FRANKEL Zacharias 30.9.1801-13.2.1875

Z Personal
Zacharias FRANKEL
Narození 30.9.1801
Místo narození Praha
Úmrtí 13.2.1875
Místo úmrtí Vratislav (Polsko)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel

Frankel , Zacharias (též Zecharja ben Jaakov /Jakob/ Koppel), * 30. 9. 1801 Praha, † 13. 2. 1875 Vratislav (Polsko), rabín, zakladatel konzervativního judaismu

Pocházel z rodiny Jakoba Koppela (Koppelmanna) F. (1769 až 1850), z otcovy strany byl potomkem Koppela Fränkela, jednoho z nejbohatších vídeňských Židů a pražské větve významné rodiny Spiro. Jeho matkou byla Ester (1769–1841) z pražské rodiny Fischelů. Tradiční vzdělání získal v Praze v talmudické akademii (ješivě) pod vedením Becalela ben Joela Ronsperga (Ranschburga, též Daniela Rosenbauma). 1825 odešel do Pešti, kde složil maturitní zkoušku, a poté se na univerzitě věnoval studiu filozofie, filologie a přírodních věd, které zakončil 1830 doktorátem. 1831 se ucházel o funkci rabína pro Litoměřický kraj, kterou získal a začal vykonávat od 1832, kdy se stal též rabínem v Teplicích. Téhož roku se oženil s Rosou, dcerou teplického finančníka Mayera. F. byl prvním rabínem v Čechách s vysokoškolským vzděláním a jedním z prvních, kteří pěstovali německá kázání. Poté co se po smrti vrchního drážďanského rabína uvolnilo místo, navrhl ho na ně přítel Bernhard Beer, pozdější představený obce v Drážďanech. F. ho se souhlasem saské vlády a drážďanské židovské obce přijal a začal vykonávat od 1836. Velké úsilí věnoval snahám o zrovnoprávnění Židů. Na základě jeho dobrozdání předloženého 1839 saskému zemskému sněmu (Die Eidesleistung der Juden in theologischer und historischer Beziehung, 1840) byl zrušen ponižující obřad tzv. židovské přísahy (Judeneid) a nahrazen občanskou židovskou přísahou přizpůsobenou křesťanské. F. dobrozdání se stalo základem zrušení židovské přísahy i v řadě dalších německých zemí a též ve Francii. 1843 mu bylo nabídnuto místo vrchního rabína v Berlíně, uprázdněné již od 1800. F. však nabídku odmítl proto, že pruská vláda nepřistoupila na jeho požadavek tento úřad oficiálně uznat, zrovnoprávnit židovství s křesťanstvím a zastavit podporu misijní činnosti mezi Židy. V Drážďanech zůstal F. až do 1854, kdy přijal místo ředitele (prezidenta) nově založeného rabínského semináře ve Vratislavi (Das Jüdisch-Theologische Seminar /Fränckelsche Stiftung/ in Breslau), v němž působil až do smrti. Jonas Fränkel, potomek rabínské rodiny a velmi bohatý svobodný mládenec, který věnoval celé jmění filantropickým a výchovným účelům, odkázal 1846 v závěti prostředky k založení školy pro rabíny a židovské učitele. F. byl představeným židovské obce ve Vratislavi a nadšeným stoupencem Abrahama Geigera. Záměrem dárce bezpochyby bylo, aby se Geiger stal ředitelem instituce. Vykonavatelé poslední vůle se však domnívali, že kdyby v čele instituce stál muž Geigerových extrémních názorů, nezískala by důvěru obcí. Proto 1853 povolali do funkce ředitele F. Založení semináře bylo sice schváleno královským rozhodnutím již 1847, kvůli právním problémům však škola mohla zahájit činnost až 1854.

Jako teolog zaujímal F. stanovisko mezi reformním judaismem a židovskou ortodoxií a je považován za zakladatele pozitivně- historické (vratislavské) školy. Názory na možné změny v judaismu publikoval v časopisu Zeitschrift für die religiösen Interessen des Judentums, který založil 1844 a vydával v Lipsku. Od 1851 uveřejňoval statě v Monatsschrift für Geschichte und Wissenschaft des Judentums, který založil a redigoval až do smrti. Svými názory a stanovisky vyvolával útoky jak ze strany reformistů, tak ortodoxie. F. vedení Židovského semináře ve Vratislavi vyvolávalo nesouhlas obou stran. Abraham Geiger, z jehož popudu seminář vznikl, se postavil proti tomu, aby F. byl jmenován jeho ředitelem, a kritizoval metody výuky Talmudu v semináři. Útoky na F. ze strany neoortodoxie zesílily poté, co 1859 vydal hebrejský úvod do Mišny (Darche ha-Mišna). Na stranu F. se naopak postavili rabíni a učenci konzervativního směru.

