GÉRIK Viliam 28.12.1920-29.4.1947

Z Personal
Viliam GÉRIK
Narození 28.12.1920
Místo narození Slovenský Meder (dnes Palárikovo, Slovensko)
Úmrtí 29.4.1947
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 606-607

GÉRIK, Viliam, * 28. 12. 1920 Slovenský Meder (dnes Palárikovo, Slovensko), † 29. 4. 1947 Praha, voják, účastník 2. odboje

V literatuře bývá uváděn také jako Gerik. Rodiče Peter G. a Aloisie, roz. Havlasová, měli obchod. G. absolvoval dvouletou obchodní pokračovací školu. V listopadu 1938 obsadili Meder Maďaři a G. odešel do Bratislavy a později k strýci do Maďary zabraných Šuran, kde jej vyhledal J. Novotný z Tábora, s nímž se domluvil na společném odchodu do exilu. Přes Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Egypt se dostali do formující se československé zahraniční armády ve francouzském Agde, kde byl G. v polovině prosince 1939 zařazen jako vojín k 8. rotě 1. pěšího pluku. Absolvoval radiotelegrafický kurs a v lednu 1940 byl převelen ke 2. pěšímu pluku a odeslán na frontu. Po zhroucení Francie odplul lodí Neuralia z přístavu Sète do Velké Británie, kde byl zařazen do spojovací čety.

Na doporučení nadřízených se vycvičil jako parašutista, aby mohl být poslán do Československa. 1941 povýšen do hodnosti svobodníka; na podzim absolvoval kurs útočného boje ve Skotsku, výcvik seskoku padákem ve Walesu a počátkem 1942 radiotelegrafický kurs ve Woldinghamu. Vojenská rozvědka se rozhodla ho zařadit do paraskupiny Zinc, kterou vedl O. Pechal a dalším členem byl A. Mikš. Měli za úkol vytvořit zpravodajskou síť na Moravě, navázat a udržovat radiotelegrafické spojení s československou vojenskou radiovou ústřednou ve Velké Británii a zahájit spolupráci s domácím odbojem.

Paraskupinu Zinc pronásledoval od počátku nezdar. Vinou navigační chyby byli parašutisté 28. března 1942 vysazeni nikoli na Moravě, nýbrž u Gbel na Slovensku. Po zahrabání padáků a nepotřebné výstroje překročili v noci slovensko-moravskou hranici. Pechala při tom zadrželi dva němečtí celníci, ten je zastřelil a utekl, ovšem v kapse jednoho ze zabitých našlo gestapo Pechalovu falešnou legitimaci s fotografií. Skupina se musela rozdělit. Zbylí členové nenalezli úkryt na domluvených adresách v Buchlovicích, přišli o vysílačku a vydali se do Prahy. Odtud Mikš zřejmě odjel do Tábora, kde měl bratra četníka, zatímco G. se neúspěšně pokusil využít další kontaktní osoby – ty ho buď odmítly, nebo byly uvězněny. Zoufalý G. se sám přihlásil protektorátní policii a doufal, že jako maďarský státní příslušník bude vydán do Maďarska, byl však předán gestapu, kde byl přinucen vypovídat a poté propuštěn z vazby. G. přislíbil spolupráci, současně se však snažil ji sabotovat. Zúčastnil se identifikace mrtvého parašutisty Mikše, který byl zastřelen 29. dubna 1942 v Požárech (u Křivoklátu), i sedmi parašutistů ze skupiny atentátníků na Heydricha. Gestapo tím zdůvodnilo G. odměnu pěti milionů korun, která byla vypsána jako odměna osobám, jež pomohly dopadnout útočníky.

Gestapo vysílalo G. jako provokatéra k Čechům podezřelým z odbojové činnosti, ten se obvykle snažil chovat tak, aby byl jako provokatér odhalen. Dodnes se nepodařilo doložit, že by jako konfident přímo zavinil něčí smrt. Naopak ho pražské gestapo dalo prověřit agentem provokatérem A. Přeučilem, který G. záhy usvědčil ze záměru navázat spojení s odbojem. 6. dubna 1943 byl zatčen, deportován do Malé pevnosti v Terezíně a 28. října převezen do koncentračního tábora Dachau. Po jeho osvobození americkou armádou se G. 24. května 1945 přihlásil na ministerstvu národní obrany v Praze. Byl zatčen a uvězněn v tzv. domečku v Kapucínské ulici na Hradčanech. Odtud uprchl a odjel do západních Čech, kde byl znovu zatčen. U mimořádného lidového soudu v Praze byl souzen s konfidentem K. Čurdou, argumentoval bezvýchodností své situace. V jeho prospěch chtěl vystoupit parašutista Č. Šikola, soud obhajobu odmítl. G. byl odsouzen k trestu smrti a oběšen v pankrácké věznici.

L: J. Čvančara, Někomu život, někomu smrt 1941–1943, 1997, passim; V. Krůta, Mimořádné osudy zvláštního vězně – parašutisty V. G., in: Terezínské listy. Sborník památníku Terezín 27, 1999, s. 47–71; L. Nedbal, Voják, vlastenec a národní hrdina štábní kapitán pěchoty Oldřich Pechal, 2007; V. Šustek, Nové a upřesňující poznatky k osudům velitele paraskupiny Zinc npor. Oldřicha Pechala, in: Jižní Morava 45, 2009, sv. 48, s. 185–203; Z. Jelínek, Operace Silver A, 2010, passim.

P: VHA, Bratislava, kmenový list V. G.; VHA, Praha, fond Zvláštní skupina D [vojenská rozvědka ve Velké Británii]; SOA, Praha, fond Mimořádný lidový soud Praha, sign. Ls 1290/45 (trestní spis Karla Čurdy a V. G.).

Vojtěch Šustek