GÜNTHER Georg 2.9.1869-13.5.1945

Z Personal
Georg GÜNTHER
Narození 2.9.1869
Místo narození Ilsenburg (Harz, Německo)
Úmrtí 13.5.1945
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 27- Hutník nebo metalurg
28- Strojař nebo elektrotechnik

GÜNTHER, Georg, * 2. 9. 1869 Ilsenburg (Harz, Německo), † 13. 5. 1945 Vídeň (Rakousko), hutní technik, průmyslový manažer

Byl synem národohospodáře, ředitele huti a poslance vídeňské říšské rady Otty G. (1845–1914) a Berthy, roz. Krullové. Po maturitě na reálce vystudoval Báňskou akademii (Montanische Hochschule) v Leobenu (1888–92). Nastoupil jako hutní inženýr železárny ve Vítkovicích, provozu v rámci Vítkovického horního a hutního těžířstva, avšak záhy odešel do pruského Horního Slezska, kde 1894–97 pracoval ve vedení válcovny ve Friedenshütte (nyní Nowy Bytom, č. m. Ruda Śląska). Působil jako sekretář a ústřední ředitel vídeňské kanceláře České montánní společnosti (Böhmische Montangesellschaft, 1898–1904). Jako generální ředitel plzeňských Škodových závodů (1904–09) využil období zbrojní konjunktury k získání významných státních zakázek od rakouské armády. 1909 se G. stal ředitelem Rakouské báňské a hutní společnosti ve Vídni (Österreichische Berg- und Hüttenwerksgesellschaft Wien) a Báňské a hutní společnosti v Praze; tehdy se zasloužil o rozvoj Třineckých železáren i dalších podniků těžkého průmyslu; předsedal správní radě mj. Rakouských spolkových drah (1923–30). Pak odešel do výslužby. Už od doby před první světovou válkou se staral o zvelebení technických muzeí ve Vídni a Mnichově. Za zásluhy o zdokonalení hutnictví železa byl promován čestným doktorem technických věd vídeňské techniky (1917) a věd montanistických Báňské vysoké školy v Leobenu (1919). Sepsal a publikoval vlastním nákladem memoáry.

D: Lebenserinnerungen, Wien 1936.

L: Neue Freie Presse 1. 9. 1929, s. 9; OSND 2/2, s. 971; ÖBL 2, s. 101–102; NDB 7, s. 273–274 (se soupisem literatury); BL 1, s. 488; Slezsko 7, s. 36–37 (se soupisem literatury); M. Myška a kol., Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska 2, s. 113–114 (s další literaturou).

Gustav Novotný