GALLAT Jaroslav 25.3.1855-8.8.1932

Z Personal
Jaroslav GALLAT
Narození 25.3.1855
Místo narození Chrudim
Úmrtí 8.8.1932
Místo úmrtí Chrudim
Povolání 63- Spisovatel

GALLAT, Jaroslav, * 25. 3. 1855 Chrudim, † 8. 8. 1932 Chrudim, hodinář, spisovatel

Pocházel z druhého manželství hostinského Jakuba G. Jeho nevlastní bratři František (1818–1893) a Alois (1827–1901) byli známi chrudimské veřejnosti jako organizátoři a účastníci kulturních a společenských akcí. Starší z nich se vyučil sedlářem a čalouníkem, proslavil se však jako jeden z prvních fotografů, který vedle podoby svých sousedů a dalších zákazníků zachoval i svědectví o vzhledu Chrudimi z roku 1875 (Album města Chrudimě, 1875). Další bratr pracoval jako státní, později magistrátní úředník, věnoval se literární činnosti převážně humoristické. G. se vyučil hodinářem, podobně jako bratra Aloise ho však zaujala literatura. Publikoval převážně časopisecky např. v Humoristických listech, Palečkovi nebo Zlatém domově. Ve svém díle uplatnil většinou situační humor, psal často divadelní parodie. Největší ohlas získala hra Co by tomu řekl básník Heyduk? (1920). G. zanechal řadu děl pro loutkové divadlo. Samostatně uveřejnil publikace Český humor v písni a slově (1898), Hry pro školy mateřské a nižší třídy obecných škol (1900). Velmi často psal texty písní a kupletů, včetně libret k hudebním kusům J. Součka (V penzionátě) a J. Švába-Malostranského (U modistky). Památku bratra Aloise uctil jako humorista obnovením listů Sůva a Klapačka, které redigoval 1902–06, a tak ho připomínal jako zakladatele pověstného spolku Kosí hnízdo. Zmíněný spolek oživoval hříčkami a mystifikacemi společenský život v Chrudimi a stal se vzorem pro další česká města. G. sice zůstával částečně v bratrově stínu, jeho literární činnost však měla ve své době řadu příznivců.

L: LČL 1, s. 786–787 (se soupisem díla a literaturou); Humorista J. G. zemřel, in: Národní listy 72, 1932, č. 220, s. 2; J. Petrtyl, Nástin literárního Chrudimska, in: Chrudimský kraj, 1939; P. Kobetič, Osobnosti Chrudimska, 2002, s. 55; E. Šormová a kol., Česká činohra 19. a začátku 20. století 1, 2015, s. 214–215 (se soupisem pramenů a literatury).

Pavla Vošahlíková