FRIEDLAND Ferdinand 1.2.1810-27.10.1868

Z Personal
Ferdinand FRIEDLAND
Narození 1.2.1810
Místo narození Pless (dnes Pszczyna, Polsko)
Úmrtí 27.10.1868
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 40- Hospodářství - ostatní

FRIEDLAND, Ferdinand (pův. jm. Friedländer), * 1. 2. 1810 Pless (dnes Pszczyna, Polsko), † 27. 10. 1868 Vídeň (Rakousko), podnikatel v plynárenství

Datum narození bývá udáváno i 1811. Pocházel z rozvětvené židovské rodiny. Vystudoval gymnázium ve Vratislavi, ve třicátých letech pobýval ve Francii jako vychovatel a tajemník v rodině podnikatele É. Decazese, díky němuž se seznámil s plynárenstvím. Po návratu do Vratislavi 1842 tam založil městskou plynárnu, financovanou nově založenou Společností pro výrobu plynu ve Vratislavi (Gasbeleuchtungs-Aktiens-Gesselschaft zu Breslau). 1845 přenechal firmu společníkům a odešel do Prahy, kde 1844/45 získal privilegium na zbudování plynárny. Potřebný kapitál poskytla akciová společnost Iris, v níž se angažovali i F. přátelé, básník Heinrich Heine a průkopník socialistického hnutí Ferdinand Lasalle, F. švagr. Výstavba karlínské plynárny (mezi dnešní Sokolovskou a Pobřežní ulici) se neobešla bez potíží a až 1847 se v Praze rozsvítily první dvě stovky plynových lamp. 1850 plynárna přerušila provoz; F. zneužil jejích finančních potíží a spolu se společníkem Karlem Steffkem ji převzal do vlastnictví. Následné soudní spory s podílníky původní společnosti pak trvaly řadu dalších let. Podobně se rozešel s Lassallem, kvůli rozporům se rozpadlo i F. manželství s Lassallovou sestrou Friederike (1822–1891), s níž měl dva syny a dceru. Plynárnu F. vlastnil do 1863, kdy ji prodal belgické společnosti; fungovala až do svého zboření 1882.

F. patřil k milovníkům a mecenášům umění a angažoval se i veřejně. Byl dlouholetým členem karlínské městské rady, předsedou Občanské záložny v Karlíně (1863) a členem Průmyslové jednoty. Díky zisku z plynárny poskytoval četné dary na dobročinné účely; v době hrozícího krachu podpořil např. Národní listy, přispěl na stavbu Národního divadla, vybudování farního kostela v Karlíně, do fondu na dostavbu pražského Chrámu sv. Víta. Národnímu muzeu věnoval vzácné sbírkové předměty. 1858 vstoupil jako jeden z prvních členů do Pražského dobrovolného ochranného svazu. Ve svém domě v areálu továrny, údajně připomínajícím palác, hostil umělce, mj. hudebního skladatele F. Liszta.

1864 ho Karlín jmenoval svým čestným občanem, F. se však ještě téhož roku přestěhoval do Vídně, kde se stal kurátorem nově zřízeného Uměleckoprůmyslového muzea, vykonával úřad sasko-meiningenského konzula a podílel se na založení listu Neue Freie Presse, který vedl jeho vzdálený příbuzný Max Friedländer. Za zásluhy byl 1865 povýšen do rytířského stavu a obdržel titul c. k. stolníka. Stal se členem rakouského výboru pro účast na světových výstavách (mj. Londýn 1862) a obdržel řadu vyznamenání. Byl pohřben ve vídeňském Matzleinsdorfu.

L: Winninger 2, s. 331; R. Novák – K. Zelenka, Kronika pražského plynárenství, 2003, s. 16–17, 191; O. Smrček, F. F., první plynárník v Česku, in: Plyn 2010, č. 10, s. 216–219; G. Gaugusch, Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938, Wien 2011, s. 767–768; J. Županič, Židovská šlechta podunajské monarchie, 2012, s. 227–232.

Tomáš Burda