Biografický slovník
FUNK Vilém 14.1.1875-24.9.1955
| Vilém FUNK | |
 | |
| Narození | 14.1.1875 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 24.9.1955 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
44- Právník 20- Finančník nebo pojišťovák 58- Teoretik nebo historik státu a práva |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 503 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56100 |
FUNK, Vilém, * 14. 1. 1875 Praha, † 24. 9. 1955 Praha, právník, národohospodář, politik
Syn pražského výrobce plechového zboží a po 1877 nevlastní syn ředitele pražského chudinského ústavu F. Hanilce. Po maturitě na malostranském gymnáziu (1894) F. vystudoval práva na české univerzitě v Praze (JUDr. 1899). Angažoval se ve studentských spolcích Slavia a Všehrd, od založení vedl Sdružení malostranských studentů.
Byl zaměstnán na okresním finančním ředitelství a poté na finanční prokuratuře v Praze, současně připravoval habilitaci v oboru finančních věd, proto absolvoval studijní pobyty na univerzitách v Berlíně a Vídni u profesorů A. Wagnera, G. Schmollera, R. v. Kaufmanna, M. Seringa a C. Mengera. 1903–09 byl zástupcem tajemníka zemského výboru v Čechách. 1903 se stal soukromým docentem, 1909 byl jmenován mimořádným a 1912 řádným profesorem teorie a dějin rakouského finančního práva na české právnické fakultě v Praze, po 1918 profesorem českého finančního práva. 1921/22 a 1934/35 zastával funkci děkana Právnické fakulty UK, 1938/39 rektora univerzity. 1908 spoluzaložil Svaz českého úřednictva, zformuloval jeho programové prohlášení a stal se jeho předsedou. 1914–17 předsedal rovněž Českému svazu úřednických spolků. Politickou kariéru zahájil 1900 v Národní straně svobodomyslné, za niž zasedal 1907–18 ve sboru obecních starších města Prahy, 1908/09 v městské radě a 1911–18 jako poslanec volebního okrsku Malá Strana – Hradčany ve vídeňské říšské radě. Kromě toho byl činný i ve finančním výboru Svazu českých měst.
1919 se stal poradcem ministerstva pro sjednocení zákonů a organizaci správy, předsedou meziministerské komise pro reformu poplatkového práva a zástupcem ve stálém poradním sboru pro hospodářské otázky. Svou praktickou i publikační činností významně přispěl k formování československé daňové, poplatkové a rozpočtové správy. Kromě toho předsedal dozorčí radě České banky a byl členem správního výboru Úvěrní pojišťovny, Všeúřednické záložny a Malostranské záložny. Po německé okupaci českých zemí 1939 odešel nuceně do penze, 1945 se vrátil na univerzitu, 1948 se však musel z veřejného života opět stáhnout.
Jako přední český odborník v oboru finančních věd, finančního práva, daňové a rozpočtové problematiky a člen státní zkušební komise pro státovědu uveřejnil několik stěžejních prací. Zasedal v redakční radě časopisu Moderní stát a dalších správně právních periodik. Kromě toho přispíval do naučných a odborných lexikonů, mj. do Ottova slovníku naučného, Masarykova slovníku naučného a do Österreichisches Staatswörterbuch. Od 1916 byl členem korespondentem, od 1926 mimořádným a od 1933 řádným členem ČAVU, od 1939 řádným členem Institut international des sciences administratives v Bruselu a čestným členem spolku Všehrd. Po sňatku 1908 se stal zetěm průmyslníka a mecenáše J. V. Nováka (1842–1918) a švagrem pozdějšího ministra průmyslu, obchodu a živností L. Nováka (1872–1946).
D: Poplatek z převodu na případ smrti 1–2, 1902, 1908; Reforma daně dědické a daně z darů v Rakousku, 1910; Pokusy o reformu poplatků z převodů majetkových na případ smrti a z darů v Rakousku, 1912; Rakouská osobní daň z příjmu se zřetelem ku návrhům Finančního výboru sněmovny poslanecké, 1913; Daň z příjmů a amnestie berní, 1914; Finanční věda se zvláštním zřetelem k československému zákonodárství finančnímu 1–3, 1922–1926 (3. vyd. 1929–1930); Naše berní právo 1–2, 1934, 1935; Daň a její zákonitost, 1939.
L: M. Navrátil, Almanach českých právníků. K prvnímu sjezdu českých právníků v Praze roku 1904, s. 30; OSN 28, s. 457; OSND 2/1, s. 764; F. Freund, Das österreichische Abgeordnetenhaus… 1911–1917, Wien 1911, s. 242; MSN 2, s. 899; Album representantů, s. 943; AČP, s. 108–109, 533; Slovník národohospodářský, sociální a politický 2, 1931, s. 309–310; Univ. prof. JUDr. V. F. šedesátníkem, in: Časopis pro účetnictví a kontrolu 13, 1935, s. 1–5 (s bibliografií); ČsB 1, nestr.; DUK 4, rejstřík; Tomeš 1, s. 353; K. Adamová – P. Mates, Malá encyklopedie českých právníků, 2002, s. 48; ČAVU, s. 80; V. Potoček, Vyšehradský hřbitov Slavín, 2005, s. 170, 182; A. Doležalová, Rašín, Engliš a ti druzí, 2007, s. 63–69; H. Marková – H. Ossendorfová, V. F., in: Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939, P. Skřejpková (ed.), 2009, s. 630–632; R. Luft, Parlamentarische Führungsgruppen und politische Strukturen in der tschechischen Gesellschaft 2, München 2012, s. A 96 – A 100; F. Adlgasser, Die Mitglieder der österreichischen Zentralparlamente 1848–1918, 1, Wien 2014, s. 319–320.
P: Archiv UK, Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Robert Luft
