GALLWITZ Hans 24.11.1896-9.10.1958

Z Personal
Hans GALLWITZ
Narození 24. 11. 1896
Místo narození Sigmaringen (Německo)
Úmrtí 9. 10. 1958
Místo úmrtí Lipsko (Německo)
Povolání 11-Geolog

GALLWITZ, Hans (též Friedrich Erich Walter), * 24. 11. 1896 Sigmaringen (Německo), † 9. 10. 1958 Lipsko (Německo), geolog, paleontolog

Pocházel z evangelické rodiny Hanse G. a Elisy, roz. Försterové. Děd z matčiny strany (a zároveň švagr F. Nietzscheho) Th. Förster (1839–1898) byl profesorem církevních dějin v Halle.

Po maturitě na gymnáziu v Halberstadtu G. bojoval 1914–18 v první světové válce. Studoval na univerzitě v Tübingenu teologii, přešel na geologii do Göttingenu (1926 Dr.). Krátce pracoval ve Španělsku, 1926 získal místo asistenta Mineralogicko- geologického institutu techniky v Drážďanech, kde se 1929 habilitoval prací o Ještědském hřbetu v severních Čechách, 1935 byl jmenován mimořádným profesorem. Zabýval se předkřídovou jednotkou v jižním okolí Pirny a severními Čechami. Prováděl geologické mapování a výzkum stratigrafie, paleontologie, petrografie, tektoniky a geomorfologie. Navazoval na práce R. Kettnera, O. Kodyma a dalších českých geologů, jako prvý nalezl fosilie ve vápencových lomech poblíž Vysoké u Jítravy a v okolí Křižan a Malého Vápenného. Spolu s J. Kolihou v této jednotce prokázali svrchní devon v porýnském vývoji. Publikoval její stratigrafické členění (1930), rozlišil souvrství algonkia (proterozoika) až spodního karbonu. O Ještědském hřbetu uveřejnil osm prací.

Po připojení Rakouska k Německu byl 1939 jmenován profesorem techniky ve Vídni, poté byl mobilizován a sloužil jako vojenský geolog. Po válce zůstal v sovětské okupační zóně. Od 1946 byl profesorem geologie a paleontologie na přírodovědeckých fakultách univerzit v Halle a Wittenbergu, zároveň řídil univerzitní Geiseltalmuseum. Zaměřil se na výzkum v oblasti Harzu a regionu Geiseltal poblíž Halle. Se souhlasem sovětských orgánů zastával 1946 funkci děkana přírodovědecké fakulty v Halle. 1950 zvolen členem nejstarší německé vědecké společnosti zv. Leopoldiny (Deutsche Akademie der Naturforscher) v Halle. Syn Klaus G. (* 14. 9. 1930, Pillnitz /u Drážďan/, Německo) je historikem umění.

D: Eine geologische Streife im Jeschken, in: Firgenwald 2, 1929, č. 1, s. 3–10; Stratigraphie und Tektonik im Jeschkengebirge, in: Sitzungsberichte und Abhandlungen der Naturwissenschaftlichen Gesellschaft „Isis“ 22, 1929, s. 16–17; Der Quarzit der Weesensteiner Grauwacke im Elbtalschiefergebirge südlich Pirna, in: tamtéž, s. 52–59; Geologie des Jeschkengebirges in Nordböhmen, Leipzig 1930; Die nachtektonischen Eruptivgesteine im Jeschken, in: Firgenwald 4, 1931, s. 131–148 (s E. Trögerem); Zur Geologie des Jeschken in Nordböhmen, in: Zentralblatt für Mineralogie, Geologie und Paläontologie (Stuttgart), Abteilung B, 1932, s. 161–166; Die Altersfolge der Intrusionen in der Elbtalzone, in: Berichte über die Verhandlungen der Sächsischen Akademie der Wissenschaften, Mathematisch-naturwissenschaftliche Klasse 86, 1934, s. 351–384.

L: M. Dietrich – O. Kühn, H. G. Nachruf, in: Mitteilungen der Geologischen Gesellschaft (Wien) 51, 1958, s. 365–371 (s bibliografií); R. Hohl, H. G. zum Gedächtnis, in: Geologie (Berlin) 8, 1959, s. 100–102; L. Kopecký a kol., Vysvětlivky k Přehledné geologické mapě ČSSR 1 : 200 000 M-33-IX, Děčín, 1963, passim; W. E. H. Carle, Werner Beyrich von Koenen Stille, ein geistiger Stammbaum wegweisender Geologen, in: Geologisches Jahrbuch (Hannover), Reihe A, Bd. 108, 1988, passim; H. Prescher – Ch. Hebig, Lexikon der Geowissenschaftler, in: Schriften des Staatlichen Museums für Mineralogie und Geologie zu Dresden 8, 1998, s. 23.

Pavel Vlašímský