FILIP de Nova villa †20.10.1507

Z Personal
FILIP de Nova villa
Narození ?
Úmrtí 20.10.1507
Místo úmrtí Kutná Hora
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 188

FILIP de Nova villa (též de Villanuova), * ?, † 20. 10. 1507 Kutná Hora, titulární biskup, generální vikář, představitel utrakvistické církve

Pocházel z italské šlechtické rodiny. Datum a místo narození nebylo dosud zjištěno. Věnoval se duchovní dráze, stal se titulárním biskupem sidonským a generálním vikářem modenského biskupa. Snad na výzvu pražských konšelů (a přes nesouhlas papeže Julia II., který se mu v tom snažil zabránit) přišel na jaře 1504, již v pozdním věku, do Čech, aby světil utrakvistické kněze. Následoval tak příkladu svého krajana Augustina Lucianiho, který v Čechách pobýval 1482–93. F. byl uvítán s nadšením zvláště v Praze, kde zprvu pobýval v Karlově koleji a poté v domě u Staroměstské radnice. Věnoval se biřmování mládeže, podávání svátosti oltářní pod obojí způsobou, svěcení kněží, kostelů a oltářů. S podporou konzervativních utrakvistů usiloval o převzetí vedoucího postavení v utrakvistické církvi, s čímž vyslovil souhlas i král Vladislav Jagellonský; dokonce se začal titulovat i jako český biskup. Narazil však na odmítavé stanovisko utrakvistické konzistoře v čele s jejím administrátorem Pavlem ze Žatce. F. proto dočasně přerušil svěcení kněží a po zákroku pražských konšelů proti jednomu z jeho přívrženců dokonce vyhlásil nad Prahou interdikt. Ani následné usmíření nevedlo k trvalejšímu klidu, a tak v červnu 1506 F. přesídlil do Kutné Hory a v listopadu se pokusil o útěk z Čech. Byl však zadržen již v Soběslavi, odvezen zpátky do Kutné Hory, kde zemřel. Jeho hrob v kutnohorském chrámu sv. Barbory byl 1626 zničen jezuity.

D: J. J. Řehák (ed.), Kutnohorské diarium biskupa F. Villanuovy, in: Zprávy KČSN 1879, s. 44–74.

L: J. J. Řehák, F. Villanuova, český biskup podobojí (1504–1507), 1878; OSN 9, s. 202; MSN 2, s. 738; F. Hrejsa, Dějiny křesťanství v Československu 4, 1948, s. 165–170; J. Macek, Víra a zbožnost jagellonského věku, 2001, s. 131–138.

Jaroslav Boubín