FRANZEL Emil 29.5.1901-29.6.1976

Z Personal
Emil FRANZEL
Narození 29.5.1901
Místo narození Háj u Duchcova
Úmrtí 29.6.1976
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 68- Redaktor nebo žurnalista
48- Politický publicista

FRANZEL, Emil, * 29. 5. 1901 Háj u Duchcova, † 29. 6. 1976 Mnichov (Německo), novinář, publicista, knihovník, osvětový pracovník

Vystudoval historii, germanistiku, geografii a sociální vědy na univerzitách v Mnichově, ve Vídni a na Německé univerzitě v Praze (PhDr. 1925). Působil v oblasti lidové osvěty a knihovnictví. 1920–37 byl politicky a žurnalisticky činný v německé sociální demokracii v ČSR, kde řídil stranické vzdělávání a stal se jedním z ideologů strany; 1924–37 redaktor ústředního stranického deníku Sozialdemokrat, kde se věnoval především zahraničněpolitické a ideově-kulturní problematice a literární kritice. Pod svým jménem i pod pseudonymy Carl von Boeheim, Erik Falkner a Richard Zimmermann postupně publikoval řadu historických, politologických i aktuálně politických spisů (Klassen und Parteien in der ČSR, 1925; Heinrich VII. von Hohenstaufen, 1929; Goethe und seine Zeit, 1932; Die Bürgerkrieg in Oesterreich, 1934; Der Sinn der europäischen Geschichte, 1935; K. und k. Tragödie, 1935; Abendländische Revolution. Geist und Schicksal Europas, 1936), populární nástin marxistického pojetí dějin (Der historische Materialismus, 1936) i několik děl beletristických. Dlouho byl považován za teoretika německé sociální demokracie v Československu, 1936 však vzbudil negativní pozornost svou knihou Abendländische Revolution, kde se postavil proti marxismu, projevil sympatie pro stavovský stát a vyslovil se pro obnovu monarchie v Rakousku. 1937 se rozešel se sociální demokracií, ale stále udržoval kontakty s některými jejími představiteli. V dubnu 1938 se účastnil důvěrných jednání Wenzela Jaksche s Josefem Pfitznerem o spolupráci německé sociální demokracie v ČSR se Sudetoněmeckou stranou. 1938–39 působil jako ředitel pražské německé vzdělávací instituce Urania, od 1939 pracovník knihovny Národního muzea v Praze. Po druhé světové válce a odsunu do Bavorska nejprve pracoval 1946–51 jako gymnazijní profesor ve Weilheimu v Horním Bavorsku a redaktor listu Augsburger Tagespost v Augsburgu, 1951–63 jako rada Bavorské státní knihovny a ministerský zmocněnec pro bavorské lidové knihovny v Mnichově. Politicky se přiklonil ke křesťanským socialistům (CSU); významně se angažoval v sudetoněmeckých krajanských spolcích, zvláště v Ackermann-Gemeinde, podílel se na založení Sudetoněmeckého krajanského sdružení a Sudetoněmecké rady, 1949 založil a řadu let řídil časopis Volksbote v Mnichově. Rozvinul bohatou populárněhistorickou publikační činnost, zaměřenou především na dějiny střední Evropy a česko-německých vztahů (Geschichte unserer Zeit 1870–1950, 1952; Sudetendeutsche Geschichte, 1958, 1962; Der Donauraum im Zeitalter des Nationalitätenprinzips (1789–1918), 1958; Die Vertreibung. Sudetenland 1945/1946, 1967; Die Habsburger. Gestalt und Schicksal, 1969; Geschichte des deutschen Volkes, 1974), za niž 1968 získal prestižní Adenauerovu cenu.

D: Gegen den Wind der Zeit. Erinnerungen eines Unbequemen, München 1983.

L: BL 1, s. 380–381; R. Hemmerle, Sudetenland. Lexikon für alle, die das Sudetenland lieben, Würzburg 1992, s. 149; Kulturní adresář ČSR 2, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 120; Naučný slovník aktualit 1939, 1940, s. 151; César–Černý, passim; Th. Keller, E. F. (1901–1976). Biografie eines sudetendeutschen Intellektuellen, Hamburg 2012; http://de.wikipedia.org//wiki/Emil_Franzel (stav k 15. 1. 2015).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš