GALLI-BIBIENA Giuseppe 5.1.1695-12.3.1757

Z Personal
Giuseppe GALLI-BIBIENA
Narození 5.1.1695
Místo narození Parma (Itálie)
Úmrtí 12.3.1757
Místo úmrtí Berlín (Německo)
Následovník 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Citace Biografický slovník českých zemí 1, Praha 2004, str. 5-7

GALLI-BIBIENA, Giuseppe, * 5. 1. 1695 Parma (Itálie), † 12. 3. 1757 Berlín (Německo), scénograf, divadelní architekt

Člen rozvětvené rodiny divadelních výtvarníků 17. a 18. století, syn Ferdinanda G.-B. (1657–1743), který 1708 vstoupil v Barceloně do služeb pretendenta španělského trůnu a pozdějšího císaře Karla VI., jehož 1711 následoval do Vídně. G.-B. se jako scénograf poprvé objevil 1716 po otcově boku ve výpravné opeře k narození následníka trůnu Leopolda Angelica vincitrice di Alcina (P. Pariati – J. J. Fux), provedené na rybníce v zahradě císařského letního sídla Favorita (dnes Vídeň). Od následující sezony 1717 již pracoval samostatně, byl jmenován druhým a 1723 prvním divadelním inženýrem císařského dvora. Po smrti Karla VI. pracoval v Itálii (1741 Turín, 1742 Boloňa, 1742–43 Benátky), v lednu 1744 se opět objevil ve Vídni (opera L’ Ipermestra, přestavba zimní jízdárny). Odtud G.-B. odešel 1747 do Drážďan, kde se podílel na přestavbě dvorního divadla a 1750 obdržel titul prvního divadelního inženýra. 1747 zahájil realizaci interiéru dvorního divadla v Bayreuthu, kterou 1748 dokončil jeho syn Carlo (1721–1787). Od 1751 pracoval jako scénograf v Berlíně, 1754 vstoupil do služeb pruského krále Fridricha II.

Jeho vztah k českým zemím se odvíjel především od návštěv císařského páru na našem území. Během korunovačního pobytu 1723 postavil v prostoru letní jízdárny Pražského hradu speciální otevřené divadlo pro provedení slavnostní opery k narozeninám císařovny Alžběty Kristýny Costanza e fortezza (P. Pariati – J. J. Fux). Pro tento neobvyklý prostor použil systém výměny scénických obrazů pomocí postranních odklápěcích kulis (tzv. telari laterali a libretto). Při zpáteční cestě dvora vypravil ve Znojmě na alegorických vozech serenatu La concordia de’ pianeti (P. Pariati – A. Caldara). Při císařově druhé návštěvě 1732 navštívil G.-B. Český Krumlov a připravil tam serenatu L’ asilo d’Amore (P. Metastasio – A. Caldara), představení však bylo kvůli tragické smrti Adama Františka Schwarzenberga přeloženo do Lince.

Ve třicátých letech 18. století pracoval pro zámecké divadlo hraběte Jana Adama Questenberga v Jaroměřicích nad Rokytnou, vyhotovil či zapůjčil své starší scénické návrhy nejméně k pěti nastudovaným operám (1733 Issipile; 1735 Siroe a Didone abbandonata; 1736 La clemenza di Tito; 1738 Il delizioso ritiro scielto da Lucullo, console Romano) a v dubnu 1736 sám Jaroměřice navštívil. Autorem tří jeho údajných scénických návrhů, které se dnes nacházejí na jaroměřickém zámku, byl však G. Pellizuoli.

G.-B. vytvořil scénické návrhy pro více než stovku hudebně-dramatických děl. Jeho iluzionistický, bohatě zdobný výtvarný styl se stal nejtypičtějším projevem scénografie vrcholně barokní opery seria a ovlivnil středoevropské divadelní výtvarnictví na několik desítek let dopředu. Významným výrazovým prostředkem, v němž dovršil myšlenku svého otce, byla tzv. scena per angolo, tj. víceúběžníková perspektiva s posunutím centrální osy. Pozdním dokladem jeho vlivu v českých zemích jsou dochované dekorace zámeckého divadla v Českém Krumlově z let 1766–67, vyhotovené J. Wetschelem a L. Merkelem.

D: výběr: Architetture e Prospettive, Wien 1740; soubor rytin (vydány jako součást tištěných libret) se scénickými návrhy k operám Angelica vincitrice di Alcina, 1716; Costanza e fortezza, 1723.

L: F. Hadamowsky, Die Familie G.-B. in Wien. Ein Leben für das Theater, Wien 1962; J. Hilmera, „Costanza e Fortezza“. G. G.-B. und das Barocktheater in Böhmen, in: Maske und Kothurn 10, 1964, s. 396–407; J. Záloha, Neuskutečněné operní představení císařského dvorního divadla v Českém Krumlově roku 1732, in: JSH 64, 1995, s. 186–188; O. G. Schindler, Smrt na lovu v Brandýse a zmařená divadelní slavnost v Krumlově, in: Divadelní revue 7, 1996, č. 1, s. 14–35; I Bibiena. Una famiglia europea, D. Lenzi (ed.), (katalog výstavy), Venezia 2000; I Bibiena. Una famiglia in scena: da Bologna all’Europa, D. Gallingani (ed.), Firenze 2002; Jakubcová, s. 184 až 187 (s další literaturou a prameny); J. Spáčilová – Š. Vácha, New Insights into the Performance of Fux’s Opera Costanza e Fortezza in Prague in 1723, in: Music in Art. International Journal of Music Iconography 34, 2009, č. 1–2, s. 44–72; Š. Vácha, Pražské divadlo pro operu Costanza e Fortezza (1723) v kontextu evropské divadelní architektury 18. století, in: Divadelní revue 20, 2009, č. 1, s. 13–31; J. Perutková, František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích, 2011, s. 77–79; J. Spáčilová, Operní divadla na Moravě v 1. polovině 18. století – současný stav vědomostí a perspektivy dalšího výzkumu, in: Opus musicum 43, 2011, č. 6, s. 38–54; J. Perutková, Johann Adam Graf Questenberg (1678–1752) als Förderer der italienischen Oper in Mähren, 2016.

P: Theatermuseum, Wien, scénické návrhy pro zámecké divadlo v Jaroměřicích nad Rokytnou, sign. HZ I 205–209 (Issipile), HZ I 196, 197, 202 (Il delizioso ritiro).

Jana Spáčilová