GABČÍK Jozef 8.4.1912-18.6.1942

Z Personal
Jozef GABČÍK
Narození 8.4.1912
Místo narození Poluvsie (u Žiliny)
Úmrtí 18.6.1942
Místo úmrtí Praha
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 525-526
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48097

GABČÍK, Jozef, * 8. 4. 1912 Poluvsie (u Žiliny), † 18. 6. 1942 Praha, voják, účastník 2. odboje

Byl čtvrtým synem Františka G. (* 1873) a Marie, roz. Beránkové (* 1886). Rodina vlastnila zemědělskou usedlost, na kterou otec vydělal několikaletou prací jako horník v Argentině, odkud se 1920 vrátil na Slovensko. G. 1926 odešel do jižních Čech, v Pechově Lhotě a Kostelci nad Vltavou se vyučil kovářem- zámečníkem. Dva roky navštěvoval živnostenskou pokračovací školu v Kovářově. Během pobytu v Čechách zvládl dokonale češtinu; podepisoval se i Josef.

Po návratu na Slovensko pracoval na rodinném statku do 1932, kdy nastoupil základní vojenskou službu u 12. roty 3. praporu pěšího pluku 14 v Košicích. Absolvoval poddůstojnickou školu v Prešově, během služby byl povýšen na desátníka a po podpisu dalšího tříletého závazku (1934) na četaře. Po ukončení služby v armádě byl od 1937 zaměstnán ve vojenské výrobě chemické továrny v Žilině. Během podzimu 1938 zastával loajální postoj k československému státu a odsuzoval politiku Hlinkovy slovenské ľudové strany. V továrně utrpěl pracovní úraz, po uzdravení se dal 1. prosince 1938 přeložit do pobočky ve Svätém (dnes Hronském) Beňadiku. Po vyhlášení samostatného Slovenského státu se rozhodl odejít do exilu. Požádal o dovolenou pod záminkou, že si chce opatřit doklady pro přijetí ke slovenské finanční stráži. Ve vojenském skladu získal dvě armádní pistole a v noci ze 3. na 4. května 1939 překročil u Čadce hranice do Polska. Přihlásil se ke vznikající jednotce československé zahraniční armády v Malých Bronowicích (u Krakova). Tam se spřátelil s J. Kubišem. S transportem československých vojáků odjel do Francie a v Lille vstoupil 5. června 1939 do francouzské cizinecké legie; následně byl odvelen do Alžírska.

Po vypuknutí druhé světové války byl prezentován 26. září v Agde u 1. pěšího pluku, jmenován zástupcem velitele čety a k 1. lednu 1940 získal hodnost rotného. Na frontu se dostal v červnu 1940 u Coulommiers, za účast v bojích u města Gien byl vyznamenán Croix de Guerre a Československým válečným křížem 1939. Po zhroucení Francie se mu podařilo odjet z přístavu Sète na egyptské lodi Rod el Farag do Liverpoolu. Češi a Slováci byli nejprve ubytováni ve stanovém táboře Cholmondeley v hrabství Cheshire, později v zámečku Moreton Paddox poblíž Leamingtonu. V nově zformované 1. československé smíšené brigádě se G. stal zástupcem velitele 2. čety 3. roty 1. pěšího praporu. Absolvoval rotmistrovský kurs a v dubnu 1941 byl povýšen do hodnosti rotmistra. Na doporučení svého velitele ve Francii npor. M. F. Kašpara a velitele praporu plk. A. Zemana-Barovského se dostal mezi dobrovolníky, které zpravodajští důstojníci K. Paleček a J. Krček vybrali pro zvláštní úkoly na území okupované vlasti. Od července do října 1941 G. ve Skotsku absolvoval kursy základní sabotážní, parašutistický, speciální ve střelbě a v Londýně kurs střelby a výbušnin. Od 26. října byl převelen k výcvikové stanici na Bellasis STS 2. Již 3. října dobrovolně přijal úkol od velitele československé vojenské rozvědky ve Velké Británii plk. generálního štábu F. Moravce, aby seskočil v rámci operace Anthropoid jako parašutista na území protektorátu a zaútočil na zastupujícího říšského protektora v Praze R. Heydricha. G. měl odejít společně s rotným K. Svobodou, ten však utrpěl v závěrečné fázi výcviku úraz a G. navrhl nadřízeným, aby ho nahradili rotmistrem J. Kubišem.

Do vlasti odletěli oba členové paravýsadku Anthropoid v noci z 28. na 29. prosince. Vinou navigačního omylu však dopadli místo plánovaného prostoru Ejpovice–Kyšice u obce Nehvizdy nedaleko Prahy. Po seskoku se oba zorientovali, ukryli operační materiál a z nádraží Mstětice odjeli na kontaktní adresy do Rokycan (k rodině Stehlíkově) a Plzně (k rodině Králově). Za pomoci plzeňských vlastenců si parašutisté opatřili kvalitní falešné doklady a přesunuli se do Prahy, kde jim poskytla zázemí sokolská odbojová organizace. Podporováni účastníky domácího odboje se připravili na atentát, který provedli 27. května 1942 v 10.35 hodin v ulici V Holešovičkách v Praze-Libni. Při průjezdu auta ostrou zatáčkou se G. pokusil ze vzdálenosti jednoho a půl metru vystřelit na Heydricha a jeho řidiče; ve zbrani se však vzpříčil náboj a pokus selhal. Kubiš zaútočil bombou, výbuch Heydricha smrtelně zranil. Po explozi se oba parašutisté dali na útěk. G. pronásledoval Heydrichův řidič SS-oberscharführer J. Klein, parašutista ho však dvěma výstřely poranil do nohou. G. nalezl útočiště po atentátu v bytě manželů Svatošových v Melantrichově ulici 15; zdržel se jen krátce, potom odešel do připraveného úkrytu v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. G., Kubiš a dalších pět parašutistů se tam pod ochranou české pravoslavné církve skrývali tři týdny.

Bezradní okupanti 13. června vyhlásili beztrestnost pro účastníky odboje, pokud by jim atentátníky vydali. Člen paraskupiny Out Distance rotný K. Čurda se tehdy rozhodl, že své kamarády a jejich pomocníky gestapu zradí. Vypověděl, že aktovku nalezenou gestapem na místě útoku viděl u mladého Čecha G. v bytě Svatošových. Začala vlna zatýkání spolupracovníků parašutistů. O úkrytu v Resslově ulici se gestapo dozvědělo 17. června. Více než stonásobná přesila úředníků gestapa a mužů od Waffen-SS zahájila obléhání kostela následujícího dne ve 4.10 hodin. Během sedmihodinového boje se kromě Kubiše, který byl zasažen explozí ručního granátu, všichni muži zastřelili, aby nepadli nacistům do rukou. G. ostatky byly pohřbeny do hromadného hrobu v Praze-Ďáblicích (až na oddělenou hlavu, která se ztratila koncem války). G. jméno dnes nesou ulice v Praze, na Slovensku také město a přehrada na Dunaji. Jeho rodný dům byl označen pamětní deskou, od 2014 je před ním umístěn památník s bustou.

L: MČE 2, s. 550; SBS 2, s. 147 (s chybami); ČBS, s. 161; Tomeš 1, s. 354; BLS 3, s. 14–15; J. Čvančara, Někomu život, někomu smrt 1941–1943, 1997, passim; týž, Nevzdáme se nikdy. J. G. Život a smrt velitele paraskupiny Anthropoid, in: Paměť a dějiny 9, 2015, č. 2, s. 35–50; Z. Jelínek, Operace Silver A, 2. vyd., 2010; V. Šustek, Atentát na Reinharda Heydricha a druhé stanné právo na území tzv. protektorátu Čechy a Morava 1, 2012, passim.

P: SOA, Praha, fond Mimořádný lidový soud Praha, sign. Ls 1290/45 – trestní spis Karla Čurdy a Viliama Gerika; VHA, Praha, fond Sbírka kvalilifikačních spisů čs. vojáků z povolání – kvalifikační spis J. G.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Šustek