FLORIAN Miroslav 10.5.1931-10.5.1996

Z Personal
Miroslav FLORIAN
Narození 10.5.1931
Místo narození Kutná Hora
Úmrtí 10.5.1996
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

64- Překladatel

FLORIAN, Miroslav, * 10. 5. 1931 Kutná Hora, † 10. 5. 1996 Praha, básník

Narodil se v rodině poštovního úředníka a amatérského hudebníka a telefonistky. 1950 maturoval na kutnohorském gymnáziu a po studiu knihovnictví na FF UK v Praze absolvoval 1952–54 vojenskou prezenční službu v Mikulově a posléze v redakci časopisu Československý voják. 1954–58 byl redaktorem Československého rozhlasu, 1958–76 nakladatelství Československý spisovatel. 1976 odešel do svobodného povolání, 1971–81 redigoval edici České básně. 1976–81 zasedal jako poslanec v České národní radě. Byl kandidátem Městského výboru KSČ, od 1972 členem vedení Svazu českých, od 1977 i Svazu československých spisovatelů. Za své dílo obdržel nejvyšší státní pocty včetně titulů zasloužilý a národní umělec. Jeho nejstarší syn Jakub F. (* 1955) z prvního manželství je překladatel z angličtiny.

Verše psal od čtrnácti let. Pod patronátem kutnohorského básníka K. N. Novotného publikoval první sbírku Snubní prsten (1948), v níž rezonovala písňová intimní lyrika K. Tomana a F. Šrámka. Z vojny, kde se věnoval intenzivně i hudbě, vytěžil sbírku Cestou k slunci (1953), v níž se programově přihlásil k odkazu meziválečné avantgardy, zejména K. Biebla. Inspirován jižní Moravou napsal sbírku Blízký hlas (1955). Od počátku vyzrával jeho básnický typ oslavovatele intimního života a denních zážitků, milostné tematiky, smyslově vnímané přírody a společenské aktivity. K nejlepším patřily knihy, v nichž spontánně a bez větších deklarací přijal za svůj program poezii všedního dne ve skupině soustředěné kolem časopisu Květen (Otevřený dům, Závrať, Stopy, Záznam o potopě, Tichá pošta, Vzdušná čára). Stavěl se jimi proti dobové oficialitě, schematismu a akcentováním lyrického subjektu s jeho pocitovým a názorovým světem se dobral osobitého vnímání a zobrazení. Od sbírky Svatá pravda (1969) narůstala postupně v jeho tvorbě dvojí tendence – jednak harmonizovat prožitek světa a pomocí poměrně úzkého tematického repertoáru zdůrazňovat jeho optimistické vyznění, jednak se zabývat i politicko-ideologickými momenty, jež jeho básnickému typu nevyhovovaly. V klíčových sbírkách období normalizace Iniciály (1972) a Jízda na luční kobylce (1974) se zcela ztotožnil s dobovými poměry a svým následujícím dílem je nepřímo podporoval. Přesto zejména jeho univerzální milostná lyrika a senzitivní postřehy z všedního dne, nejčastěji se týkající dívčí mládeže, byly ve své době populární a rezonovaly v širokých vrstvách čtenářské obce. V dlouhé řadě knih ze sedmdesátých a osmdesátých let to však byly spíše jednotlivé básně než celky sbírek, které dokázaly strhnout pozornost. V některých z nich se objevila mimořádná metaforičnost, stavba básnických obrazů, rýmové bohatství, v české poezii nevšední a objevné. Na jeho poezii měly pozitivní vliv časté cesty do zahraničí a léčebné pobyty v Karlových Varech. Po listopadových událostech 1989 sílil ve F. poezii pocit skepse a zklamání (Sonetarium aneb Večer v králíkárně, 1995). Jeho posledním dílem se symptomaticky stala sbírka milostné lyriky Vypálilas mi znamení (1996). Sporadicky překládal z ruštiny (L. Martynov, A. Tvardovskij) a španělštiny (N. Guillén). Často se věnoval poezii pro děti (Jaro, napověz, 1977, Letokruh, 1986). F. zemřel při prezentaci svého posledního básnického výboru Vroubky v den svých narozenin.

L: M. Blahynka, M. F., 1981; Čeští spisovatelé 20. století, s. 124–128; SČL, s. 86–88; SČS 1, s. 176–177; www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem díla a literatury); Tomeš 1, s. 326.

Martin Kučera