FRIND Václav 26.1.1843-2.8.1932

Z Personal
Václav FRIND
Narození 26.1.1843
Místo narození Hanšpach (dnes Lipová /u Šluknova/)
Úmrtí 2.8.1932
Místo úmrtí Chotěšov (u Plzně)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel

FRIND, Václav (též Wenzel Anton), * 26. 1. 1843 Hanšpach (dnes Lipová /u Šluknova/), † 2. 8. 1932 Chotěšov (u Plzně), světící biskup, teolog

Synovec Antonína Ludvíka F. (1823–1881). Gymnázium a seminář vystudoval v Litoměřicích, na kněze byl vysvěcen 1866. Krátce působil jako kaplan ve Varnsdorfu (1866–67). V letech 1867–70 studoval ve Frintaneu ve Vídni, na tamní univerzitě získal 1873 i doktorát teologie.

Počátkem sedmdesátých let byl sekretářem a ceremoniářem litoměřického biskupa Augustina P. Wahaly, 1872–78 působil jako profesor morální teologie na bohosloveckém učilišti v Litoměřicích, poté na teologické fakultě v Praze (od 1882 německé); 1884/85 byl jejím děkanem a 1885/86 rektorem univerzity. Jeho inaugurační řeč Die Rechts-Idee in der Moral und Juridik 1885 vyšla tiskem. 1879 napsal studii k přirozenému právu Friedricha von Savigny, 1883 vydal životopis strýce biskupa Antonína Ludvíka F. Jako morální teolog se zabýval mravním právem k používání rodného jazyka u národnostních menšin, zejména na území rakousko-uherské monarchie. Rozdělení pražské teologické fakulty na českou a německou vysvětloval z hlediska vztahu církve k národnostem ve studii z roku 1884; vztah jazyka a nových rakouských zákonů shrnul v článku Über sprachlichen Willensausdruck und den neuen österreichischen Gesetzentwurf (1889). Jazykovému tématu věnoval své hlavní dílo Das sprachliche und sprachlich-nationale Recht in polyglotten Staaten und Ländern mit besonderer Rücksichtsnahme auf Oesterreich und Böhmen vom sittlichen Standpunkte aus (1899). Pojednání o morálním právu na používání jazyka Das sittliche Recht auf den Gebrauch der Sprache, vydané 1900 v časopise Cultur, i další jeho názory rozproudily diskusi v českém tisku (Katolické listy, Věstník katolického duchovenstva). Věnoval se vztahu vědy a víry (Leo XIII. und die thomistische Filosophie, 1888), ale i odkazu francouzské revoluce ve vztahu k náboženství a svobodě myšlení. Vydal studii o náboženském vzdělávání dětí bez konfese (Religionsunterricht konfessionsloser Kinder, 1910) a dlouhodobě se, ovlivněn strýcem, zabýval sv. Janem Nepomuckým a jeho kultem.

1890 se F. stal kanovníkem pražské metropolitní kapituly, 1901 přijal biskupské svěcení a byl jmenován titulárním biskupem gadarským a světícím biskupem pražské arcidiecéze. Od 1907 byl zároveň děkanem a 1908 proboštem metropolitní kapituly. Působil i v nejvyšší radě pro školní záležitosti v Čechách. Z jeho podnětu vznikl 1896 arcibiskupský konvikt s gymnáziem v Doupově. 1908 inicioval zřízení starobinců v Dejvicích (Praha) a ve Volyni, jejichž správu svěřil milosrdným sestrám. Založil též Jubilejní fond pro potřeby velechrámu a Jubilejní proboštské a kapitulní podpůrné nadání pro vydržování patronátních kostelů a mladších kanovníků (1929). Byl držitelem vyznamenání protonotarius apostolicus, komturem řádu Františka Josefa a čestného kříže Pro ecclesia et Pontifice. Zemřel v chotěšovském klášteře a byl pohřben do hrobky v rodišti.

D: Zur Frage über den heiligen Johann v. Nepomuk, in: Der Katholik…, 1882, s. 273–300, 390–414; Eine eventuelle Theilung (Verdoppelung) der Prager theologischen Fakultät ist mit dem Prinzipe und der Aufgabe der Kirche vereinbar. Zugleich als Studie über das Verhältnis der Kirche zur Nationalität, 1884; Glaube und Wissen, 1888; Gedankenfreiheit mit Rücksicht auf die Revolution von 1789, 1889.

L: OSN 9, s. 716; Catalogus cleri, Pragae 1915; A. Podlaha, Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque praelatorum S. Metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis usque ad praesentia tempora 10, 1912, s. 354–356; týž, Supplementum primum ad Seriem praepositorum, decanorum…, tamtéž 12, 1916, s. 35–36; týž, Supplementum secundum…, in: tamtéž 17, 1925, s. 15–16, tab. VIII; týž, Supplementum tertium…, in: tamtéž 21, 1928, s. 14–15; týž, Supplementum quartum…, in: tamtéž 25, 1931, s. 60, tab. XIII; J. Tumpach – A. Podlaha, Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku 1828 až do konce roku 1913, 5, 1923, s. 2321 až 2322; BOS 4, s. 320; OSND 2/1, s. 751; † Dr. V. F., in: Časopis katolického duchovenstva 73, 1932, č. 9, s. 582–583; ÖBL 1, s. 369; BL 1, s. 390; Čáňová, s. 24; A. K. Huber, Weihbischof Dr. W. F. (1843 až 1932), in: Sacrum Pragense millenium, in: Archiv für Kirchengeschichte von Böhmen – Mähren – Schlesien 3, 1973, s. 281–319; NDB 5, s. 615; P. R. Pokorný, Biskupové Čech, Moravy a Slezska po roce 1918 a jejich znaky, 1992, s. 17; DUK 3, rejstřík; Multimediální databáze souboru křesťanských bohemikálních jmenných autorit ve 20. století, CD-ROM, 2003.

P: V. Petera, Géniové Církve i vlasti. Sv. 8 (rkp. v knihovně Katolické teologické fakulty UK Praha), dostupné též na: http://www.cdct.cz/petera//data/dil.VIII/pet.200.jpeg (stav k 11. 11. 2014) a http://www.cdct.cz//petera/data/dil.VIII/pet.201.jpeg (stav k 11. 11. 2014).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eva Novotná