FORGÁCH Anton 6.3.1819-2.4.1885

Z Personal
Anton FORGÁCH
Narození 6.3.1819
Místo narození Bratislava (Slovensko)
Úmrtí 2.4.1885
Místo úmrtí Halič u Lučence (Slovensko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 304-305

FORGÁCH, Anton, * 6. 3. 1819 Bratislava (Slovensko), † 2. 4. 1885 Halič u Lučence (Slovensko), státní úředník, místodržitel

Pocházel ze starobylé uherské šlechtické rodiny, která své kořeny hledala v době krále Štěpána I. a je doložena od 13. století; užívala přídomků podle hradů Ghymes (Gýmeš, též Jelenec /u Nitry/) a Gács (Halič /u Lučence/). Jako hrabě byl předurčen k vysokým státním funkcím. Do státních služeb vstoupil 1838 a působil nejprve v uherské dvorské kanceláři, 1842 se stal prezidentem dikasteria v Rijece (Chorvatsko). 1848 zastával funkci notáře při vídeňském císařském dvoře a později se v rámci invazní armády I. F. Paskeviče podílel na vojenské porážce revoluce v Uhrách. Poté byl pověřen funkcí císařského komisaře (hlavního župana) v distriktu Prešpurk (dnes Bratislava, 1849) a v distriktu Košice (1851). Ve svém působišti vždy přispíval k upevnění státní moci. Uherskou opozicí byl za loajalitu k císařskému dvoru kritizován, jeho kariéře však tento postup prospíval. 1853–59 zastupoval místodržitele v Čechách, 1859 působil krátce jako sekční šéf rakouského ministerstva vnitra. Dalším stupněm ve F. úřední kariéře bylo jmenování místodržitelem na Moravě (1860), kde přispěl k posílení německého vlivu zejména v oblasti školství. Podpořil např. výstavbu nové budovy německé techniky v Brně. Její otevření v říjnu 1860 za účasti arcivévody Karla Ferdinanda a ministra školství Lva Thuna se stalo významnou politickou událostí. 1860–61, v době pro habsburskou monarchii velmi citlivé zejména při řešení národnostních problémů, nastoupil jako nejvyšší představitel státní správy do funkce místodržitele v Praze. Část české reprezentace si od jeho příchodu slibovala zlepšení svých politických vyhlídek a v rozporu s původními proklamacemi odmítajícími státní úředníky ve volených funkcích podpořila jeho kandidaturu do českého zemského sněmu. F. byl 1861 zvolen v kurii městských obcí za pražskou Malou Stranu. (Zvítězil ještě ve dvou dalších venkovských obvodech, ale přijal mandát za Prahu.) Jako místodržitel zahájil první schůzi sněmu. Poslanecký mandát v Čechách si udržel i po odchodu z Prahy do 1867. 1861–64 vedl uherskou dvorskou kancelář. Do Horních Uher (Slovensko) se vrátil 1865 jako župan Novohradské župy, kam patřil i jeho rodový statek. V době po tzv. vyrovnání a vzniku Rakouska-Uherska zůstal nadále politicky aktivní, podporoval uherskou liberální stranu F. Deáka, ke které se ovšem hlásila i řada jeho nepřátel z let 1848–49.

L: RSN 3, s. 167; OSN 9, s. 364; Wurzbach 11, s. 407–408; BL 1, s. 369; ÖBL 1, s. 336; O. Urban, Česká společnost 1848–1918, 1982, rejstřík; J. Kořalka, Češi v habsburské říši a v Evropě 1815–1914, 1996, rejstřík; A. Vyskočil, Slovník představitelů politické správy na Moravě v letech 1850–1918, 2011, s. 81–82.

Pavla Vošahlíková