GALSKÝ Desider 25.3.1921-24.11.1990

Z Personal
Desider GALSKÝ
Narození 25.3.1921
Místo narození Michalovce (Slovensko)
Úmrtí 24.11.1990
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

68- Redaktor nebo žurnalista

GALSKÝ, Desider (vl. jm. Goldfinger), * 25. 3. 1921 Michalovce (Slovensko), † 24. 11. 1990 Praha, publicista, pracovník českožidovského hnutí

Narodil se v ortodoxní židovské rodině. V rodišti navštěvoval slovenské reálné gymnázium, kde ho ovlivnil literární kritik A. Matuška. Za války z rasových důvodů sloužil v pomocných armádních jednotkách, během Slovenského národního povstání se mu podařilo připojit se k partyzánům. Jako spojka prodělal ústup do hor a na sklonku války byl nacisty vězněn. 1945–49 studoval mezinárodní vztahy a novodobé dějiny na Vysoké škole politické a sociální v Praze (PhDr.). 1949–51 pracoval na ministerstvu zahraničních věcí, v souvislosti se zatčením V. Clementise a E. Goldstückera byl z ministerstva propuštěn, vyloučen z KSČ a na umístěnku zaměstnán jako dělník v ČKD Praha. 1958 začal spolupracovat s mezinárodněpolitickou redakcí Československého rozhlasu, 1959 se stal redaktorem Nakladatelství politické literatury (později Svoboda), 1967 obhájil v Ústavu mezinárodních vztahů vědeckou hodnost CSc. Po svém druhém vyloučení z KSČ přešel 1971 do nakladatelství Avicenum jako redaktor pololetního sborníku Děti a my. V sedmdesátých letech se aktivně zapojil do komunity českých sionistů, opozičních vůči totalitnímu systému. Přispíval do Věstníku židovských náboženských obcí, postupně na sebe mezinárodním přehledem a světovými kontakty strhával pozornost jako jeho dobově nejzajímavější autor. 1979–86 řídil publikační oddělení Rady židovských náboženských obcí v ČSSR a na podzim 1980 byl zvolen jejím předsedou. V lednu 1981 otiskl ve Věstníku své programové prohlášení Minulost a přítomnost, které se snažil důsledně naplňovat. Především propojil činnost českých a slovenských náboženských obcí, což se dosud nedařilo, cílevědomě budoval ideovou platformu liberálního československého sionismu, navázal kontakty s Izraelem, s židovskými obcemi v Evropě a USA, zval do Prahy přední světové židovské osobnosti, rozšířil kulturní činnost pražské židovské obce, pořádal programy pro veřejnost, včetně pololegálních (např. 1983 oslavu stého výročí narození F. Kafky atd.). V krátké době se mu podařilo oživit dění židovské komunity v republice. Koncem 1985 obdržel od stranických a bezpečnostních orgánů zákaz znovu kandidovat na funkci předsedy Rady židovských náboženských obcí v ČSSR, o rok později byl zbaven i vedení publikačního oddělení. Do listopadových událostí 1989 zůstal pouze výkonným redaktorem jejího Věstníku a Židovské ročenky, neustále podrobován výslechům Státní bezpečnosti. V prosinci 1989 se vrátil do čela Rady židovských náboženských obcí v ČSSR i jejího publikačního oddělení. Než stačil uskutečnit vše, co si ambiciózně předsevzal, podlehl následkům autonehody.

Jako autor literatury faktu se zaměřil na mezinárodní problematiku současnou nebo v historické reflexi. S ohlasem i v zahraničí se setkaly publikace o dějinách Suezského a Panamského průplavu a mezinárodního obchodu.

D: Japonsko hledá cestu, 1958; Dvě soustavy – dvě cesty, 1959; Panamské dobrodružství, 1961; Světové události 1945–1961, 1963; Hazard pana Lessepse, 1966; Kdo je kdo ve 20. století, 1967; Král Madagaskaru, 1967; Mrtvý na útěku, 1969; Zlato, kaučuk, diamanty, 1974; Veliké dobrodružství, 1983; Milionové objevy. Zlato, diamanty, kaučuk, ropa, 1988.

L: A. Mikulášek a kol., Literatura s hvězdou Davidovou 1, s. 113–114; Dr. D. G., in: Věstník Židovských náboženských obcí 52, 1990, č. 12, s. 3; Vzpomínka na Dr. D. G., in: tamtéž 53, 1991, č. 3, s. 2–3.

Martin Kučera