FURCH Vincenc 8.8.1817-5.1.1864

Z Personal
Vincenc FURCH
Narození 8.8.1817
Místo narození Krasonice (u Telče)
Úmrtí 5.1.1864
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 63- Spisovatel

FURCH, Vincenc, * 8. 8. 1817 Krasonice (u Telče), † 5. 1. 1864 Vídeň (Rakousko), básník, překladatel

Narodil se jako čtvrté dítě české matky Anny, roz. Zvachové, a německého otce Antona F., správce želetavského panství telčských hrabat Podstatzkých-Liechtensteinů. Od 1820 žil s rodiči v Telči, 1829 navštívil Itálii, 1829–35 studoval gymnázium v Jihlavě, 1835–37 filozofii v Brně (tam ho ovlivnil F. M. Klácel), 1837–41 práva na stavovské akademii v Olomouci, kde ho učil češtinu A. V. Šembera. 1841 nastoupil jako praktikant do hlavní komorní účtárny ve Vídni, 1843 se stal konceptním praktikantem při generálním účetním direktoriu, 1847 účetním hlavní komorní účtárny, 1850 účetním revidentem ministerstva obchodu, 1852 oficiálem centrální účtárny pro komunikační ústavy, 1855 dvorním koncipistou nejvyššího kontrolního úřadu, 1862 účetním radou centrální komunikační účtárny. V předbřeznové době byl uvědomělým českomoravským vlastencem, v revoluci 1848–49 se přiklonil ke konzervativnímu postoji. Před vídeňským povstáním uprchl do Veselíčka (u Přerova), kde prožil nešťastnou lásku k dceři svého německého bytného. Od 1858 trpěl vleklou chorobou hrtanu, na sklonku života téměř přestal mluvit. Pohřben byl na hřbitově ve vídeňském Simmeringu, 1928 byly jeho ostatky přeneseny do rodinného hrobu v Telči.

F. vyrůstal v bilingvním prostředí, zpočátku psal německy. Českým básníkem se stal z podnětu profesora Šembery. Umělecky ho v prvních letech vídeňského pobytu ovlivnil přátelský kontakt s V. B. Nebeským. Poetickou tvorbu tohoto moravského katolického vlastence charakterizovaly básně psané v klasicistním duchu (např. báseň k poctě slovenského buditele J. Palkoviče) a biedermeierovského sentimentalismu (např. vlastenecká Píseň Moravanů). První dva cykly veršů Plané růže a Písně a rozličné básně jsou poplatné F. L. Čelakovskému. Nejvýznamnější básnické cykly Akordy a Malby sépiové ovlivnil romantismus. Jejich jazyk a obraznost bohatě rezonovaly v melancholické milostné a přírodní lyrice. Účinnost veršů ocenili F. Halas a F. Hrubín. Kolem revoluce 1848 a po ní F. tvořil patriotickou poezii, vyjadřující loajalitu k rakouské vlasti a císaři (cykly Písně hostýnské, Písně velehradské, Písně a balady z války uherské). Ve druhé polovině padesátých let se vrátil k romantismu. Ve svém díle se zabýval rovněž slovenskou, polskou a ukrajinskou otázkou, k národní hymně Kde domov můj? připsal tzv. moravskou sloku. 1854 přispěl do almanachu k poctě císaře Františka Josefa I. Perly české. Časopisecky publikoval překlady z německé, rakouské, ruské a polské literatury. Jeho prozaická i dramatická produkce zůstala bez ohlasu. Větší část F. díla zůstávala dlouho v rukopise.

D: Básně 1–2, 1843–1844; Úcta Palackému, 1847; Barvy a zvuky, Vídeň 1848; Písně a ballády z války uherské, 1850; Píseň Lojzinčina, 1851; Sláva, 1863; V. F. Básně, 1874; Písně hostýnské, 1883; Akkordy. Plané růže. Písně moravské, b. d. [1894]; Vybrané básně, K. Svoboda (ed.), 1918; Plná luna, A. Bartušek – R. Skřeček (eds.), 1974; Sépiové malby, V. Cílek (ed.), 2006.

L: RSN 3, s. 267; OSN 9, s. 779; AČP, s. 109; LČL 1, s. 777 (s bibliografií a další literaturou); V. Kovářík, Literární toulky Moravou, 1985, s. 22–23; M. C. Putna, Česká katolická literatura 1848–1918, 1998, s. 216–217; https://cs.wikipedia.org (stav k 17. 12. 2014).

P: MZA, Brno, matrika nar. řkt. f. ú. Krasonice 6650, obr. 37; SOkA, Jihlava, osobní fond.

Martin Kučera