GALÍK Josef 21.10.1932-3.11.1999

Z Personal
Josef GALÍK
Narození 21.10.1932
Místo narození Racková (u Zlína)
Úmrtí 3.11.1999
Místo úmrtí Zlín
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 546-547

GALÍK, Josef, * 21. 10. 1932 Racková (u Zlína), † 3. 11. 1999 Zlín, literární historik, kritik, spisovatel

G. se vyučil pletařem na mistrovské pletařské škole n. p. Svit Gottwaldov (1949–51). Poté studoval ve Státním kursu pro přípravu pracujících na vysoké škole v Mariánských Lázních (maturita 1952) a český a ruský jazyk na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kde byl žákem O. Králíka (diplomová práce Josef Hora, 1957), který ovlivnil jeho pozdější literárněhistorické zaměření i metodu práce. Poté učil na středních školách v Hradci Králové, Rychnově nad Kněžnou a ve Zlíně, 1963 se vrátil na fakultu jako odborný asistent. Doktorát získal 1969 rozšířenou diplomovou prací Básnický vývoj Josefa Hory, vědeckou hodnost CSc. za monografii o Vladislavu Vančurovi. Od 1991, kdy se habilitoval souborem prací Studie o české próze dvacátého století, působil na katedře bohemistiky a slavistiky Filozofické fakulty UP v Olomouci, kde vychoval řadu bohemistů. Během tzv. normalizace mohl pouze spolupracovat na kolektivních projektech a organizovat bytové semináře o české literatuře. Později spolupořádal setkání se spisovateli zvláště v olomouckém Divadle hudby.

Debutoval verši ve sborníku Poezie mladé Hané (1956). V sedmdesátých a osmdesátých letech tiskl recenze v ostravském Kulturním měsíčníku a odborné studie v šumperském sborníku Severní Morava. Dále publikoval v časopisech a novinách Kulturní tvorba, Štafeta, Literární měsíčník, Česká literatura, Kulturní měsíčník, Nová svoboda (Ostrava), Naše pravda (Ostrava), Stráž lidu (Olomouc), v periodikách či sbornících Acta Universitatis Palackianae Olomucensis (1967), Václavkova Olomouc (1967, 1976, 1978, 1982), Studia Bohemica I–VII (1975–96); Sborník z mezinárodní literárněvědné konference Bezručova Opava 1978 (1980); Sborník jazykovědných a literárněvědných prací (1981), Slavica Olomucensia VI (1987). Jako literární historik se zpočátku věnoval české poezii a próze první poloviny 20. století, později se soustředil na novější českou literaturu (B. Hrabal, V. Neff, V. Körner, J. Weil ad.). K jeho nejvýznamnějším počinům patřila spolupráce na týmových dílech. Při zdůraznění spjatosti estetického a etického aspektu literatury se zaměřil na individuální umělecký vývoj spisovatele a značnou pozornost věnoval faktografii.

Ačkoli již za vysokoškolských studií začal psát poezii, v průběhu života se jeho zájem obrátil k próze zobrazující konflikt přímočarosti a neohroženosti s pohodlným kompromisnictvím a ústupností spojenými s vnější úspěšností a reflektující individuální osud ve výlučných situacích a mimořádných historických obdobích. V próze Zkouška před termínem (1975) měl tento konflikt povahu generačního sporu ve vysokoškolském prostředí, a ač byl časově situován do období krátce po roce 1968, významnou narativní i charakterizační roli zaujímaly retrospektivní vhledy do života jednotlivých hrdinů různého věku i charakteru, politického smýšlení a protikladného přístupu k životním hodnotám. Následující historická próza Soud i odpuštění. Moravská epizoda (1987) se odehrává v době ostrého zápasu reformace a protireformace v Holešově a dalších moravských místech. Hlavní postava, stárnoucí regent holešovského, bystřického a prusinovského panství, rekapituluje život, hledá vazby mezi osobními ztrátami a výhrami, přemýšlí nad morálními hodnotami, ale v touze po bezstarostném životě se i za cenu morální prohry a lidského ponížení přimkne k vítězné protireformační straně, což s sebou v osobním životě přináší nejen osamění, ale především neúctu okolí. Na toto dílo později volně navázal historický román Čekání na konec tmy (dokončený 1989, vydaný až 2012), odehrávající se o více než sto let později (1775–78).

D: Beletrie a práce o literatuře: Tři studie o V. Vančurovi, 1970 (s A. Hájkovou a A. Závodským); Česká literatura po roce 1945 1–2 (skripta, 1985, dopl. 1989; 1987, dopl. 1991). Účast v týmových pracích: Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu. Informatorium pro učitele, studenty i laiky, 1991; Panorama české literatury. Literární dějiny od počátků do současnosti, 1994. Ostatní: Racková, 1997. Uspořádal, vydal a redigoval: Sborník jazykovědných a literárních prací, 1981; Česká literatura 20. století. Antologie textů, 1991; Edvard Valenta, 1996; Badatelská metoda Oldřicha Králíka v kontextu soudobé literární vědy, 1998.

L: in: J. Urbanec, Tři studie o V. Vančurovi, in: Listy Památníku Petra Bezruče 3, 1970, č. 12/13; k padesátinám: J. Svoboda, in: Ostravský kulturní měsíčník 7, 1982, č. 12, s. 14; V. Kostřica, Soud i odpuštění, in: Práce 22. 6. 1988; k šedesátinám: A. Štěrbová, Jubileum J. G., in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philologica. Studia bohemica 1992, sv. 6, 1993, s. 63–64; B. Jirásek, in: Minulostí Západočeského kraje 1993, s. 414; SČS 1, 1995, s. 191–192; nekrology: A. Haman, Odešel J. G., in: Literární noviny 10, 1999, č. 20, s. 2; L. Machala, Za doc. PhDr. J. G., CSc. (21. 10. 1932 – 3. 11. 1999), in: Česká literatura 48, 2000, č. 3, s. 334 až 336; týž, Zemřel J. G., in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas Philosophica. Philologica 72. Studia bohemica 8, 2000, s. 193; týž, J. G. – prozaik, in: Acta Universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica. Philologica 91, 2007, s. 311–318; M. Lukáš, Románové dílo J. G. (doslov), in: J. G., Čekání na konec tmy, 2012; http://www. slovnikceskeliteratury.cz (s bibliografií a literaturou, stav k 10. 3. 2008); http://spisovatele.upol.cz (stav k 25. 5. 2015).

Blanka Svadbová