FRIED Jiří 1.3.1923-13.9.1999

Z Personal
Jiří FRIED
Narození 1.3.1923
Místo narození Prachatice
Úmrtí 13.9.1999
Místo úmrtí Prachatice
Povolání 63- Spisovatel
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
68- Redaktor nebo žurnalista

FRIED, Jiří, * 1. 3. 1923 Prachatice, † 13. 9. 1999 Prachatice, spisovatel, scenárista

Jeho otec byl ruský legionář, původně krejčí, později trafikant. První čtyři ročníky reálného gymnázia F. absolvoval v rodišti, po záboru pohraničí 1938 se rodina přestěhovala do Prahy, F. zůstal u bratra, učitele v Protivíně, a 1942 maturoval na gymnáziu v Písku. 1942 nastoupil jako úředník do Českomoravského filmového ústředí, 1943 onemocněl plicní tuberkulózou a mnoho let se léčil, operován byl 1952. Po osvobození studoval na Filozofické fakultě UK dějiny umění a estetiku (v semináři Jana Mukařovského), studia ale nedokončil a 1948 se stal dramaturgem Československého státního filmu. Tehdy poznal překladatelku Dagmar Steinovou (* 11. 9. 1922, Vídeň, Rakousko), s níž se 1952 oženil. Od 1959 byl redaktorem a náměstkem ředitele nakladatelství Československý spisovatel, 1967 byl zvolen členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, 1970, po vyloučení z KSČ, ho z nakladatelství propustili a F. se nadále živil jako filmový a televizní scenárista ve svobodném povolání.

Jako spisovatel debutoval 1954 sbírkou wolkrovské občanské lyriky Rozsvícená okna. Významný byl jeho přínos soudobé české próze. V novele Časová tíseň (1961) zpracoval nosné téma osobní krize intelektuála, šachového hráče. V trojici zralých novel Abel (1966), Pověst (1966) a Hobby (1969) reagoval na podněty francouzského nového románu, a výrazně tak oživil domácí literární scénu. Nejúspěšnějším jeho dílem byl Abel, rekapitulující během několika hodin život malíře. V druhé novele se F. vrátil do atmosféry svého dětství a reflektoval mj. vztahy Čechů a Němců, třetí novela se zabývá osudem opisovače cizích textů. 1992 publikoval starší prózu určenou mládeži Léto v Altamiře, kde pojednal o rasové nenávisti v předválečném pohraničí. Posmrtně vyšel prozaický soubor Síla osudu a jiné povídky (2002), jehož jádrem je povídka Baroko a jiné zprávy, psaná těsně před smrtí. 2005 vydal Jiří Opelík F. korespondenci s Janem Skácelem. Jeho nejvýznačnějšími filmovými scénáři byly: O ševci Matoušovi (1948, režie M. Cikán), Svědomí (1948, režie J. Krejčík), Vstanou noví bojovníci (1951, režie J. Weiss) a Morálka paní Dulské (1958, režie J. Krejčík). Řadu scénářů vypracoval i pro televizi (Sázka na mrtvého jockeye, 1967; Těžká hodina, 1983, aj.). Redigoval třísvazkové Vybrané spisy Thomase Manna.

L: SČS 1, s. 183–184; Tomeš 1, s. 343; D. Steinová, Vzpomínání, 2007, s. 164 a passim; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (stav k 11. 11. 2014); http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/S/SteinovaDagmar.htm (k Dagmar Steinové; stav k 11. 11. 2014).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera