FUKS Ladislav 24.9.1923-19.8.1994

Z Personal
Ladislav FUKS
Narození 24.9.1923
Místo narození Praha
Úmrtí 19.8.1994
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 499

FUKS, Ladislav, * 24. 9. 1923 Praha, † 19. 8. 1994 Praha, spisovatel

Byl synem policejního úředníka a legionáře Václava F. (1883–1963). Po maturitě na pražském gymnáziu v Truhlářské ulici 1942 byl totálně nasazen na správě statků v Hodoníně. Po válce studoval na Filozofické fakultě UK v Praze filozofii, psychologii a dějiny umění; obhájil závěrečnou práci o H. Bergsonovi (PhDr. 1949). Poté pracoval v papírnách v Bělé pod Bezdězem a v Praze. 1955–59 byl zaměstnancem Státní památkové správy a 1959–63 Národní galerie. V té době publikoval sérii článků o hradech a zámcích (např. Státní zámek Kynžvart – historie a přítomnost, 1958) a byl autorem průvodních slov v katalozích k výstavám. 1963 se stal spisovatelem z povolání. 1964 se v Miláně oženil s Giulianou Limitiovou, asistentkou na římské univerzitě; brzy po sňatku se vrátil do Prahy.

Debutoval 1959 v časopise Květen. Jeho práce vycházely také v periodikách Židovská ročenka, Plamen, Host do domu, Tvorba, Kmen či Literární měsíčník. Psal imaginativní psychologickou prózu, pro niž je příznačná složitá metaforika, dekorativnost a symboličnost; prolíná svět reálný i snový. Typická je pro ni také grotesknost a absurdita, atmosféra úzkosti či strachu. Některé prózy věnoval F. utrpení židů za druhé světové války (např. Pan Theodor Mundstock, 1963; Mí černovlasí bratři, 1964). K nejznámějším dílům patří Spalovač mrtvol (1967), v němž se F. zaměřil na psychologii hlavní postavy, zaměstnance krematoria Karla Kopfrkingla. Román zfilmoval režisér J. Herz (1968); na scénáři se podílel také autor. F. prózy nepostrádaly žánrovou pestrost; některé oscilovaly mezi pohádkou a hororem (Myši Natalie Mooshabrové, 1970), jiné F. komponoval jako detektivky (Příběh kriminálního rady, 1971) či burlesky (Nebožtíci na bále, 1972). Normalizační prózy Návrat z žitného pole (1974) a Pasáček z doliny (1977) tematizovaly problematiku emigrace po únoru 1948 a poválečnou proměnu horské vesnice. V obsáhlém románu Vévodkyně a kuchařka (1983) se F. vracel ke své někdejší poetice. 1978 byl oceněn titulem zasloužilý umělec; posmrtně vyšly vzpomínky Moje zrcadlo (uspořádal J. Tušl, 1995, 2., uprav. vyd. 2007).

D: Variace pro temnou strunu, 1966; Smrt morčete, 1969; Oslovení z tmy, 1972; Un poco trieste, 1974; Mrtvý v podchodu, 1976 (s O. Koskem); Křišťálový pantoflíček, 1978; Obraz Martina Blaskowitze, 1980; Cesta do zaslíbené země a jiné povídky, 1991; Leť, myšlenko, na zlatých křídlech vánku, 1994. Scénář: Tajemství zlatého Buddhy, 1973 (s D. Kleinem a O. Zelenkou).

L: Slovník českého románu 1945–1951, B. Dokoupil – M. Zelinský (eds.), 1992, s. 53–59; ČBS, s. 159; SČS 1, s. 189–190 (se soupisem literatury); SČL, s. 96–97; Slovník českých spisovatelů, R. Havel – J. Opelík (eds.), 1964, s. 110; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století 1, 1998, s. 166–167; SČVU 2, s. 310; Tomeš 1, s. 352, J. Poláček, Příběh spalovače mrtvol. Dvojportrét L. F., 2013; E. Gilk, Vítěz i poražený. Prozaik L. F., 2013; J. Schreiberová, K pozůstalosti L. F. uložené v Literárním archivu PNP, in: Literární archiv 38, 2006, s. 405–412; A. Kovalčík, Tvář a maska. Postavy L. F., 2006; http://www.slovnikceskeliteratury.cz (se soupisem literatury); https://cs.wikipedia.org (stav k 4. 2. 2015); dokumentární film Inventura Febia: Zvláštní světy Hrabala a Fukse, 2011.

P: LA PNP, Praha, osobní fond (J. Schreiberová, L. F. Popis fondu, 2006).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Procházková