FUKA Zdeněk 11.4.1927- 18.2.2008

Z Personal
FUKA Zdeněk
Narození 11. 4. 1927
Místo narození Praha
Úmrtí 18. 2. 2008
Místo úmrtí Praha
Povolání žurnalista básník
Manžel(ka) Božena, roz. Pilchová

FUKA, Zdeněk, * 11. 4. 1927 Praha, † 18. 2. 2008 Praha, žurnalista, básník

Absolvoval dvouletou obchodní školu v rodišti (1944) a do konce války byl nuceně nasazen u stavební firmy a na zákopových pracích na Moravě. Literární činnost zahájil v době studia jako kulturní referent Svazu absolventů veřejných obchodních škol. 1945–48 pracoval v administrativě Zemědělských novin, v únoru 1948 se stal členem akčního výboru NF v redakci a do konce roku byl redaktorem tiskového oddělení Jednotného svazu českých zemědělců, 1949 redaktorem Zemědělských novin, 1949–52 redigoval tzv. list pracujících hraničářů Jednota (od 1950 Stráž míru) v Karlových Varech, 1952–59 noviny vedl. 1959–66 řídil zemědělský referát v Rudém právu, 1966–69 byl šéfredaktorem tiskového orgánu pražského magistrátu Nová Praha. Za činnost v době pražského jara 1968 byl následujícího roku propuštěn ze zaměstnání, měl zákaz veřejného působení a ztratil členství v KSČ. Do odchodu do důchodu (1987) pracoval ve výrobním družstvu Propagační tvorba. 1990 byl rehabilitován. 1963 se oženil s Boženou, roz. Pilchovou (* 15. 1. 1935 Bystričany, Slovensko), 1964 se jim narodila dcera Dana. Manželka hlasovala jako poslankyně Národního shromáždění v říjnu 1968 s F. Krieglem, F. Vodsloněm a G. Sekaninovou-Čakrtovou proti dohodě o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk v ČSSR. V říjnu 1969 byla zbavena poslaneckého mandátu.

F. debutoval jako reportér i občansky angažovaný osmnáctiletý básník už po válce v Zemědělských novinách, Lidové kultuře a Rudém právu. V šedesátých letech psal milostné a rodinné verše, knižně však nepublikoval. V období normalizace konvertoval ke katolicismu a jako aktivní jogín začal studovat východní náboženství, zejména buddhismus, zen-buddhismus a taoismus, zabýval se meditací a rozvinul svůj básnický talent v řadě samizdatově rozmnožovaných svazečků hluboké duchovní poezie, distribuované na jogínských cvičeních. Výbor z nich Cesta k pramenům vydal 1991. V kontextu doby i celé vývojové linie české poezie mají výsadní postavení závěrečné F. sbírky Cesta domů (2002) a Podzimní rovnodennost (2005). Těžce nemocný, tělesně paralyzovaný básník v nich bilancoval život formou lakonických meditativních úvah, plných zámlk a nápovědí, vysoké jazykové úrovně a filozofické hloubky. V zdánlivé jednoduchosti F. dosáhl mistrovství některých čínských a indických básníků. Mnohé básně a úvahy o poezii zůstaly v rukopise.

L: V. Skalský, Za básnikom Z. F., in: Slovenské dotyky 12, 2008, č. 4 (literární příloha, s. 1); A. Lhotáková, Časopis Nová Praha v letech 1968–69, 2013 (bakalářská práce, FSV UK, Praha); V. Čelko, Nielen o jednej hviezdnej chvíli, in: Slovenské dotyky 19, 2015, č. 1, s. 8–9.

P: NA, Praha, složka Z. F. ve fondu Svazu českých novinářů.

Martin Kučera