FRANK Jakub ?1720-10.12.1791

Z Personal
Jakub FRANK
Narození 1720 nebo 1726
Místo narození asi Korolivka (Ukrajina)
Úmrtí 10.12.1791
Místo úmrtí Offenbach am Main (Německo)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 339

FRANK, Jakub (vl. jm. Lejbowicz, Jankiew), * 1720 nebo 1726 asi Korolivka (Ukrajina), † 10. 12. 1791 Offenbach am Main (Německo), kabalista, náboženský činitel

Pocházel z chudé židovské rodiny, jež žila v tehdy polské Haliči (jako místo narození se někdy uvádí i Bučač). V mládí procestoval Rumunsko, Rusko a Osmanskou říši; kolem poloviny 18. století se vrátil do vlasti a soustředil kolem sebe skupinu příznivců, kteří v něm viděli Mesiáše, za něhož se v březnu 1758 sám prohlásil. F. učení odmítalo Talmud, a naopak bylo inspirováno hnutím sabbatiánů ze 17. století, považovaným pravověrnými Židy za kacířské. Byl tolerován a podporován i některými katolickými biskupy, nakonec se (prý pod tlakem okolností) dal 1759 ve Varšavě pokřtít. Získával mnoho stoupenců, ale pro odpor kléru (katoličtí kněží samozvaného Spasitele odmítali) byl 1761 uvězněn v klášteře v Čenstochové (mohla tam s ním být také jeho manželka Hanna – během internace se jim narodili tři synové) a až 1772 osvobozen ruskými vojsky. V březnu 1773 odešel do Brna, kde měl příbuzné a jako svatý muž také získal množství stoupenců. Pobýval nejprve v hostinci U Modrého lva, později na Petrské ulici (nyní část Dornychu) a vydával se za polského obchodníka z Varšavy; své náboženské působení netajil, ba naopak.

I na Moravě byl považován za podvodníka, ale zdá se, že vlastnímu učení F. nakonec sám uvěřil, zvláště poté co byl 1775 přijat ve Vídní Marií Terezií a Josefem II. (panovnický dvůr rád vítal přechod Židů ke křesťanské víře). Tam také svůj teosofický systém dokončil: Považoval se za Boží vtělení, jeho bohoslužby a další modlitby doprovázely zpěvy a tance, jistě přitažlivá byla i role jeho krásné dcery Evy, kterou F. prohlašoval za vtělení Panny Marie. Sám žil v přepychu, ale nezapomínal ani na štědré dary městu. Od osmdesátých let byl podezřelý úřadům a vysychající finanční zdroje od stoupenců ho vedly k alchymii a výkladu snů (dceru prohlásil za věštkyni). Po další císařské audienci (1786) byl donucen splatit dluhy a odešel ke svému příznivci hraběti z Isenburgu do středoněmeckého Offenbachu. V závěru života se prohlásil i za převtělení cara Petra III. Po jeho smrti vedení sekty převzala F. dcera. Poslední frankisté se ke svému učení hlásili ještě v polovině 19. století.

D: Księga słów Pańskich. Ezoteryczne wykłady J. F. 1–2, J. Doktor (ed.), Warszawa 1997; anglický překlad textů s komentářem H. Lenowitz (ed.), The Collection of the Words of the Lord [Jacob Frank], Salt Lake City 2004.

L: A. Kraushar, F. i frankiści polscy 1726–1816. Monografia historyczna, Kraków 1895; J. Doktór, J. F. i jego nauka na tle kryzysu religijnej tradycji osiemnastowiecznego żydostwa polskiego, Warszawa 1991; P. Maciejko, The Mixed Multitude, Jacob F. and the Frankist Movement 1755–1816, Philadelphia 2011; encyklopedie.brna.cz (Jákob F., s další literaturou, stav k 15. 2. 2015); D. Uhlíř, Židé mezi sabatiánstvím a frankismem. Brněnská židovská obec v 18. století a sekta J. F., in: Židé a Morava. Sborník z konference konané v Kroměříži v listopadu 1997, 1998, s. 3–11; týž, Juden in Mähren und das mährische Zentrum des Frankismus im ausgehenden 18. Jahrhundert, in: Aufklärung-Vormärz-Revolution 16/17, Frankfurt am Main – Berlin – New York – Paris – Wien 1999, s. 45–55; de.wikipedia.org (s četnou další literaturou, stav k 14. 1. 2015).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Dušan Uhlíř