FUCHS Walter Maximilian 8.6.1891-30.8.1957

Z Personal
Walter Maximilian FUCHS
Narození 8. 6. 1891
Místo narození Vídeň (Rakousko
Úmrtí 30. 8. 1957
Místo úmrtí Cáchy (Německo)
Alma mater Universität Wien
Povolání 3 - chemik nebo alchymista

FUCHS, Walter Maximilian, * 8. 6. 1891 Vídeň (Rakousko), † 30. 8. 1957 Cáchy (Německo), chemik technolog

Pocházel z brněnské rodiny železničního stavitele Adolfa F. a Anny, roz. Fischerové. Absolvoval gymnázium, 1909–14 studoval na univerzitě ve Vídni chemii, fyziku a matematiku. Promoval po obhajobě práce Über Bromierung aromatischer Amine. Narukoval během první světové války, dosáhl hodnosti poručíka. Po návratu se 1919 habilitoval na německé technice v Brně. Zabýval se ligninovou a fenolovou chemií. 1927 odešel do Německa, byl jmenován vedoucím oddělení v Institutu pro výzkum uhlí v Mülheimu v Porúří, 1932 řádným profesorem chemické technologie na technice v Cáchách. Začal se zabývat chemií uhlí. Po nástupu nacistů 1933 kvůli židovskému původu emigroval, krátce žil v Moravské Ostravě a v Londýně. 1934 odešel do USA, kam byl povolán na Rutgers University v New Brunswicku (New Jersey), 1935–42 přednášel technologii paliv na Pennsylvania State College ve Philadelphii. V USA vyvinul metodu rychlého zplyňování uhlí a syntézu nitrilu. 1942 si v New Yorku otevřel konzultační kancelář. Po druhé světové válce se 1949 vrátil na techniku v Cáchách jako vedoucí Institutu chemické technologie. 1951 vyslovil termodynamickou hypotézu vzniku uhlí, podle které při vzniku černého uhlí v nakupeném rostlinném materiálu převažovaly redukční rozkladné pochody, při vzniku hnědého uhlí oxidační pochody. V posledním období se zabýval změkčováním kotelní vody a korozí.

D: výběr: Die Chemie des Lignins, Berlin 1926; Die Chemie der Kohle, tamtéž 1931; When the oil wells run dry, Dover (New Hampshire) 1946; Fortschritte in der Kenntnis der Kohle, in: Brennstoff Chemie 32, 1951, s. 12–19.

L: NDB 5, s. 683n.; V. Havlena, Geologie uhelných ložisek 1, 1963, s. 69; https://de.wikipedia.org/ (stav k 1. 9. 2015).

Pavel Vlašímský