FIKER Eduard 21.11.1902-3.3.1961

Z Personal
Eduard FIKER
Narození 21.11.1902
Místo narození Praha
Úmrtí 3.3.1961
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 181-182
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69166

FIKER, Eduard, * 21. 11. 1902 Praha, † 3. 3. 1961 Praha, spisovatel, filmový scenárista

Jeho otec Eduard F. byl učitelem v Kutné Hoře, jako varhaník působil v kostele. Poté co ztratil sluch, působil postupně jako kreslič, pomocný projektant a stavební úředník při železnici, od 1896 v Praze v technické kanceláři Zemědělské rady pro Čechy. Oba jeho synové byli literárně nadaní, mladší Jan F. (1904–1946) psal dobrodružné romány pod pseudonymy Th. Poulter a W.Crosny. F. maturoval 1920 na reálném gymnáziu na Královských Vinohradech (dnes Praha-Vinohrady). Od téhož roku vystupoval jako talentovaný houslista na chrámových koncertech. Ve studiu strojního a elektrotechnického inženýrství pokračoval do 1923 na technice, po smrti otce se na školu již nevrátil. Odjel do Anglie, která se stala hlavní inspirací jeho pozdější literární práce. Po návratu a absolvování vojenské služby byl 1924–30 kapelníkem vlastního orchestru, hrál v nuselském kabaretu U Znamenáčků a 1931–37 jako člen orchestru Velké operety a Divadla Rokoko. Od 1924 počal přispívat do listu České slovo. 1933 vydal první román Ochránce nebohých, 1934 šest dalších románů Bílý kříž, Černé údolí, Černý vichr, Morová sedmička, Noc na Arnwaysu, Šest nesmrtelných, v časopisu Světozor sedmý román Třetí bůžek. The House on the Eight Mile. Obdobnou žeň poté opakoval každoročně až do druhé poloviny čtyřicátých let, celkem napsal více než devadesát děl. Z dalších to byly např. Bratři ztracených úst, Dech šibenice, Zlatý úsměv, Voskový les (všechny 1935). 1936 se oženil s herečkou a operetní subretou Lolou (Aloisií) Innermannovou (1913–1981).

Spolupracoval s řadou nakladatelství, 1937–45 redigoval knižnici Knihy nové generace nakladatelky Boženy Smolíkové-Mečířové, jíž pomohl edici založit, 1938 se stal šéfredaktorem edice dobrodružných sešitových románů (románového magazínu) Rozruch vydávaného nakladatelstvím Melantrich, kde působil do jejího zastavení 1942. Vedle toho přispíval hojně dobrodružnými a detektivními příběhy do dobových listů a časopisů jako Světozor, Pražský ilustrovaný zpravodaj, Ahoj, Svět v obrazech, Beseda naší rodiny, Květen, Malý čtenář, Lidové noviny, Film a doba, Právo lidu aj. Tematicky jej přitahoval zejména žánr detektivky a detektivní příhody, které vedle románových podob zpracovával i formou divadelních a rozhlasových her nebo jako filmové scénáře. Byl v nich ovlivněn typem anglické detektivky (Edgar Wallace), některé prózy do anglického prostředí i přímo zasadil (Noc na Arnwaysu, 1934, Paní z šedivého domu, 1941). Příběhy koncipoval často kolem postav inspektora T. B. Corna a dobrodruha, lupiče-gentlemana Teda Brenta. Z pražské periferie čerpal námět pro román Zinková cesta (1942), z českého prostředí dobrodružné knihy Tajemný dům, Její hra (1939).Do Severní Ameriky situoval romány Nejdřív já!, 1936, Stráž na Psí skále, 1937, Tříoký jezdec, 1939. Blízký mu byl také žánr humoru, z humoristických próz vydal zejména 1937 Mrtvý zvon a Slaná růže, 1941 Paklíč a 1945 Fantóm operety, se sci-fi námětem 1944 román Čichač. Po válce se uplatňoval jako filmový scenárista a jako spisovatel ve svobodném povolání. Po 1948 se pokoušel reflektovat dobovou společenskou realitu socialismu v próze Zlatá čtyřka (1955), v detektivní fantazii Série C-L (1958) či ve špionážním románu Kilometr devatenáct (1960). Přeložil dvě díla z angličtiny (L. Charteris, Ocelová princezna, 1936, a J. Hilton, Byla to vražda?, 1948), sepsal čtyři divadelní hry. Některé jeho vlastní knihy se dočkaly zfilmování, zejména v režii Martina Friče (Krok do tmy, 1938, Třináctý revír, 1946), Miroslava Cikána (Paklíč, 1944, Na konci města, 1955), Petra Schulhoffa (Strach, 1963), Josefa Macha (Na kolejích čeká vrah, 1970) či Zdeňka Podskalského (televizní seriál Fantom operety, 1970).

Spolu s Emilem Vachkem se F. stal zakladatelem české detektivky a bývá nazýván českým Edgarem Wallacem. Od 2002 je udělována Cena E. F. za nejlepší rukopis původní detektivky. 2007 zahájilo nakladatelství Comics Centrum, vedené F. vnukem Václavem Dortem, svou činnost vydáním F. rukopisného fantastického thrilleru z 1947 Hloubka.

L: gs (O. Sus), K nedožitým šedesátinám..., in: Kulturní tvorba 1963, č. 22; J. Kuchynka, Čeští Wallaceové a plzeňští zvlášť, in: Pravda 5. 7. 1969; LČL 1, s. 696; SČS 1, s. 169–170; Tomeš 1, s. 312; Knapík, s. 81; ČSB, s. 143; J. Brož –M. Frída, Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, 1966, s. 223, 231; I. Adamovič – O. Neff, Slovník české literární fantastiky a science fiction, 1995, s. 67; Literární noviny 23. 5. 2012; www.comicscentrum.cz; www.slovnikceskeliteratury.cz (kde další soupis díla a bibliografie do 2009).

P: Biografický archiv ÚČL, Praha; knihovna Divadelního ústavu, Praha, texty her Mrtvý se vrací, 1948; Padělek, 1955; Fantóm operety, 1960; Svědomí soudí o půlnoci, b. d.

Marcella Husová