FRANKOVSKÝ (Franěk) Josef 13.5.1840-15.9.1901

Z Personal
Josef FRANKOVSKÝ
Narození 13.5.1840
Místo narození Praha
Úmrtí 15.9.1901
Místo úmrtí Královské Vinohrady (Praha)
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

FRANKOVSKÝ, Josef (vl. jm. Franěk), * 13. 5. 1840 Praha, † 15. 9. 1901 Královské Vinohrady (Praha), herec, režisér

Pocházel z rodiny barvíře. Vychodil farní školu u kostela sv. Jindřicha a začal studovat na reálce, z níž byl však nucen po dvou letech pro nedostatek prostředků odejít; vyučil se truhlářem. Po pohostinském vystoupení u divadelní společnosti J. A. Prokopa tu přijal 1860 angažmá, 1861 přešel ke společnosti J. Kullase a ještě téhož roku do počeštěného souboru H. Siegeho. 1862 se vrátil ke Kullasovi, na jaře 1863 nastoupil do nové společnosti J. E. Kramuela, v níž působil dva roky. 1864 hostoval na zkoušku v Prozatímním divadle, angažován ale nebyl. 1865 se stal členem nově zřízené společnosti P. Švandy ze Semčic a hrál u ní do 1869 (v Plzni, Českých Budějovicích, v Aréně ve Pštrosce na Královských Vinohradech aj.), s několikaměsíční přestávkou 1866, kdy získal angažmá v Prozatímním divadle. 1867 za pobytu u Švandy se oženil s kolegyní Annou Kubíčkovou (1845–1906). Po smrti komika J. Kašky byl od října 1869 opět přijat do Prozatímního divadla, s jehož souborem pak přešel do Národního divadla. Vedle umělecké činnosti se pokusil podnikat v pohostinství, ale jeho hostinec a restaurace zkrachovaly. Pro vážnou nervovou chorobu musel na hereckou dráhu rezignovat, z Národního divadla odešel počátkem března 1891. Až do smrti žil ve skrovných poměrech a sužován nemocí. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Jako mladý začátečník se u kočujících společností rychle prosadil díky mnohostrannosti hereckých schopností. Od počátku zastával role z různých oborů: milovníky, hrdiny, tzv. charakterní role vážné i komické, intrikány a poměrně často muže zralého věku a starce. Jeho uměleckou dráhu významně ovlivnila tvůrčí spolupráce s P. Švandou ze Semčic; u jeho společnosti hrál stěžejní role světového repertoáru: Vedle shakespearovských postav (Mercucio v Romeovi a Julii, Polonius v Hamletovi, Shylock v Kupci benátském, Klubko ve Snu noci svatojanské, titulní role v Richardu III.) ztělesňoval hrdiny dramat Schillerových a Goethových, ale i hejtmana Skvoznika-Dmuchanovského v Gogolově Revizoru (1867). Švanda rozvíjel i jeho dosud málo využívaný komický potenciál rolemi v salonních komediích (Clavières, V. Sardou: Staří mládenci, 1866), fraškách (Kluk, L. Angely: Řemeslnická merenda, 1869) a operetách, pro něž byl F. pěvecky dobře vybaven. V Prozatímním a poté v Národním divadle představoval vedle komiků J. Mošny a F. F. Šamberka další osobitou individualitu, jejíž komický projev spočíval v jemném a laskavém humoru, který s vnímavým porozuměním zobrazoval směšné lidské slabosti. F. dobromyslná komika souzněla i s jeho zjevem, který postupem let nabyl zakulacené tělnatosti. Exceloval ve fraškách, výpravných hrách a operetách (v Prozatímním divadle tvořily téměř polovinu jeho repertoáru), znamenité kreace vytvářel ve hrách Tylových (Kalafuna, Strakonický dudák). Charakterní komiku s citem pro žánrovou kresbu uplatnil v bezpočtu postav maloměšťáků, úředníků, řemeslníků a sluhů (Muchomír Kulíšek, F. F. Šamberk: Palackého třída čís. 27, 1889), včetně rolí z her realistického směru (Bláha, L. Stroupežnický: Naši furianti, 1887). Výtečně představoval typy velkoměšťáků a salonních bonvivánů ze soudobých francouzských komedií, jichž se zmocňoval s výrazovou noblesou a vytříbeným mluvním projevem konverzačního stylu (Blondeau, H.-Ch. Chivot: Nájemníci pana domácího, 1884; Mercier, M. J. L. Fournier – E. F. A. Mayer: Při piketu, 1887; Benoiton, V. Sardou: Rodina Benoitonova, 1888). Byl hereckou oporou Prozatímního divadla a příslušníkem tzv. staré gardy (první herecké generace) Národního divadla. Je autorem drobných komických výstupů a kupletních textů.

