FLAJŠHANS Václav 1.7.1866-?20.11.1950

Z Personal
Václav FLAJŠHANS
Narození 1.7.1866
Místo narození Praha
Úmrtí (20.?)21.11.1950
Místo úmrtí Praha
Povolání

65- Literární historik, kritik nebo teoretik

55- Jazykovědec

FLAJŠHANS, Václav, * 1. 7. 1866 Praha, † (20.?) 21. 11. 1950 Praha, jazykovědec, literární historik, editor

Maturoval na městské střední škole pražské (1885), poté do 1890 studoval na pražské filozofické fakultě českou a klasickou filologii, doktorskou práci Počátky literární činnosti Josefa Dobrovského obhájil 1894. Od 1893 až do odchodu do důchodu učil jako profesor na gymnáziu na Královských Vinohradech (dnes Praha); vysokoškolská výuka mu byla odepřena v důsledku názorových sporů především s J. Gebauerem. Absolvoval několik zahraničních studijních cest uskutečněných za podpory spolku Svatobor (1897 Švédsko a Rusko, 1899 Kostnice). F. manželka Jindřiška (Jindra B.), roz. Kakšová (1868–1931), byla žurnalistka a pracovnice v ženském hnutí; dcera Jindřiška Hušková-F. (* 12. 2. 1898 Praha, † 7. 9. 1980 Bratislava), byla jazykovědkyně, překladatelka, knihovnice, vysokoškolská pedagožka, syn Jan F. (1901–1991) byl historikem umění.

F. se v širokém spektru badatelského zájmu zabýval literárněhistorickými otázkami zaměřenými na pravost Rukopisu zelenohorského (RKZ), dílem Husovým a odkazem J. Dobrovského i problematikou lingvistickou, které časopisecky publikoval v periodikách: Athenaeum, ČČH, Časopis pro moderní filologii, Časopis Matice moravské, Český lid, Květy, Listy filologické, Lumír, Národní listy, Národopisný věstník českoslovanský, Naše řeč, Přehled, Samostatnost, Slovo a slovesnost, Věstník ČAVU, Zlatá Praha, Zvon ad. V oblasti zkoumání RKZ zpočátku hledal jako jazykovědec analogie v dalších staročeských textech a stál na straně pravosti rukopisů (Boj o Rukopisy), po 1912 právě na základě jazykové kritiky své stanovisko k RKZ změnil. Celoživotně se věnoval dílu J. Husa. V řadě knižních publikací a časopisecky otištěných studií (mj. Hus. Jeho život a dílo; Mistr Jan Hus) se širokou znalostí materiálu osvětloval i dílčí aspekty jeho tvorby. Ne vždy však byla tato práce oceňována, kritiku si vysloužila mj. F. Literární činnost M. Jana Husi (např. od V. Novotného a J. Truhláře). Obdobně jej, počínaje disertační prací, zajímal život a literární odkaz J. Dobrovského. Nejcennější v tomto směru jsou práce Modrý abbé věnující se rovněž Dobrovského vrstevníkům a studie o vztahu Dobrovského a V. Tháma. Z tradičně chápaného vlastenectví vycházela práce o novodobé české literatuře Písemnictví české slovem a obrazem od nejdávnějších dob až po naše časy. Důležitou složkou F. tvorby byla ediční činnost, celoživotně zaměřená nejen na dílo Husovo (Postila, 1900) a tvorbu Dobrovského (J. Dobrovského kritické rozpravy o legendě prokopské), ale též na staročeské památky (Dalimil a Hájkova Kronika česká) i na otázky další (Česká přísloví). Ocenění se v době svého vzniku dočkala díla věnovaná staročeské filologii, v nichž F. uplatnil filologické metody a důraz na textologické otázky (Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého). Editorská činnost tak doplňovala F. literárněhistorický výzkum, který v posledních desetiletích jeho života však byl již vyčerpán a stál mimo hlavní proud literárněhistorického bádání. Vedle rozsáhlé badatelské, ediční a kritické činnosti se věnoval fejetonistice v Národních listech, jejichž rubriku vedl od 1906.

D: výběr: Počátky literární činnosti Josef Dobrovského, 1895; Boj o rukopisy, 1896; Podrobný seznam slov Rukopisu kralodvorského. Se zvláštním zřetelem ke kritice čtení a výkladu, 1897; Literární činnost Mistra Jana Husi, 1900; Písemnictví české slovem a obrazem od nejdávnějších dob až po naše časy (1901); Hus. Jeho život a dílo, 1905; Spory Dobrovského s Thámem, 1906; Svatopluk Čech, 1906; Mistr Jan Hus, 1915; Modrý abbé. Osobnost a vrstevníci Josefa Dobrovského, 1929; Nejstarší Čechy. Jazykový rozbor některých nejstarších jmen osadních, 1930. Edice, výběr: Slovník český. Rukověť českého pravopisu, mluvnice a frazeologie, 1901;Nejstarší památky jazyka i písemnictví českého, 1903; M. J. Husi Sebrané spisy 1–6 (z lat. přel. M. Svoboda), 1904–1908; Máj. Báseň K. H. Máchy, 1905; Česká přísloví, 1911–1913; Václava Hájka z Libočan Kronika česká 1–4, 1918–1929; Dalimil, 1920; J. Dobrovského kritické rozpravy o legendě prokopské, 1929; Kniha užitečná i kratochvilná, jež slove Rada všelikých zvířat … od Jiřího Melantricha z Aventýna po čtvrté vydaná v Praze 1815, 1939 (se Z. Tobolkou a V. Machkem).

L: výběr: J. Hanuš, Padesátiletá diskuse o Rukopisech, in: Listy filologické 33, 1906, s. 109–135, 211–251; F. Mareš, Boj proti Rukopisům, kteraký by konec měl vzíti, ukázali A. Kraus a V. F., 1929; J. E. Hanka, Flajšhansiana (Zázrak hostýnský, Vražda, Kytice), in: Fronta 6, 1933/1934, č. 4–6, 9, 10; A. Novák, V. F., in: Lidové noviny 1. 7. 1936; V. Š. (V. Šmilauer), (k osmdesátinám), in: tamtéž 29, 1946, s. 255–256; K. Groh, Soupis prací V. F., Věstník KČSN, III. tř. filozoficko-historicko-filologická 3, 1947, s. 1–48; nekrology: A. Pražák, in: Slovesná věda 3, 1949/1950, s. 236–238; F. M. Bartoš, in: JSH 20, 1951, s. 14–16; ČsB 1, serie 23, 3. 1. 1940; LČL 1, s. 714–716; E. Michálek, in: V. F., Naše řeč 69, 1986, č. 3, s. 153–158; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, 1997, s. 133.

P: AHMP, 3 kartony, 1910–1938, neuspořádáno (soukromá korespondence, zlomky rukopisů, studijní výpisky a poznámky k dílu, výstřižky); Průvodce LA PNP, s. 66; Biografický archiv ÚČL, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Blanka Svadbová