GÖRNER Josef 13.3.1913-27.11.1988

Z Personal
Josef GÖRNER
Narození 13.3.1913
Místo narození Praha
Úmrtí 27.11.1988
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik
44- Právník

GÖRNER, Josef, * 13. 3. 1913 Břevnov (Praha), † 27. 11. 1988 Praha, kriminalista, archivář

Narodil se v rodině policejního komisaře. 1932 maturoval na reálném gymnáziu v Dejvicích. Na studium si vydělával výpomocí v advokátní kanceláři, po promoci na Právnické fakultě UK nastoupil 1937 ke kriminální službě, 1937–38 byl elévem Kriminální ústředny. 1938–39 absolvoval vojenskou službu, po návratu v březnu 1939 byl služebně přidělen jako praktikant policejnímu komisařství Praha V – Josefov. Za protektorátu vyřešil své první kriminální případy, dosáhl hodnosti vrchního policejního komisaře a aktivně spolupracoval s domácím odbojem (Obrana národa, od podzimu 1944 s ilegální strukturou KSČ). Za květnového povstání konal se Z. Borkovcem revoluční službu na pražském policejním ředitelství, brzy nato vstoupil do komunistické strany a jako kriminální rada nastoupil do Zemské kriminální úřadovny pro Čechy. Na podzim 1947 byl přeřazen do Kriminální ústředny, od února 1948 ji vedl. Od mládí jevil zájem o kriminalistickou teorii, jako delegát se účastnil poválečných mezinárodních kriminalistických kongresů, 1946 na bruselské konferenci, kde byla obnovena činnost Interpolu, se s kladným ohlasem setkal jeho referát Všeobecný nástin kriminality v Československu v době poválečné se zřetelem k zločinnosti mezinárodní. Zaštítil Borkovcovo vyšetřování smrti ministra zahraničí J. Masaryka a osobně se jej zúčastnil. V důsledku vzniku krajského zřízení a stranicko-politické centralizace národní bezpečnosti připravil a provedl (v prosinci 1948) reorganizaci kriminální služby v republice ve čtvrtý sektor velitelství Sboru národní bezpečnosti. V hodnosti podplukovníka se stal jeho náčelníkem. V srpnu 1951 byl z funkce odvolán, 1951–53 vedl civilní legislativu ministerstva národní bezpečnosti, 1953–55 katedru práva na Ústřední škole ministerstva vnitra. Po nástupu ministra R. Baráka, který nařídil, že všichni, kdo sloužili u předválečné policie, musejí z resortu vnitra odejít, byl převelen do zálohy. Nastoupil ve Státním ústředním archivu na Hradčanech s úkolem zmapovat prvorepublikové fondy. Po nedlouhém zácviku vypracoval přehledné tabulky státní správy. Od 1956 převzal oddělení zemských archivů v Praze na Těšnově. 1967–73 vedl v Archivní správě tzv. vnitřní oddělení a podílel se na přípravě nového archivního zákona i přesto, že ho 1970 pro nesouhlas se srpnovou okupací vyloučili z KSČ, degradovali na vojína a odňali mu vysoké vyznamenání Za zásluhy o obranu vlasti. 1974 odešel do penze.

L: J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 193 (s bibliografií); M. Kučera, Pražský Maigret. Osobní zápas legendárního kriminalisty, 2009, s. 88–92.

P: Archiv bezpečnostních složek, Praha, osobní spis.

Martin Kučera