FLIEDER Robert 28.5.1883-16.8.1957

Z Personal
Robert FLIEDER
Narození 28.5.1883
Místo narození Pacov
Úmrtí 16.8.1957
Místo úmrtí Praha
Povolání 44- Právník
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 17, Praha 2014, s. 269-270

FLIEDER, Robert, * 28. 5. 1883 Pacov, † 16. 8. 1957 Praha, právník, diplomat, účastník 2. odboje

Pocházel z významné právnické rodiny. Otec Robert F. dosáhl hodnosti vrchního soudního rady. Jeho matkou byla Božena, roz. Náglová. Strýc Karel F. (1853–1933) působil mimo jiné jako senátní prezident Nejvyššího soudu a bratr Karel Marcell (* 24. 11. 1884) byl jmenován radou Nejvyššího soudu a stal se odborníkem zejména na autorské a rodinné právo. F. studoval, podobně jako mnoho jeho příbuzných, práva na pražské univerzitě. V té době se zapojil do práce studentského spolku Všehrd; 1904–05 byl jeho starostou. K učitelům, kteří ho významně ovlivnili, patřil Bohuš Rieger. Spolupracoval s ním i po získání titulu JUDr. (1906). Chtěl se věnovat univerzitní dráze, ke které měly přispět i zahraniční studijní pobyty na německých univerzitách ve Freiburgu a v Berlíně. Nejprve 1906 vstoupil do státních služeb a připravoval se na soudcovskou kariéru. 1907 se stal magistrátním úředníkem v Praze, kde získal místo sekretáře. V průběhu první světové války podporoval český zahraniční odboj a účastnil se práce Maffie, české odbojové organizace usilující o státní samostatnost. Koncem války působil ve vídeňské říšské radě jako tajemník Svazu českých říšských poslanců. Po vyhlášení samostatné ČSR spolupracoval s V. Tusarem, který tam pracoval jako tzv. plnomocník, a budoval ve Vídni zastupitelský úřad, v kterém 1920–21 vykonával funkci chargé d’affaires. V diplomatických službách se osvědčil. V meziválečném období vystřídal jako československý vyslanec několik úřadů: 1921–24 ve Švýcarsku, 1924–27 v Polsku (současně byl akreditován v Lotyšsku a Estonsku), 1927–30 ve Švédsku s akreditací i pro Norsko a Litvu, 1930–33 v Jugoslávii, od 1935 ve Španělsku včetně Portugalska. Po vypuknutí španělské občanské války přesídlil do jižní Francie a 1938 se vrátil do Prahy na ministerstvo zahraničí. 1922–24, kdy pobýval ve Švýcarsku, se stal prvním stálým československým delegátem při Společnosti národů. Po březnu 1939 pracoval na přikázané likvidaci svého úřadu a od 1941 na protektorátním ministerstvu financí. Spolupracoval s domácím odbojem. 1944–45 byl zatčen a vězněn. Po porážce nacistického Německa a obnově samostatné ČSR se krátce vrátil na ministerstvo zahraničí. Brzy však odešel do penze a věnoval se psaní vzpomínek a drobných článků. Byl místopředsedou Skandinávského a Nizozemského ústavu v Praze, místopředsedou Psychotechnického klubu v Praze, členem ústředního výboru Svazu československo-jihoslovanských lig v Praze. Získal následující řády a vyznamenání: Velkokříž Polonia restituta, Norstierne, Řád sv. Olava, Řád rumunské koruny, Řád sv. Sávy, litevský Řád velkoknížete Gedimina.

F. spolupracoval mimo jiné s Časem, Českou demokracií, Národními listy, Národní politikou, Naší dobou, Vídeňským denníkem, drobnější práce publikoval v právních časopisech a sbornících, např. ve Sborníku věd právních a ve Zprávách zemského archivu. Po druhé světové válce přispíval do Svobodného zítřku a Národního osvobození. V příspěvcích se zabýval právními dějinami (nejobsáhleji Corona Regni Bohemiae, 1908), právními aspekty dualistického státního zřízení, československou státní myšlenkou i historickými pojmy aktualizovanými politickými změnami po první i druhé světové válce. F. se 1912 oženil s Miladou, dcerou Františka Veselého, ministra spravedlnosti v první vládě V. Tusara.

D: Příspěvky k dualistickým ústavám stavovským, in: Sborník věd právních 1918; Zemský výbor v království českém, in: Zprávy zemského archivu 5, 1917; Zemský výbor stavovský na Moravě, in: Sborník věd právních 1918; Státní myšlenka Čechů a Slováků, 1947.

L: AČP, s. 101; ČsB 1, serie 7, 18. 3. 1937; M. Černá, Epizoda z politického života R. F., in: Sborník k dějinám 19. a 20. století 13, 1991; J. Dejmek a kol., Diplomacie Československa 1918–1992, II. Biografický slovník československých diplomatů, 2013, s. 64–65.

P: Archiv NM, Praha, písemná pozůstalost synovce Z. Fliedera (rukopis pamětí Smějící se diplomat).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková