GALUŠKA Zdeněk 11.7.1913-13.12.1999

Z Personal
Zdeněk GALUŠKA
Narození 11.7.1913
Místo narození Uherský Ostroh
Úmrtí 13.12.1999
Místo úmrtí Nivnice
Povolání

63- Spisovatel

88- Umělecký řemeslník

GALUŠKA, Zdeněk, * 11. 7. 1913 Uherský Ostroh, † 13. 2. 1999 Nivnice, spisovatel, malíř, ilustrátor, lidový vypravěč

Narodil se manželům Antonínu a Emilii G. jako prostřední ze tří dětí. Od dětství se věnoval hudbě a malování, od mládí vystupoval v ochotnickém souboru. Když mu bylo šestnáct let, zemřel otec na souchotiny. G. zdědil holičství, v němž pracoval a slýchával příběhy o soudních kauzách zákazníků, které se staly základem jeho literární tvorby. Ve třicátých letech začínal jako malíř v Uherském Hradišti, kde kreslil pro družstvo SLUM (Slovácké lidové umění moravské) regionální figurky a ornamenty. Kromě toho maloval plakáty, divadelní dekorace, pozvánky a navrhoval kostýmy pro ochotníky. Psal soudničky, z nichž první vyšla 1930 v Moravských novinách. Vzbudily zájem a každou neděli byly zveřejňovány další. 1935 navštěvoval externě Školu uměleckých řemesel v Brně. Za nacistické okupace byl totálně nasazen v Berlíně. 1945 se přestěhoval do Brna, kde se oženil s Vlastou Fornůskovou. Spřátelil se se spisovatelem J. Tomečkem, který mu usnadnil spolupráci s tiskem, rozhlasem a později také televizí. Pracoval jako výtvarník, vedoucí Úřadovny pro domácí práce v Uherském Hradišti, od 1951 jako vedoucí družstva Moravská ústředna v Brně.

1947 vyšla v Brně G. první kniha Slovácko sa súdí, která měla u čtenářů velký úspěch, 1947–48 následovala tři nová vydání, 1969 a 1974 reedice. Knihu ve slováckém nářečí G. sám ilustroval. Za podklad mu posloužily autentické příběhy. S laskavým, živelným i jadrným humorem představil rázovité postavy zemitého slováckého venkova a zdůraznil jejich moudrost a lásku k životu. V padesátých letech zahájil spolupráci se souborem Pod slováckým nebem, v letech šedesátých s legendární Strouhalovou sedmičkou, s níž vystupoval doma i v zahraničí. Profiloval se jako lidový vypravěč historek ze Slovácka, ohlas měly estrády, ve kterých ztělesnil stařečka Pagáče a s nimiž jezdil po českém a moravském venkově. Jeho vyprávění vysílal Československý rozhlas a byla šířena i na gramofonových deskách. Další kniha Slovácko sa nesúdí s vlastními ilustracemi vyšla až 1972. Na motivy obou knih byl 1975 a 1984 natočeny dvě řady seriálu (scénář J. Dietl). G. do něj vybral představitele hlavních rolí (J. Kroner a O. Velen). 1977 byl zveřejněn výbor Stařeček Pagáč vyprávjajú, který se pod názvem Slovácko sa súdí aj nesúdí dočkal několika opakovaných vydání. 1991 G. publikoval dvaapadesát slováckých písní ve sborníku Moravské a slovácké pěsničky, které doprovodil humorným povídáním a ornamenty. Chystanou knihu Od kolébky po fajku už nedokončil.

Za zásluhy o rozvoj lidového slovesného umění získal 1985 titul zasloužilý umělec, 1994 ho čestným občanem jmenovalo město Brno a 1996 rodiště, kde byl pohřben a kde má na zámeckém nádvoří pamětní desku.

L: výběr: J. Húsek, Doslov, in: Slovácko sa súdí aj nesúdí, 1972, s. 9–12; MČE 2, s. 561; SČS 1, s. 192; Tomeš 1, s. 359; V. Hendrychová, Spisovatel a vypravěč Slovácka – Z. G., in: Duha 27, 2013, č. 3 (http://www. databazeknih. cz/životopis/zdenek-galuska-4047, stav k 23. 2. 2016).

Miroslava Kyselá