FRANKENBERGER Otakar 18.12.1884-10.10.1941

Z Personal
Otakar FRANKENBERGER
Narození 18.12.1884
Místo narození Kladno
Úmrtí 10.10.1941
Místo úmrtí Praha
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
48- Politický publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 346-347
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=55635

FRANKENBERGER, Otakar, * 18. 12. 1884 Kladno, † 10. 10. 1941 Praha, zemědělský odborník, politik, historik

Narodil se v rodině lékaře Otakara F. (1852–1915) a Marie, roz. Danešové. Matka při dalším porodu zemřela, otec se podruhé oženil s její sestrou Barborou (1867–1971), s níž měl dceru Marii (1888–1972, manželka pediatra J. Brdlíka) a syna Zdeňka (1892–1966), pozdějšího lékaře.

F. maturoval 1903 na Akademickém gymnáziu v Praze, pokračoval ve studiích na právnické fakultě české univerzity (JUDr. 1909). Vstoupil do státní politické služby na okresním hejtmanství na Smíchově (Praha). 1911 působil jako tajemník Ústřední jednoty hospodářských společenstev. Po roční studijní dovolené, během níž podnikl cestu do Ruska (1912), pracoval do 1915 jako tajemník české agrární strany. 1915–18 byl tajemníkem generální komise Válečného obilního ústavu, 1916–18 ústředním tajemníkem zemské úřadovny pro krmiva. V říjnu 1918 byl jmenován členem Národního výboru za agrární stranu (měla v něm devět zástupců), resp. Revolučního národního shromáždění. Na sklonku 1918 se stal radou na ministerstvu pro zásobování. Od ledna 1923 byl přidělen na ministerstvo zemědělství a pověřen uspořádáním zásobovacích a zemědělských záležitostí v Užhorodě na Podkarpatské Rusi; 1923 byl ustanoven zemským referentem pro zemědělství, funkci zastával do února 1924. Poté byl definitivně převeden na ministerstvo zemědělství jako přednosta obchodně-politického oddělení, od 1940 působil jako sekční šéf čtvrtého odboru, 1941 odešel do výslužby. Významně se podílel na vypracování návrhů pozemkové reformy a norem obilního monopolu. F. se stal členem mnoha zájmových sdružení a institucí, mj. ČSAZ, České agrární společnosti, Slovanského ústavu a Vojenského ústavu vědeckého.

Po německé okupaci českých zemí se snažil z moci svého úředního postavení nekompromisně hájit české zájmy. Poté co byly zřízeny trhové svazy, stal se vládním komisařem Svazu pro řepu a cukr, výkon funkce však vedl k hlubokým neshodám s Úřadem říšského protektora v Praze. Musel čelit tiskové kampani obviňující jej z hospodářské sabotáže. Během prvního stanného práva byl 10. 10. 1941 (v den, kdy byl poslán do výslužby) zatčen gestapem, postaven před stanný soud, odsouzen a následně pravděpodobně v Ruzyni zastřelen. Dostal domácí i zahraniční vyznamenání, 1946 mu byl udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam. Jeho jméno nese dostihový závod Memoriál Dr. Frankenbergera, který se každoročně konal ve Velké Chuchli (Praha), nyní v Mostu. Symbolický hrob se nachází na Olšanských hřbitovech v Praze.

Zemědělskou problematikou, např. aktuálními otázkami scelování pozemků, o nichž publikoval spis Scelování pozemků a jeho důležitost pro rolnictvo (1913), se F. zabýval již před první světovou válkou. Psal ho v době, kdy v českých zemích nebyl přijat zvláštní zákon pro scelování pozemků, což negativně ovlivňovalo efektivitu zemědělské produkce. (Navázal na starší studii F. Fiedlera O scelování pozemků, 1889.) F., který se v něm odvolával na německé a rakouské práce, ho zveřejnil v době, kdy byl zřízen výbor pro agrární operace při českém odboru Zemědělské rady. Na konkrétních případech doložil výhody scelování, poskytl návody, jak je provádět ad. Ve své době patřil k předním zastáncům řízeného hospodářství v zemědělství a zemědělském průmyslu. Zajímal se o systém standardizace v zemědělství a kvůli celním bariérám se zabýval také myšlenkou Panevropy. 1923 vydal teoretické dílo Agrarismus, v němž se snažil zachytit postoj venkovského lidu k národohospodářským otázkám a zdůraznit důležitost silného a soběstačného zemědělství, které chápal jako základ státu. Dále se věnoval problémům výroby, rozdělení důchodů, pojištění, pozemkové reformy, celní ochrany zemědělství ad.; dotkl se i nutnosti mezinárodní kooperace. Kapitolu věnoval též přehledu evropských agrárních dějin. 1927 přeložil a vydal práci německého teoretika zemědělství 19. století J. H. Thünena Osamocený stát ve vztahu k zemědělství a národnímu hospodářství (1. díl), kterou doplnil svými dodatky a komentáři. Stranou F. zájmu nezůstaly ani české agrární dějiny. S J. Kubíčkem vydal u příležitosti třicátého výročí vzniku strany monografii A. Švehla v dějinách Českoslovanské strany agrární (1931). Analyzovala období 1848–1914, zejména počátky samostatného agrárního hnutí v osmdesátých letech 19. století, jeho emancipaci od staročeského a mladočeského tábora a úlohu strany a jejích představitelů při dosažení samostatnosti. Knize se nedostalo kladného přijetí. Od druhé poloviny třicátých let se F. zabýval aktuálními problémy dopadů hospodářské krize na zemědělství, pracovními a mzdovými poměry či reorganizací českého zemědělství v podmínkách protektorátu. 1938 přispěl k vydání publikace J. Nožičky Agrární akademici 1907–1918, kterou doprovodil předmluvou.

