J. Menzla, V. Chytilové, P. Juráčka apod. Podstatně se zasloužil o rozmach českého filmového umění v šedesátých letech. 1968 byl znovu povolán do ředitelské funkce v Československém spisovateli, po svém vyloučení z KSČ 1970 pak odvolán. 1970–73 působil jako provozní tajemník nakladatelství Albatros, 1973 odešel do invalidního důchodu.

Básně ve Studentském časopisu otiskoval už jako gymnazista ve druhé polovině třicátých let. V odloučení od domova vznikala za války jeho první básnická sbírka Samotín, jejíž vydání krátce po osvobození zůstává jedním z nejvýznamnějších českých básnických debutů poválečné doby. V melodických, sevřených verších hluboké citovosti a výrazové síly F. podal bilanci svého chlapeckého zrání s jeho milostným napětím, ztrátou jistot rodiny a rodiště, okouzlením ze smyslového života i duchovního zážitku. Nadto je sbírka objevná i z hlediska poetologického (metafora, eufonie, práce s motivem a slovem atd.). Samotín navázal na poetiku J. Ortena a byl blízký poválečnému dynamoarchismu. S novými verši F. přišel až 1966 ve druhé, podstatně přepracované a rozšířené verzi Samotína, kde zdůraznil prvky archetypálnosti mj. studánky, ohně, džbánu a slov-zaklínadel, jimiž odpověděl na dobové výzvy obrody básnického jazyka a vidění. V posmrtně vydané, nedokončené knize Kámen na hrob (1988 v mnichovské edici Poezie mimo domov) se F. pokusil o bilanci, o zúčtování se životem a vyrovnání s blížícím se skonem, sbírka však obsahuje i básně erotické a jinotajné hněvivé básně občanské. Mnoho úsilí F. věnoval básnickému překladu, zejména z ruštiny. Překládal hry A. P. Čechova a A.N. Ostrovského pro potřeby divadelních souborů, Puškinovu Pohádku o caru Saltánovi nebo Jeseninovy básně. Vrcholem jeho překladatelského úsilí se staly dobově mohutně rezonující Sloky lásky S. Ščipačova (prvně 1952). Sporadicky překládal i z němčiny (R. M. Rilke, Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka; ...a na ochozech smrt jsi viděl stát; Na horách srdce) a angličtiny (Shakespearova Bouře).

L: SČS 1, s. 168–169; www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury).

P: LA PNP, Praha, torzo písemné pozůstalosti (inventář T. Pavlíček, 1996); knihovna Divadelního ústavu, Praha, překlady her.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera