GABRIEL Miroslav 22.6.1932-2.10.2001

Z Personal
Miroslav GABRIEL
Narození 22.6.1932
Místo narození Brno
Úmrtí 2.10.2001
Místo úmrtí Praha
Povolání 11- Geolog

GABRIEL, Miroslav, * 22. 6. 1932 Brno, † 2. 10. 2001 Praha, geolog, nakladatel

Mládí prožil v Čáslavi, kde maturoval na gymnáziu. Jako skaut se seznámil se Z. Špinarem z pražské přírodovědecké fakulty, který mu umožnil účast na univerzitních terénních kursech geologického mapování vedených R. Kettnerem. 1951 nastoupil do Ústředního ústavu geologického (ÚÚG) v Praze, v jeho technické složce sledoval vrtné práce, řídil laboratoř mechaniky zemin. Po reorganizaci koncem padesátých let byl převeden do oddělení mesozoika a terciéru, kde se seznámil s oborem nerudních surovin. Při zaměstnání vystudoval 1960–65 geologii na Přírodovědecké fakultě UK. Díky svým organizačním schopnostem v sedmdesátých letech vedl ložiskové oddělení, 1978 byl krátce vedoucím sekretariátu ředitele, později vedoucím knihovny a vydavatelství. Zároveň řešil výzkumné úkoly zaměřené na keramické a netradiční suroviny. Účastnil se expedic v Turecku, Jordánsku a Sýrii, jako člen oficiální československé delegace 1984 mezinárodního geologického kongresu v Moskvě a 1989 ve Washingtonu, kde uspořádal prezentaci československé geologie. S J. Žežulkou založili mezinárodní sympozia New Mineral Raw Material (Nemiram) zaměřená na netradiční suroviny, která se konala 1981, 1983, 1986 a 1989 v Karlových Varech; redigoval jejich sborníky.

Zabýval se geologickým mapováním a sedimentologií převážně v terciérních pánvích a nerudními surovinami. Podílel se na objevu a popisu ložisek jílů u Dobříčan a Velké Černoce (u Žatce) a u Jehnědna (u Písku), diatomitů v Českém středohoří, kaolinických surovin v okolí Znojma (Únanov ad.) a u Dolních Zálezel (u Ústí nad Labem), bentonitu u Ivančic. Vedl výzkum reliktu sladkovodního miocénu na východním svahu Českého masivu u Vidnavy (s N. Gabrielovou, Z. Hokrem ad.; 1982). Napsal kapitoly Nerostné suroviny ke třem listům Vysvětlivek k Základní geologické mapě ČSSR 1 : 25 000 z oblasti Znojma (1982–84), pro tuto mapovou edici vypracoval několik listů Ložiskových map. Přispěl do kapitol syntézy Ložiska nerudních surovin ČSR (ed. M. Kužvart, 1983). Zabýval se dějinami oboru (mj. osobností J. Krejčího), pomáhal zpracovat historicko-geologické práce J. Haubelta.

Roku 1962 se oženil s kolegyní Naděždou, roz. Bořkovou (1934–1987); podruhé uzavřel sňatek s malířkou Marií Zábranskou (* 1941), pro kterou zajistil od ÚÚG zakázku portrétů významných českých geologů (J. Barrande, J. Krejčí, F. Pošepný, C. Purkyně ad.). Z jeho iniciativy se vydavatelství ÚÚG zaměřilo i na popularizační tituly, mj. se začala vydávat volná edice o významných osobnostech české geologie. 1990 G. založil vlastní vědecké nakladatelství Gabriel Publishing House, 1993 byl kvůli podezření ze střetu zájmů penzionován.

D: Hlubinné vrtání na jádro, in: Svět techniky 5, 1954, s. 526–531; Tabulka k vyhodnocení areometrických měření zrnitosti zemin, in: Anthropozoikum 11, 1961, 59–67; Keramické jíly u Dobříčan, in: Sborník geologických věd, Řada LG 9, 1967, s. 105–127; Diatomové horniny střední části Českého středohoří, in: Věstník Ústředního ústavu geologického 45, 1970, č. 1, s. 27–37; Ložiska diatomitů v Československu, in: Geologický průzkum 13, 1971, č. 4, s. 120–121; Sedimentary iron ores of Radjou (North-Western Syria), in: Věstník Ústředního ústavu geologického 48, 1973, č. 6, s. 329–336 (s E. Roosem); Nerostné suroviny Sýrie, in: Geologický průzkum 24, 1982, č. 1, s. 16–19; Ložisko kaolinitických písků u Dolních Zálezel, in: Čas. Mineral. Geol. 29, 1984, č. 1, s. 1–18; Geolog Jan Krejčí, 1987 (s J. Jarošem, Č. Nekovaříkem a J. Haubeltem); Pracujeme v cizině – Geolog v zahraničí, 1991 (s E. Roosem a kol.).

L: K. Pošmourný, V podzimní den roku 2001, 2. října, zemřel etc., in: Informátor České geologické společnosti 2002, č. 1, s. 7; Z. Kukal, Geologové České geologické služby 1919–2002, 2002, s. 40; J. Kovářík, 100 let přístavu, 100 let tunelu a 100 let pamětní desky, in: Informátor České geologické společnosti 2004, č. 2, s. 7; J. Halada, Encyklopedie českých nakladatelství 1949–2006, 2007, s. 131.

Pavel Vlašímský