FRANĚK Jiří F. 24.11.1922-30.12.2007

Z Personal
Jiří F. FRANĚK
Narození 24.11.1922
Místo narození Vysoké Mýto
Úmrtí 30.12.2007
Místo úmrtí Praha
Povolání 65- Literární historik, kritik nebo teoretik

FRANĚK, Jiří F. (pův. jm. Jiří Frischmann), * 24. 11. 1922 Vysoké Mýto, † 30. 12. 2007 Praha, literární vědec, rusista

Jako devítiletý se musel vyrovnat se smrtí otce, část dětství prožil v Kutné Hoře v rodině strýce Huga Reinera. Po nacistické okupaci byl F. nucen opustit vysokomýtské gymnázium, pokračovat směl na židovském gymnáziu v Brně, ale rasové zákony mu již nedovolily odmaturovat. Prošel několika koncentračními tábory (Terezín, Osvětim, Schwarzheide). 1945 složil maturitu ve Vysokém Mýtě. Původně se chtěl věnovat matematice, rozhodl se však pro studium na Filozofické fakultě UK v Praze, obor čeština–ruština, kde byl žákem Bohumila Mathesia (PhDr. 1951). 1949–54 byl redaktorem v nakladatelství Svoboda a ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Od 1954 pracoval v Československo-sovětském institutu ČSAV, odkud přešel do nakladatelství Svět sovětů jako zástupce šéfredaktora. Od 1959 působil na Filozofické fakultě UK, 1961 získal titul CSc., 1963 se habilitoval pro ruskou literaturu. 1966–70 přednášel jako hostující profesor na univerzitách v Bochumi, Göttingenu a Tübingenu a získal roční Humboldtovo stipendium na pobyt v Německu. 1968 předložil doktorskou práci Dějiny sovětské literatury, představující dokončení a rozšíření původních Mathesiových skript, z politických důvodů však byla práce zamítnuta a po návratu z Německa musel z fakulty odejít. Krátce pracoval jako redaktor v časopisu Sputnik a až do penze pak jako signalista a hradlař u Československých státních drah. 1990 se na Filozofickou fakultu UK vrátil, byl jmenován řádným profesorem a 1992 definitivně odešel do důchodu. Po 1990 spolupracoval s Ústavem T. G. Masaryka a významně se podílel na přípravě kritického vydání Masarykova díla Rusko a Evropa.

Po počátečním zájmu o osobnost a dílo N. V. Gogola se zaměřil na moderní ruskou literaturu a její vztahy k českému literárnímu a kulturnímu vývoji, na historii překladu, zmapoval překlady z ruštiny do češtiny jako celek, v odborných studiích se zabýval jak překlady děl ruských spisovatelů (M. Gorkij, M. Šolochov, S. Jesenin), tak činností českých překladatelů (E. Frynta, P. Eisner). Zvláštní pozornost věnoval B. Mathesiovi jako vydavatel a komentátor jeho prací. Publikoval a přednášel také o specifikách české judaistiky. Užíval i pseudonymů Zdeněk Kolářský či Jiří Nam.

D: O Gogolovi, 1952; Bohumil Mathesius, 1963; Přehled sovětské literatury (skripta, s B. Mathesiem), 1965 (2., přeprac. vyd. 1971); Rhytmus und Entwicklung der sowjetischen Literatur, Dortmund 1966; Ota Ginz. Od Petra Ginze a raketoplánu Columbia až k Šolochovovi, 2006.

L: Kudělka–Šimeček, s. 123; Tomeš 1, s. 334; Slavistické reminiscence. Výbor z textů J. F. (s bibliografií), 2011; http://www.databaze-prekladu.cz (stav k 23. 5. 2012).

P: LA PNP, Praha, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Vacek