FISCHER Josef V. 2.4.1891-19.2.1945

Z Personal
Josef V. FISCHER
Narození 2.4.1891
Místo narození Kolín
Úmrtí 19.2.1945
Místo úmrtí Neubrandenburg (Německo)
Povolání

56- Filozof 64- Překladatel

63- Spisovatel

FISCHER, Josef V., * 2. 4. 1891 Kolín, † 19. 2. 1945 Neubrandenburg (Německo), filozof, sociolog, pedagog, účastník 2. odboje

Pocházel z českožidovské rodiny, která se usadila v Kolíně, kde 1858 F. děd založil menší chemický závod. F. i jeho bratr Otokar (1883–1938), literární vědec a germanista, získali kvalitní vzdělání. Už jako středoškoláka zaujala F. osobnost Františka Palackého, a zejména filozofická východiska jeho pojetí českých dějin. Vystudoval historii, filozofii a zeměpis na filozofické fakultě české univerzity v Praze. Po ukončení vysokoškolských studií působil 1915–19 jako středoškolský profesor v Lounech, 1919–38 v Praze. Stále ho však lákala vědecká práce v oboru filozofie dějin; 1928 se habilitoval na Filozofické fakultě UK a poté tam přednášel moderní filozofii. Vedle osobnosti a díla F. Palackého (dvoudílná monografie Myšlenky a dílo Františka Palackého, 1926–27) se zabýval i dílem T. G. Masaryka, ale též aktuálním myšlenkovým odkazem antiky (Válka a mír v antické filosofii, 1935); překládal díla J. W. Goetha, Novalise a F. Nietzscheho.

Vstoupil také do veřejného života jako vůdčí osobnost sociálně demokratické inteligence. Ve dvacátých a třicátých letech působil v okruhu Dělnické akademie, kde se sblížil s řadou levicových intelektuálů. Publikoval v deníku Národní osvobození a v časopisech Dělnická osvěta a Nová svoboda; byl spoluautorem programového prohlášení Co chtějí socialisté (1934), požadujícího radikální změny v politickém i hospodářském systému ČSR. Po nástupu nacistického režimu v Německu si stále naléhavěji uvědomoval, jaké nebezpečí hrozí z jeho strany Československu i celé Evropě. Jako aktivní antifašista odhaloval skutečné cíle Henleinova hnutí (Jejich boj, 1937), v letech 1937–39 stál v čele Společnosti přátel demokratického Španělska (autor publikace Španělská válka a evropský mír, 1937) a v době ohrožení samostatné existence ČSR patřil k iniciátorům a tvůrcům manifestu Věrni zůstaneme z jara 1938. Po nacistické okupaci ČSR v březnu 1939 se zapojil do domácího odboje; posléze se stal vedoucím představitelem odbojové skupiny Petiční výbor Věrni zůstaneme (manifest se stal východiskem její činnosti) a významně přispěl k formulaci jejího programu Za svobodu, do nové ČSR, přijatého v první etapě boje za společnou ideovou platformu většiny nekomunistické rezistence. Podílel se na zpravodajské činnosti pro zahraniční odboj a na přípravě ilegálních tiskovin. Po odhalení organizace gestapem byl v říjnu 1941 zatčen. 1941–43 byl vyslýchán a vězněn v Praze na Pankráci; v té době se mu dařilo udržovat spojení s odbojáři na svobodě a spolupracovat s nimi. Poté byl převezen do Německa, koncem 1944 v Berlíně odsouzen k trestu smrti a popraven. Obětí nacistické perzekuce se stala i jeho manželka Milena Fischerová-Balcarová (1905–1945), herečka, lektorka a hlasatelka Českého rozhlasu v Praze, která byla vězněna a v březnu 1945 zahynula v koncentračním táboře Ravensbrück.

D: Myšlenky a dílo Františka Palackého. František Palacký o minulosti pro budoucnost, 1–2, 1926–27; Válka a mír v antické filosofii, 1935.

L: Kutnar, s. 776–777; K. J. Beneš, Za svobodu, do nové Československé republiky, 1945; Filosofický slovník, 1995, s. 150; H. Kauffmannová, Léta 1939–1945. Válečné vzpomínky, 1999, rejstřík; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé, 2013, s. 59–60; L. Kalinová, J. Fišer [sic!], in: V. Průcha a kol., Hospodářské a sociální dějiny Československa 2, 1945–1992, 2009, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková, Josef Tomeš