FRYČEK Václav 29.8.1897-17.1.1969

Z Personal
Václav FRYČEK
Narození 29.8.1897
Místo narození Malesice (dnes Plzeň)
Úmrtí 17.1.1969
Místo úmrtí Náchod
Povolání 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista

FRYČEK, Václav, * 29. 8. 1897 Malesice (dnes Plzeň), † 17. 1. 1969 Náchod, spisovatel, účastník 1. odboje

Pocházel z rodiny učitele. Reálku studoval nejprve v Plzni, 1913–15 v Sušici. Po maturitě narukoval k 7. zeměbraneckému pluku, absolvoval školu pro rezervní důstojníky, zúčastnil se bojů na haličské a italské frontě. Během zajetí se v Itálii přihlásil do dobrovolnických jednotek, byl zařazen k 1. praporu 33. československého střeleckého pluku (poručík). S ním absolvoval bitvu u Doss’Alto. Po návratu do vlasti se podílel jako zpravodajský důstojník štábu divize na bojích o Slovensko. Obdržel Československý válečný kříž a Italský válečný záslužný kříž. 1919 se jako úředník zpravodajského oddělení ministerstva národní obrany stal mimořádným posluchačem filozofie a estetiky na Filozofické fakultě UK, 1920–23 byl externím redaktorem Národních listů, 1923–26 Národní politiky. 1923 složil doplňující maturitu na vinohradském reálném gymnáziu a nastoupil k řádnému univerzitnímu studiu. 1924 se oženil s redaktorkou olomouckého deníku Pozor Vlastou Knechtlovou (1898–1974). 1926 obhájil u F. Krejčího doktorskou disertaci na téma Integrace lidstva a sebeurčení národů (knižně 1929). Poté absolvoval dva semestry na Právnické fakultě UK a Svobodnou školu politických nauk, vykonal státní knihovnickou zkoušku, 1926–28 byl zaměstnán v parlamentní knihovně a současně přispíval do Českého slova. 1928 založil a do svého suspendování 1942 řídil městskou knihovnu v Náchodě, 1930–42 byl náchodským kronikářem. Za protektorátu spolupracoval se Svobodným učením selským a Ústředním spolkem českých knihovníků. 1945 byl reaktivován, avšak jako zednářský mistr (od 1937) byl 1948 definitivně penzionován.

F. prozaický debut Na březích Otavy (1912) těží, podobně jako další jeho menší prózy a básně psané ve šrámkovském duchu, ze studentských zážitků. Z válečné zkušenosti vycházely román Vojáčkové (1919) a legionářské vzpomínky Pluk Doss’ Alto (1926). Od poloviny dvacátých let se věnoval nejvíce dramatu, většinou popularizoval historické události (Pierot, Bumbulína, Panna Vanka, Jejich bujná krev, Luizina polka, Petruška, Bonato). Nejzajímavější je životopisná hra o páteru Josefu Regneru Havlovickém, známém z Jiráskovy kroniky U nás, která nese název Regner (1932). Roku 1939 vyšla sbírka nábožensky laděných veršů Lisieux. Vrcholu dosáhl F. třemi prózami: Mládeži určeným románem Záhadný mincíř (1939) z doby vlády Karla IV., výpravným románem Čarodějky z Fulneku (1945), který nesměl vyjít za protektorátu, a montáží z dějů českých oper Útěk za Esmeraldou (1941). V průkopnické studii Knihovnictví orgánem demokracie (1927) poprvé použil pojem lidová knihovna. Kniha fejetonů Náchodská konspirace vyšla 1947. Řada prozaických, dramatických a veršovaných děl, filmových námětů i odborných titulů (Náchodské dějiny) zůstala v rukopise.

L: MSN 21, s. 890; LČL 1, s. 761; M. Sobotková, V. F., 1998; K. Rybka, První kvalifikovaný náchodský knihovník, in: Rodným krajem 35, 2007, s. 46–47.

P: SOkA Náchod, osobní pozůstalost (inventář E. Bouza – M. Štěpánková); Divadelní ústav, Praha (divadelní texty).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera