GALANDA Mikuláš 4.5.1895-5.6.1938

Z Personal
Mikuláš GALANDA
Narození 4.5.1895
Místo narození Turčianske Teplice (Slovensko)
Úmrtí 5.6.1938
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

GALANDA, Mikuláš, * 4. 5. 1895 Turčianske Teplice (Slovensko), † 5. 6. 1938 Bratislava (Slovensko), malíř, grafik, ilustrátor

Syn notáře, vystudoval gymnázium v Lučenci. Studoval 1914–16 Akademii výtvarných umění v Budapešti u prof. D. Raksányiho, školu nedokončil. Pokračoval od 1922 v Praze na UMPRUM u V. H. Brunnera, v následujícím roce na AVU u A. Brömseho a F. Thieleho (1923–27). V Praze se seznámil se skupinou slovenských výtvarníků (J. Alexy, Š. Polkoráb, M. A. Bazovský, Ľ. Fulla). Zaujat českou sociální grafikou a německým expresionismem uveřejňoval své grafiky a kresby ve studentských časopisech. Během pražského pobytu se sblížil s intelektuální levicí a s výtvarným názorem české moderny reprezentované E. Fillou, V. Špálou, F. Tichým, J. Čapkem ad. V začátcích G. dílo ovlivnila vídeňská secese, E. Munch a G. de Chirico. K vlastnímu výtvarnému projevu se dopracoval přes kubismus a neoklasicismus P. Picassa. Byl ceněn zejména jako knižní grafik, který disponoval sebejistou kreslířskou linií, např. již na AVU spolupracoval s levicovou revuí DAV (1924–26).

Od 1929 žil na Slovensku, kde učil na středních školách v Bratislavě a od 1933 na Škole uměleckých řemesel. Třicátá léta patřila k jeho umělecky nejplodnějšímu období. Ovlivněn studijním pobytem v Paříži 1930 propojil moderní výtvarný názor se světem slovenského lidového umění. Spolu s malířem Ľ. Fullou sepsal ve čtyřech číslech Soukromé listy Fully a Galandy (1930–32), manifest umělecké avantgardy, přibližující slovenskému prostředí myšlenky moderního francouzského umění.

Často zobrazoval ženy: Portrétoval venkovanky, ženy při koupeli a stále se vracel k tématu madony s dítětem. G. malbou prostupuje všudypřítomné sociální cítění, souznění s prostými lidmi a jejich národní tradicí, s pastýři, pieroty, pijany a zbojníky. Moderní formou ztvárňoval tradiční figurální náměty. Na jeho plátnech dochází k syntéze vlivů pařížské školy a pražské avantgardy, zejména skupiny Tvrdošíjní. Svoji cestu nalezl v neoklasicistickém vyvážení rozumu a citu, v jednoduchých formách, čisté kresbě, poetické zkratce s kubizujícími doteky, které postupem třicátých let nabyly na důrazu. G. patří ke klíčovým osobnostem slovenského moderního umění.

D: výběr: Láska ve městě, 1924; Básně v kresbách, 1930; Žena s košilí, 1932; Milenci, 1932; Zbojníci, 1932; Na ulici, 1932; Matka, 1933; Dřevorubci, 1933; Šašek, 1934.

L: J. Pospíšil – J. Zatloukal, M. G., 1934; K. Vaculík, M. G. Obrazy, kresby, grafiky, Bratislava 1963; týž, M. G., Bratislava 1983; BLS 3, s. 39–41 (se soupisem díla a bibliografií); Z. Kostrová, M. G. 1895–1938, Bratislava 1995; táž, M. G., Piešťany 2001.

Adriana Šmejkalová