K další významné oblasti jeho zájmů, díky níž vešel do širšího povědomí, patřily dějiny českého vojenství. F. usiloval o doplnění či revidování starších prací a zpracování nových systematických dějin vojenství a válek českého národa. 1920–21 publikoval třídílnou populární práci Naše velká armáda. K pětistyletému výročí vzniku husitských válek. Ve srovnání se starším bádáním znamenala posun zejména v interpretaci taktiky a strategie boje husitských vojsk. Husitství, které chápal jako původní, ryze český systém a jež zpracoval až do bitvy u Lipan, F. považoval za poslední periodu samostatného českého válečnictví. Vedle taktiky a strategie a popisu jednotlivých střetnutí se zajímal o jeho vnitřní organizaci. Rozebral vojenské a vozové řády, zejména Žižkův řád z 1423, dále Jana Hájka z Hodětína a tzv. naučení o šikování jízdních, pěších i vozových jednotek Václava Vlčka z Čenova.

Chystal se vydat souborné dějiny československého vojenství a válek, z nichž 1938 uveřejnil bohatě ilustrovaný titul Pod orlicí, lvem a kalichem. Pokusil se v něm popsat dějiny strategie a taktiky a vývoj od nejstarších dob přes tzv. rytířské válečnictví až do počátku válek husitských. V témže roce vyšlo ještě jeho Husitské válečnictví.

Z manželství s Dagmar, roz. Čtrnáctou (1899–1977), měl syna Otakara (1911–1998) a dceru Dagmar (* 1913).

D: Spořitelní a záložní spolky a jejich peněžní obchody, zvl. ot. Agrární revue II/3, 1915; Naše velká armáda 1. Vítkov – Vyšehrad – Kutná Hora, 1921; 2. Karlův Týn – Malešov – Ústí, 1921; 3. Tachov–Domažlice–Lipany, 1921; Pracovní a mzdové poměry zemědělského dělnictva v republice Československé, 1928; Zemědělská krise a prostředky k jejímu řešení, 1931; Zabezpečení výživy obyvatelstva a vojska za války, 1936; Zemědělská politika v protektorátě, 1941.

L: OSND 2/1, s. 729; ČsB 1, nestr.; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 119; BL 1, s. 377; AČP, s. 103–104; Tomeš 1, s. 336; O. F., in: Naše věda 24, 1946, s. 1; nekrology: J. Dvořák, Za dr. O. F., in: Výživa lidu 1, 1946, s. 6–8; VČAZ 20, 1946, s. 87–89; 25 ans d’historiographie Tchéchoslovaque 1936–1960, J. Macek (ed.), 1960, s. 418; Kutnar, s. 824 až 825; Vojenské dějiny Československa 1, 1985, rejstřík; J. Tomeš, Historie v čase zkoušky, 1992, s. 59; D. Brandes, Češi pod německým protektorátem, 2000, s. 269; J. Kuklík – J. Gebhart, Velké dějiny země Koruny české, 1938 až 1945, sv. 15. b, 2007, s. 60; Nacistická perzekuce, s. 171-174.

P: Archiv Kanceláře prezidenta republiky, Praha, sign. P106/25; NA, Praha, fond PŘ 1941–1951, karton 2293, sign. F1411/2 F. O.; tamtéž, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 130, obraz 300; VHA, Praha, fond 255, O 98286/69 F. O.; Archiv UK, Praha, kniha rigorózních protokolů V, č. 2401–3000, F. O.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Michal V. Šimůnek