FOLPRECHT Jan 21.9.1873-28.12.1952

Z Personal
Jan FOLPRECHT
Narození 21.9.1873
Místo narození Sobotka
Úmrtí 28.12.1952
Místo úmrtí Ostrava
Povolání

26- Bánský odborník nebo energetik 11- Geolog 5- Paleontolog

52- Archeolog

FOLPRECHT, Jan, * 21. 9. 1873 Sobotka, † 28. 12. 1952 Ostrava, geolog, báňský odborník, archeolog

Byl synem obuvníka Michala F. (1835–1924) a jeho druhé manželky Alžběty, roz. Slavíkové (1849–1915); měl dva mladší sourozence. Studoval na reálném gymnáziu v Jičíně; spřátelil se s pozdějším historikem Josefem Pekařem. Po maturitě 1893 absolvoval čtyři semestry na německé technice v Praze a pokračoval na Vysoké škole báňské v Příbrami, 1898 složil státní zkoušku a získal diplom horního odborníka (Ing.).

Nastoupil do Ústřední měřické kanceláře Vítkovických kamenouhelných dolů v Moravské Ostravě, poté na Důl Ida v Hrušově, kde se podílel na hloubení nové výdušné jámy. Od 1900 pracoval jako zástupce závodního na dole Hlubina v Moravské Ostravě. 1901 vedl první záchranné družstvo při hašení požáru na dole Karolina. Dále byl přidělen do koksovny Karolina v Moravské Ostravě, později do koksovny u jámy Terezie ve Slezské Ostravě. 1908–38 byl přednostou Ústřední měřické kanceláře Vítkovických kamenouhelných dolů, která zajišťovala měřickou a geologickou službu, poté vrchním báňským inspektorem. Řídil hlubinné vrty na ověření zásob černého uhlí a ropy v hornoslezské pánvi. F. jako jeden z prvých prokázal pokračování uhelných slojí pod Beskydami, zároveň již 1915 vyvracel starší představu E. Suesse a D. Štúra, že hornoslezská pánev pokračuje a rozšiřuje se směrem k jihu v podloží mladších útvarů Západních Karpat na území dnešního Slovenska a Maďarska.

Ve dvacátých letech byl pověřen trigonometrickým zaměřením provozů ostravsko-karvinského revíru. 1925 sestavil přehlednou mapu revíru, která vyšla nejprve v německé verzi (Uebersichtskarte des Ostrau-Karwiner Steinkohlenreviers 1 : 25 000), česky 1926 v Ostravě. Vyvíjel i vlastní podnikatelské aktivity, např. byl předsedou správní rady firmy Asbestolit v Moravské Ostravě, vyrábějící azbesto-cementové krytiny, a členem stejné rady ve firmě Mafer tamtéž. Působil ve straně národních socialistů a v českém národním hnutí. Stal se členem České matice školské i několika vlasteneckých a kulturních korporací, zasedal v kuratoriu Městského muzea v Moravské Ostravě, o jehož vznik se zasloužil a kde do konce čtyřicátých let vedl archeologické oddělení. 1946 byl zvolen do předsednictva Slezského studijního ústavu. K jeho přátelům patřil cestovatel E. S. Vráz.

F. uveřejnil okolo třiceti prací o báňských a geologických poměrech a o archeologii okolí Ostravy (v Hornických a hutnických listech, Hornickém věstníku, Sborníku Přírodovědecké společnosti v Ostravě či v teplickém časopisu Der Kohleninteressent). Psal posudky o škodách zaviněných dopravou a dolováním. Nejvýznamnější byla monografie o geologii ostravsko-karvinského revíru, kterou vydal 1928 spolu s K. Patteiskym (závodním provozů hraběte Wilczeka) pro ředitelskou konferenci revíru 1929. Na Vysoké škole báňské v Příbrami obhájil 1933 doktorskou disertaci Dynamometamorfóza v orlovské vráse (Dr. mont.), vypracovanou na základě výzkumu z dvacátých let pořádaného s jeho předchůdcem K. Fričem. Jako geolog psal o přítoku vod do dolů (včetně jodobromových minerálních vod), poklesech povrchu v poddolovaném území, vrstvách sedimentů mořského původu v černouhelném souvrství, svrchnokabonském reliéfu. Po druhé světové válce se zabýval zatopenou jámou Bedřich v Ostravě-Zábřehu, kde 1902 došlo ke katastrofálnímu průvalu podzemních vod z miocenního nadloží, provázenému vývěry minerálních vod a výrony oxidu uhličitého. 1948 se vrátil k tématu možného pokračování černouhelného svrchního karbonu pod Karpaty, oživenému v době prosazování hospodářské politiky surovinové soběstačnosti. 1947 otiskl spolu s K. Patteiskym článek v polském časopisu Nafta o výskytech ropy a zemního plynu v oblasti Těšínska.

