FRANK Karl Hermann 24.1.1898-22.5.1946

Z Personal
Karl Hermann FRANK
Narození 24.1.1898
Místo narození Karlovy Vary
Úmrtí 22.5.1946
Místo úmrtí Praha
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 18, Praha 2015, s. 341-342

FRANK, Karl Hermann, * 24. 1. 1898 Karlovy Vary, † 22. 5. 1946 Praha, politik

Narodil se v rodině učitele Heinricha F. (1859–1928) a Pauly, roz. Eberhardtové (1869–1940); jeho bratrem byl novinář Ernst F. (1900–1982). V pohledu na národnostní vztahy mezi Čechy a Němci ho ovlivnil otec. V dětství F. utrpěl úraz oka (prý po rvačce s českými spolužáky). Během první světové války se přihlásil ke studiu na právnické fakultě německé univerzity v Praze, ale již po roce studium ukončil a nastoupil na frontu. Po válce a vzniku Československé republiky s majoritou Čechů a Slováků se F. přiklonil ke krajně pravicovým kruhům. Prostředí pro vyjádření radikálních politických názorů hledal i v organizaci Kameradschaftsbund, 1919 ho nadchla vyhroceným nacionalistickým programem Německá nacionálně socialistická dělnická strana (DNSAP). Pracoval jako úředník, od 1925 jako knihkupec v Lokti začal distribuovat literaturu s nacistickým obsahem, v obchodě se mu však příliš nedařilo. 1933, po uchopení moci nacisty v Německu, československá vláda zakázala činnost DNSAP. Namísto ní vyrostla Sudetoněmecká vlastenecká fronta vedená K. Henleinem, která se 1935 přejmenovala na Sudetoněmeckou stranu (SdP). Po jejím úspěchu v parlamentních volbách F. zasedl v poslanecké sněmovně ČSR. Jeho vyhrocené postoje, inspirované Hitlerovou politickou vizí (Heim ins Reich), propojily programy NSDAP a SdP. Snaha o odtržení Sudet ve prospěch Německa, která překračovala zákony Československé republiky, vyvrcholila po neúspěšném puči v polovině září 1938 F. útěkem do Říše. Vrátil se po mnichovském diktátu na začátku října 1938.

F. radikální postoje byly sympatické říšskému vůdci SS H. Himmlerovi, který F. povýšil v listopadu 1938 do hodnosti SS-Brigadeführera a v březnu 1939, už po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, do hodnosti SS-Gruppenführera. Pozici v nacistické správě upevnilo jeho jmenování velitelem policie a říšským sekretářem v protektorátu. Postavení druhého muže ho však neuspokojilo, proto stále intrikoval proti protektorovi Konstantinu v. Neurathovi. Velké zklamání pro F. znamenal v září 1941 příchod zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a po atentátu na něj i nástup Kurta Daluegeho v červnu 1942, F. totiž na toto místo sám aspiroval. Až v srpnu 1943 byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu a díky tomu, že říšský protektor W. Frick svůj úřad fakticky nevykonával, F. se stal nejvyšším nacistickým hodnostářem v protektorátu.

F. nesl plnou odpovědnost za potlačování protinacistického odboje a odporu, byl šedou eminencí, či přímo viníkem vyhlášení prvního i druhého stanného práva 1941–42 a jednoznačně se podílel na vypálení Lidic a Ležáků. Kontrolu nad územím Čech a Moravy držel až do jara 1945. Až brzy ráno 9. května opustil se svou rodinou Prahu a odjel k americkým liniím. U Rokycan byl zadržen, dopraven do Wiesbadenu a podroben prvním výslechům. Do Československa byl vydán na podzim 1945. V Praze stanul před mimořádným lidovým soudem. Proces probíhal od března do května 1946, F. byl shledán vinným ze spáchání válečných zločinů a v pankrácké věznici veřejně oběšen. Ostatky byly anonymně uloženy na hřbitově v Praze-Ďáblicích.

F. byl dvakrát ženatý: 1921–40 s Annou Müllerovou (měl s ní dva syny), od 1940 s lékařkou Karolou Blaschekovou (* 13. 8. 1913 Most, † 1982), s níž měl tři děti. Vdova byla po výsleších odvezena do SSSR, odkud se vrátila až 1956.

L: K. H. F., vrah českého národa před soudem lidu: Proces a rozsudek nad K. H. F., 1947; MČE 2, s. 512; BL 1, s. 374; L. Tunys, Noc před popravou. K. H. F. a jeho obhájce. Archivy promluvily, 1995; M. Moulis – D. Tomášek, K. H. F. Vzestup a pád karlovarského knihkupce, 2003; R. Küpper, K. H. F. (1898–1946). Politická biografie sudetoněmeckého nacionalisty, 2012; D. Brandes, Sudetští Němci v krizovém roce 1938, 2012, passim; de.wikipedia.org (s další literaturou, stav k 14. 1. 2015).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Kyncl