Svoji literární činnost zahájil poměrně pozdě, až 1840 spiskem o tzv. židovské přísaze. Jeho prvními velkými díly byly studie o Septuagintě a o vlivu palestinské exegeze na alexandrijskou hermeneutiku, v nichž se pokusil prokázat závislost exegeze alexandrijských Židů a raných církevních otců na talmudických výkladech. Podnětem ke vzniku studie, věnované problematice talmudického civilního a trestního práva, byla diskriminace Židů v případech svědectví proti křesťanům, jejíž zrušení odhlasoval pruský parlament 1847 na základě F. argumentace. Pro potřeby výuky v rabínském semináři sepsal úvod do Mišny a dalších základních děl tanaitské literatury, úvod do jeruzalémského Talmudu, jehož kritickou edici zahájil, a základy talmudického manželského práva. Řadu svých studií zveřejňoval pravidelně v časopisech Zeitschrift für die religiösen Interessen des Judentums a Monatsschrift.

D: Die Eidesleistung der Juden in theologischer und historischer Beziehung, Dresden 1840 (2. rozšíř. vyd. 1847); Der gerichtliche Beweis nach mosaisch-talmudischem Rechte. Ein Beitrag zur Kenntniss des mosaisch-talmudischen Criminal- und Civilrechts. Nebst einer Untersuchung über die Preussische Gesetzgebung hinsichtlich des Zeugnisses der Juden, Berlin 1846; Vorstudien zur Septuaginta, Leipzig 1841; Über den Einfluss der palästinischen Exegese auf die alexandrinische Hermeneutik, tamtéž 1851; Darche ha-Mischna: Hodegetik (Einleitung) zur Mischna und den mit ihr in engem Zusammenhange stehenden Büchern Tosefta, Mechilta, Sifra, Sifri, tamtéž 1859, dodatky 1867; Grundlinien des Mosaisch-Talmudischen Eherechts, Breslau 1860; Dr. Bernhard Beer. Ein Lebens- und Zeitbild (Biographie des Vorstehers der jüdischen Gemeinde Dresden, in der F. die Kämpfe der sächsischen Juden um eine Verbesserung und Sicherung ihrer rechtlichen Stellung schildert), tamtéž 1863; Entwurf einer Geschichte der Literatur der nachtalmudischen Responsen, tamtéž 1865; Mewo ha-Jeruschalmi: Einleitung in den Jerusalemischen Talmud, tamtéž 1870; Ahawat Zion: Talmud Jeruschalmi 1, Wien 1874, 2, Breslau 1875.

L: ÖBL 1, s. 345; Wininger 2, s. 293; Jewish Encyclopedia, New York 1901; Encyclopaedia Judaica 6, Berlin 1930, s. 1090–1094; Encyclopedia Judaica 7, Jerusalem 1996, s. 80–81; A. Brämer, Rabbiner Z. F. Wissenschaft des Judentums und konservative Reform im 19. Jahrhundert. Studien des Salomon Ludwig Steinheim-Instituts 3, Hildesheim – Zürich – New York 2000; M. Brann, Autobiografische Aufzeichnungen Z. F., in: Die Monatsschrift für Geschichte und Wissenschaft des Judentums 45, 1901, s. 558–562; Z. F. Gedenkblätter zu seinem hundertsten Geburgstage, M. Brann (ed.), in: tamtéž, s. 193–352; M. A. Meyer, Ein historisches Judentum: Z. F. und Abraham Geiger, in: Antwort auf die Moderne. Geschichte der Reformbewegung im Judentum, Wien 2000; E. S., Z. F. Und das Jüdisch-Theologische Seminar. And the Jewish-Theological Seminary, Berlin 2013; M. Vinklát, Proměna rabínského vzdělání v období sekularizace, in: Theologická revue. Čtvrtletník Univerzity Karlovy v Praze – Husitské teologické fakulty 84, 2013, č. 4, s. 380–394.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Bedřich Nosek