FILIP Adolf 8.1.1931-25.6.2007

Z Personal
Adolf FILIP
Narození 8.1.1931
Místo narození Pardubice
Úmrtí 25.6.2007
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 183

FILIP, Adolf, * 8. 1. 1931 Pardubice, † 25. 6. 2007 Praha, herec

Pocházel z rodiny železničního zaměstnance, který zároveň pracoval i jako jevištní technik ve Východočeském divadle v Pardubicích. F. 1955 absolvoval herectví na pražské DAMU, poté byl přijat do Vesnického divadla. 1960–67 hrál ve Východočeském divadle. Další angažmá získal na několika pražských scénách: 1967–72 v Divadle Jiřího Wolkera, následovalo Divadlo S. K. Neumanna v Libni (dnes Divadlo pod Palmovkou). V závěru života vystupoval v obnoveném nuselském Divadle na Fidlovačce. Na jevišti ztvárňoval postavy drobných lidí, prostých a zemitých, k nimž měl blízký vztah.

Od šedesátých let se uplatňoval i ve filmu, který ho často využíval především v sedmdesátých letech, kdy byl obsazován do malých, typově podobných rolí funkcionářů, ředitelů, vedoucích pracovníků, a především policistů a kriminalistů. Hlavní roli mu 1973 nabídl režisér S. Černý ve snímku Počkám, až zabiješ, kde hrál vězně na útěku z nacistického tábora. Fyzické podobnosti s A. Zápotockým F. využil ve filmu Dvacátý devátý (1974, režie A. Kachlík), v televizním filmu Dlouhý čas naděje (1984, režie J. Adamec) a seriálu Gottwald (1986, režie E. Sokolovský), v nichž tohoto politika ztělesnil. Podobně jako ve filmu se často objevoval i v televizních seriálech: 30 případů majora Zemana, Muž na radnici, Dnes v jednom domě, Sanitka, Rozpaky kuchaře Svatopluka, Slavné historky zbojnické, Bylo nás šest, Rodáci, Cirkus Humberto, Dobrodružství kriminalistiky nebo Četnické humoresky. F. se uplatnil i v rozhlasu, televizních inscenacích a dabingu. Jako přesvědčený a angažovaný komunista byl mnohokrát vyznamenán.

Jeho dcerou je zpěvačka, kytaristka a skladatelka Lenka Filipová (* 14. 2. 1954, Praha).

D: role ve filmech, výběr: Vstup zakázán (režie F. Vláčil –M. Vošmik, 1959); Zatykač na královnu (režie D. Klein, 1973); Zlá noc (režie V. Matějka, 1973); Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (režie D. Klein, 1974); Tam, kde hnízdí čápi (režie K. Steklý, 1975); Případ mrtvých spolužáků (režie D. Klein, 1976); Zlaté rybky (režie O. Fuka, 1977); Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem (režie V. Gajer, 1979, 1980); Bouřlivé víno, Mladé víno (režie V. Vorlíček, 1976, 1986); Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí o iluze (režie D. Klein, 1982, 1984); Láska s vůní pryskyřice (režie J. Hanibal, 1984); Kukačka v temném lese (režie A. Moskalyk, 1984); Poločas štěstí (režie Z. Brynych, 1984); Vekslák aneb Staré zlaté časy (režie J. Prokop, 1994).

L: 15 let DAMU a DISKU. 1945–1960, [1961], s. 80 (přehled absolventů a inscenací); Fikejz 1, s. 269–270; ČBS, s. 143; Český hraný film III–V, 2001–2007, rejstřík; www.fdb.cz (s filmografií); www.csfd.cz (s filmografií).

P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.

Marie Makariusová