FOLKMANN Hanuš 30.12.1876-10.5.1936

Z Personal
Hanuš FOLKMANN
Narození 30.12.1876
Místo narození Praha
Úmrtí 10.5.1936
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér

FOLKMAN, Hanuš (vl. jm. Folkmann, Jan), * 30. 12. 1876 Praha, † 10. 5. 1936 Praha, sochař, loutkář

Syn sochaře Aloise F. (* 30. 12. 1850 Česká Kamenice, † 10. 5. 1917 Praha), žáka Bohuslava Schnircha. Na pražské AVU studoval 1897–1900 v ateliéru J. V. Myslbeka, kterému pomáhal při dokončovacích pracích na pomníku sv. Václava. 1900/01 pokračoval ve studiu na mnichovské akademii u profesora W. Rümanna, 1901 získal cenu bavorské akademie za absolventskou plastiku Vrchol hory. 1901–03 žil v Paříži, zabýval se studiem francouzského sochařství a pronajal si ateliér, kde pracoval na dekorativních zakázkách. Byl členem pařížské Société académique d’histoire internationale. Po návratu do Prahy se věnoval zakázkám dekorativního a portrétního charakteru, vystavoval ve Vídni a Wiesbadenu, pracoval pro Berlín a Frankfurt nad Mohanem, v Německu portrétoval členy rodiny významného výrobce koncertních křídel F. W. C. Bechsteina. 1911 obdržel cenu České akademie pro vědy, slovesnost a umění. 1916 se habilitoval z modelování na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství české techniky v Praze, 1921 byl jmenován profesorem. 1923 uskutečnil se svými žáky sochařskou exkurzi na Balkán, 1925 uspořádal první výstavu žákovských prací.

V díle zůstal epigonem J. V. Myslbeka. Patřil k sochařům převážně dekorativního zaměření, vypracoval se však ve vynikajícího, dobově vysoce ceněného portrétistu. Byl autorem pamětních desek básníka R. Pokorného a lékaře L. Fritze, portrétů gynekologů V. Rubešky a K. Pawlíka, knihtiskaře A. Wiesnera, mineraloga K. Vrby (pro NM Praha), figurální výzdoby pražského hlavního nádraží a zemské banky v ulici Na Příkopě č. 20, Piety na Vyšehradském hřbitově, erotické plastiky Eva po hříchu, sochařské výzdoby pro okresní soud v Českém Těšíně. 1910 založil s malířem O. Bubeníčkem Loutkové divadlo Umělecké výchovy na Vinohradech, pro své dcery vyřezal loutky, které byly jako první v Čechách zavěšené na nitích na pohyblivém vahadle. 1913–22 předsedal Loutkářskému odboru Umělecké výchovy. Jeho loutky byly miniaturami živých herců; po dramatickém odchodu z Umělecké výchovy je prodal do USA. Byl pohřben v Praze na Vinohradském hřbitově pod náhrobkem, který si sám navrhl.

L: Kulturní adresář ČSR 1, A. Dolenský (ed.), 1934, s. 98; Toman 1, s. 229; MSN 2, s. 792; OSND 2/1, s. 607; BL 1, s. 368; Knížák 1, s. 271; L. Neckářová – A. Vanoušek – J. Wagner, Vinohradský hřbitov včera & dnes, 2002, s. 139; http://www.amaterskedivadlo.cz (stav k 12. 5. 2014).

Martin Kučera