D: role u divadelních společností: Hynek, Ch. Birch-Pfeifferová: Král Václav a jeho kat, 1860; Abraham, S. H. Mosenthal: Debora, 1860; Vilibald, J. K. Tyl: Jiříkovo vidění, 1861; Švanda, týž: Strakonický dudák aneb Hody divých žen, 1861; Baron Radoveský, týž: Bankrotář a kramářka, 1862; Klaudius, W. Shakespeare: Hamlet, princ dánský, 1863; Montjoye, O. Feuillet: Montjoye, 1864; Merkucio, W. Shakespeare: Romeo a Julie, 1865; Kalafuna, J. K. Tyl: Strakonický dudák, 1865; Mefistofeles, J. W. Goethe: Faust, 1865; Vévoda z Alby, týž: Egmont, 1865; Marquis Posa, F. Schiller: Don Karlos, infant španělský, 1866; Richard, vévoda Gloster, W. Shakespeare: Život a smrt krále Richarda III., 1866; Jindřich ze Saint-Johnu vikomt Bolingbroke, E. Scribe: Sklenice vody, 1867; Šimon Lomnický, J. J. Kolár: Magelona, 1867; Valdštýn, F. Schiller: Valdštýnova smrt, 1867; Skvoznik Dmuchanovský, N. V. Gogol: Pan revisor z Petrohradu, 1867; Shylock, W. Shakespeare: Kupec benátský, 1867; Enšpígl, J. Nestroy: Enšpígl, 1867; Klubko, W. Shakespeare: Sen v noci svatojanské, 1867; Polonius, týž: Hamlet, princ dánský, 1868; Jehlička, J. Nestroy: Zlý duch Lumpacivagabundus aneb Ludařský trojlist, 1868; Goertz, E. Bozděch: Baron Goertz, 1868; Dr. Tholosan, V. Sardou: Mnoho přátel naše škoda, 1868; Jean, F. Pyat: Hadrník pařížský, 1869; Kos, G. Raeder: Kos a Masojídek aneb Veselí darebáci, 1869; Barnabáš Kulich, L. Schneider: Český dobrovolník a francouzská selka, 1869; Jeremiáš Mrkvička, F. v. Suppé: Žádný muž a tolik děvčat, Kluk; L. Angely: Řemeslnická merenda, 1869.

L: Šourek, J. F., in: Moravská orlice 2. 3. 1877; nesign., J. F., in: Divadelní listy 2, 1881, s. 307; nesign., J. F., in: Světozor 15, 1881, s. 81; M. A. Š. [Šimáček], J. F., in: tamtéž 25, 1891, s. 203; P., J. F., in: tamtéž 30, 1895/96, s. 107–108; nekrology: nesign., in: Lumír 29, 1900/01, s. 544; J. Kamil, in: Divadelní listy 2, 1900/01, s. 389–392; J. Rudloff, Nad bezejmenným rovem, in: Divadlo 1, 1903, s. 118–121, 143–144; R. J. Kronbauer, Záhadné příběhy a vzpomínky, 1904, s. 193–201; K. Šípek, Vzpomínky na Prozatímní, 1918, s. 67–69; B. Benoni, Nová kniha vzpomínek a dojmů, 1919, s. 70–73; J. Pulda, Komedianti včerejška, 1924, s. 47–64; V. Štein Táborský, Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 40–42, 97 až 99; Bartoš: PD činohra, s. 217, 262–263; L. Novák, Stará garda Národního divadla, 1937, s. 44–56; V. Štech, Džungle literární a divadelní, [1937], s. 46–52; J. Knap, Umělcové na pouti, 1961, s. 27, 30, 32, 36, 62–63, 215; L. Klosová, Kolárové, 1969, s. 153, 245; DČD 3, rejstřík; J. Šmaha, Dělali jsme divadlo, F. Černý (ed.), 1982; Z. Zábranský, Mistr poetického humoru, in: Scéna 8, 1983, č. 21, s. 15; O. Roubínek, František Ferdinand Šamberk, 1985, s. 167, 229–231, 236, 274–275, 554; ODS, s. 898; OSN 9, s. 630–631; ND a jeho předchůdci, s. 107–108 (se soupisem rolí); V. Štěpán – M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1862–1883, II, 2006, s. 161–174 (se soupisem rolí); http://archiv.narodni-divadlo.cz (soupis rolí, stav k 11. 11. 2014); Sólové výstupy a popěvky J. F. I, 1886; Česká činohra 19. a začátku 20. století. Osobnosti 1, E. Šormová (ed.), 2015.

P: Archiv hl. m. Prahy, matrika řkt. f. ú. sv. Štěpána ŠT N18, fol. 58; SOA, Třeboň, matrika oddaných řkt. f. ú. Vodňany 8, 1850–1892, fol. 62; NA, Praha, fond Policejní ředitelství I, konskripce, kart. 129, obr. 431; Archiv města Plzně, cedule Švandovy spol. 1866.

Eva Šormová