Jako archeolog prováděl zejména ve dvacátých a třicátých letech výzkumy na vrchu Landek v Ostravě, kde (spolu s ředitelem městského muzea A. Adamusem) probádal paleolitické sídliště. Jedenáct sond poskytlo bohatý materiál (střepy nádob, úlomky pazourků a kostí, stoličky mamutů), dnes uložený v pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea v Brně. Ve dvacátých letech mu byly nabízeny katedry geologie na Vysokém učení technickém v Brně i na Vysoké škole báňské v Příbrami, nabídky však nepřijal. Účastnil se 16. mezinárodního geologického kongresu ve Washingtonu (1933) či 2. mezinárodního kongresu o stratigrafii a geologii karbonu v nizozemském Heerlenu (u Maastrichtu, 1935). Od 1921 byl F. dopisujícím členem Státního geologického ústavu ČSR v Praze, od 1917 znalcem v oboru hornictví a zeměvrtby u krajských soudů v Novém Jičíně a Těšíně, od 1925 rovněž u Krajského soudu v Ostravě. S manželkou Rudolfou, roz. Chmelovou, měl syna a dceru. Vnukem je dopravní odborník Jan F. (* 10. 6. 1945 Praha).

D: výběr: Ein Beitrag zur Kenntnis des Südrandes des mährisch-schlesisch-polnischen Kohlenbeckens, in: Montanistische Rundschau (Wien) 7, 1915, č. 11, s. 393–400; č. 12, s. 441–447; Příspěvek ku poznání jižního okraje moravsko-slezsko-polské uhelné pánve, in: Hornické a hutnické listy 16, 1915, č. 6, s. 81–85 a č. 7, s. 97–104; Zjištění mohutnosti slojů, in: Hornický věstník 2, 1920, s. 110–112 a 133–135; Uhelné zásoby ostravsko- -karvinského revíru, in: tamtéž 5, 1923, s. 161–164; Dynamometamorfoza v orlovské vráse, in: tamtéž 8, 1926, s. 1–5 a 17–19 (s K. Fričem); Geologie ostravsko-karvinského revíru kamenouhelného, in: Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru 1, 1928 (s K. Patteiskym); Mořská patra ostravských vrstev, in: Hornický věstník 10, 1928, s. 509–512 a 528–530 (s týmž); Přítok vod v ostravských dolech, in: Sborník Přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě 4, 1926–28, 1929, s. 231–243; Relief hornoslezského kamenouhelného pohoří, in: Hornický věstník 12, 1931, s. 433–437, 453–457 a 468–473 (s K. Patteiskym); Expanse kamenouhelného pohoří, in: tamtéž 15, 1934, s. 68–70; Výzkumné práce na praehistorickém sídlišti v Petřkovicích, in: Příroda 27, 1934, s. 77–86; Wystepowanie ropy i gazu na Śląsku Cieszynskim, in: Nafta (Katowice) 3, 1947, s. 399–403 (s K. Patteiskym); Pokračuje kamenouhelný útvar pod Karpaty?, in: Banský svet 8–10, 1948, s. 14–18; Zatopení dolu „Bedřich“ v kamenouhelném revíru ostravsko-karvinském, in: Přírodovědecký sborník Ostravského kraje 10, 1949, č. 1, s. 51–57.

L: OSND 2/1, s. 607; NGS, s. 698; J. Folprecht, Vzpomínky na geologa dr. Ing. J. F., in: Těšínsko 39, 1996, č. 3, s. 25–27 (bibliografie); R. Musil, Pleistocén. Historie výzkumů na území bývalého Československa, in: Folia historica. Faculty of Science, Masaryk University Brno 69, 1999, s. 50 a 64; Slezsko 14, s. 30–32; Sklenář, s. 170.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlašímský, Gustav Novotný