GABRIEL Josef Ambrož 5.12.1820-8.7.1880

Z Personal
Josef Ambrož GABRIEL
Narození 5.12.1820
Místo narození Loučová (u Sušice)
Úmrtí 8.7.1880
Místo úmrtí Bechyně
Povolání 63- Spisovatel
67- Nakladatel nebo vydavatel
44- Právník
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

GABRIEL, Josef Ambrož, * 5. 12. 1820 Loučová (u Sušice), † 8. 7. 1880 Bechyně, politik, spisovatel, notář

G. rodiče byli poměrně zámožní. Otec Joseph vlastnil statek v G. rodišti, který vykoupil od sourozenců; matka Anna Marie pocházela ze sklářského rodu. G. studoval na gymnáziu v Klatovech a od 1837 pokračoval na pražské univerzitě, kde získal filozofické a právnické vzdělání (JUDr. 1847). Už před dokončením studia se podílel na českém národním hnutí a stal se vydavatelem mladých autorů, zejména V. K. Klicpery. V průběhu revoluce 1848 se účastnil národně emancipačních akcí české politické reprezentace a byl členem významných organizací. Jako představitel Svatováclavského výboru odjel 31. března spolu s dalšími do Vídně, kde se podílel na předání tzv. Druhé pražské petice císaři, zformulované F. A. Braunerem. Po návratu se nadále zapojil do revolučního dění, působil v Národním výboru a po vzniku českého spolku Lípa slovanská (30. dubna) byl zvolen jeho tajemníkem. Po vyhlášení stavu obležení v Praze 18. června se G. jako nebezpečný buřič dostal do vězení. Na rozdíl od mnoha dalších spolubojovníků byl poměrně brzy propuštěn, dlouhodobě však nesměl vykonávat právnické povolání. Vzhledem k perzekuci českých vlastenců opustil po 1850 Prahu a přesídlil do Sušice. 22. října se oženil s Marií, sestrou svého přítele, lékaře J. Podlipského. (Jeho nevěsta měla velmi blízký vztah k J. V. Fričovi, ten se však rozhodl pro A. Ullmannovou.) G. svatby v Nových Dvorech (u Kutné Hory) se zúčastnil jako svědek nevěsty K. Havlíček Borovský. Manželům G. se narodilo šest dětí, dva synové a čtyři dcery. Dospělosti se však dožily jen tři dcery, které se neprovdaly. V rodině se velmi dbalo na jejich vzdělání a samostatnost. Věnovaly se zejména pedagogické práci.

Vzhledem k tomu, že úřady G. dlouho bránily uplatnit právnické vzdělání, nezískal místo sušického notáře a věnoval se komunální politice a publikoval. 1855 se stal čestným občanem Sušice. 1856 se po otcově smrti přestěhoval do nedaleké Loučové, kde se ujal správy rodného zámečku a polností s hospodářským zázemím. G. sídlo navštěvovali přátelé z doby jeho pražského pobytu i další národovci. K hostům patřili např. J. V. Frič, V. a F. Náprstkové, baron K. Villani. G. nadále působil také v samosprávě, 1861–67 byl sušickým starostou. Osobně se podílel na vyhledání jednoho ze základních kamenů Národního divadla z nedalekého vrchu Svatobor. Po obnovení ústavnosti byl G. 1861 zvolen za sušický a kašperský okres zemským poslancem, volební úspěch čtyřikrát zopakoval. Zatímco se jeho veřejná činnost v šedesátých letech poměrně příznivě rozvíjela, jeho statek neprosperoval a 1870 musel Loučovou prodat. Posledních pět let strávil i s rodinou v Bechyni, kde se konečně uplatnil jako notář. Ze života odešel dobrovolně, oběsil se. Pohřben byl v Bechyni na hřbitově u kostela sv. Michala.

G. nebyl jen vydavatelem, ale také autorem vlastivědně historických publikací a článků, nevyhýbal se ani krásné literatuře a dramatické tvorbě, která ovšem většinou nepřekračovala úroveň příležitostných textů. Velkou pozornost věnoval Sušici (Královské město Sušice a jeho okolí, 1868) a spolkům, na jejichž činnosti se podílel (Počátek a postup Spolku lidumilného, roku 1814 v královském městě Sušice založeného, 1861). Přispíval do regionálního i celostátního tisku. K nejvýznamnějším periodikům, v nichž publikoval, patřil Lumír (současně tak manifestoval své umělecké a politické přesvědčení). Používal řadu šifer a pseudonymů: J. A. G., Josef Loučanský, Ambrož Sušický, Jaroslav Sušický ad. V Sušici mu byla na domě, ve kterém žil, koncem 19. století odhalena pamětní deska, později přemístěná do Šumavského muzea. K jejímu znovuodhalení došlo v květnu 2000. G. jméno nese ulice v Bechyni.

L: LČL, 1, s. 782–783; K. Turek, Dr. J. A. G. – životopisný nástin, 1921; L. Fialová, Příspěvek k dějinám Sušicka v druhé polovině 19. století, 1994, (se soupisem díla a literatury); V. Chovít, Kroniky a kronikáři města Sušice 1850–1995, 1995, passim; P. Šťastná, J. A. G., starosta města Sušice, 2002; J. Matyášová, J. A. G. (Zakladatel české regionální historiografie na Sušicku), 2006 (diplomová práce, PedF UK, Praha); N. Nová, Příběh tří neprovdaných žen v čase tří režimů (Příspěvek k dějinám každodennosti let 1850–1950), 2007, zejm. s. 32–46 (diplomová práce, FF Jihočeské univerzity, České Budějovice); E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 210–212 (se soupisem pramenů a literatury).

P: SOA, Plzeň, matrika narozených řkt. f. ú. Petrovice, sign. 23, pag. 23; SOkA, Klatovy, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková