FLAŠKA z Pardubic a Rychmburka Smil 1350-13.8.1403

Z Personal
Smil FLAŠKA z Pardubic a Rychmburka
Narození 1350
Úmrtí 13.8.1403
Místo úmrtí u Kutné Hory
Povolání

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

63- Spisovatel

FLAŠKA z Pardubic a Rychmburka, Smil, * 1350 ?, † 13. 8. 1403 u Kutné Hory, nejvyšší zemský písař, básník

Příslušník významné šlechtické rodiny, syn Viléma z Pardubic a Rychmburka, synovec pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Studoval na pražské univerzitě, kde před 1367 dosáhl titulu bakaláře svobodných umění. 1384–85 spolu s otcem neúspěšně hájil část majetku (Pardubice), na niž se vztahovalo právo na odúmrť, proti králi Václavovi IV. Po otcově smrti zdědil rozsáhlý majetek na Pardubicku a Rychmbursku, pro hospodářské obtíže byl však nucen část panství prodat. Zájem na zachování práv vysoké šlechty i osobní důvody ho 1395 přivedly do panské jednoty, jejíž členové usilovali o podíl na moci proti králi, který se opíral hlavně o nižší šlechtu, případně i o neurozené. Jako člen panské jednoty se F. 1396 stal nejvyšším písařem a členem královské rady. 1398 se na protest proti snahám markrabího Prokopa dosadit do nejvyšších úřadů královy oblíbence společně s nejvyšším purkrabím a nejvyšším sudím úřadu vzdal. Pokračoval v bojích proti královým straníkům. 1398 přepadl spolu s Bočkem z Kunštátu Potštejn. Do úřadu nejvyššího písaře se vrátil 1400. V únoru 1402 se spolu s dalšími šlechtici zúčastnil zemského sněmu svolaného Zikmundem Lucemburským k ukončení domácí války. V konfliktu s městy, která se po zajetí Václava IV. odmítala podrobit panské vládě, se jako hejtman čáslavského kraje účastnil tažení proti Kutné Hoře, která zůstala věrná králi. V tomto boji padl.

Pravděpodobně krátce před vstupem do panské jednoty nebo nedlouho po něm napsal jako první jménem známý česky píšící autor varování králi v podobě rozsáhlé alegorické didaktické básně Nová rada (dokončena 1394 nebo 1395; 2126 veršů). Prezentoval v ní své politické názory, hájil především mocenská práva vysoké šlechty. Autorovy názory pronáší většinou v přímé řeči čtyřiačtyřiceti zvířat, které si pozval mladý král-lev jako své rádce při nástupu na trůn. Aktuálně zaměřené rady, v nichž se pravidelně střídá čtvernožec a pták, autor oživil příslovími a sentencemi. Zvířata radí podle povahy, jaká jim byla lidmi přikládána, některé rady jsou míněny vážně, jiné ironicky. V básni se prolínají obecné pokyny hodící se pro každého panovníka s těmi, které byly určeny přímo Václavovi IV. Báseň získala značnou oblibu, kterou neztratila ani po staletích. V 15. století se jí dovolával Viktorin Kornel ze Všehrd, v 16. století ji Jan Dubravius volně převedl do latiny.

F. bývá připisována také Rada otce synovi. Jejím obsahem jsou ponaučení, která dává starý rytíř dospívajícímu synovi. Autor v nich vyjmenovává ctnosti, jimiž by měl vynikat mladý šlechtic.

D: Nová rada. Báseň pana S. F. z Pardubic, J. Gebauer (ed.), 1876; totéž, J. Daňhelka (ed.), 1950; A. Patera, Rada otce synovi. Dle Petrohradského rukopisu z roku 1404, in: ČČM 66, 1892, s. 393–415; druhá redakce: F. Frann, Klasobraní po rukopisích XXXV, z rkp. Op.-Mus. XV. stol., v Knihovně Českého Musea, sign. 3, F. 18, Rada otce synovi, in: Listy filologické 19, 1892, s. 182–197.

L: J. B. Čapek, Vznik a funkce Nové rady, in: Věstník KČSN, třída pro filosofii, historii a filologii, 1937/38, passim; týž, Alegorie Nové rady a Thériobulie, in: tamtéž 1936/37, passim; J. Hrabák, Smilova škola, 1941, passim; Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, 1957, s. 497–522; Dějiny české literatury 1, J. Hrabák (ed.), 1959, s. 145–146; J. Dubravius, Theriobulia. Rada zvířat, J. Hejnic – M. Horna – E. Petrů (eds.), 1983, passim; LČL 1, s. 717–718.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Bláhová