GANGULIOVÁ Milada 10.7.1913-27.4.2000

Z Personal
Milada GANGULIOVÁ
Rodné jméno SÝKOROVÁ
Narození 10.7.1913
Místo narození Přerov
Úmrtí 27.4.2000
Místo úmrtí Kalkata (Indie)
Povolání 54- Etnograf
63- Spisovatel

GANGULIOVÁ, Milada (roz. Sýkorová), * 10. 7. 1913 Přerov, † 27. 4. 2000 Kalkata (Indie), překladatelka, spisovatelka, indoložka, etnoložka

Absolventka Filozofické fakulty UK v Praze (žačka indologa V. Lesného). Během studií v Londýně se seznámila se statistikem Móhanlálem Gangopádhjájem, vnukem zakladatele moderního indického výtvarného umění Abaníndranátha Thákura (1871–1951), jenž byl synovcem bengálského laureáta Nobelovy ceny za literaturu 1913, Rabíndranátha Thákura (1861–1941). Po sňatku následovala manžela do Indie, aby s ním a se synem Mitendrou a dcerou Urmílou žila v rodinných sídlech Thákurů v západobengálském Šántiniketanu a od 1947 v Kalkatě, kde založila školu a působila na ní jako ředitelka. Překládala též z indických jazyků (mj. texty R. Thákura, vydané 1960 jako Povídky, essaye a projevy, spolu s M. Zapletalem a D. Zbavitelem), publikovala v časopisech, zejména v Novém Orientu.

Když 1963 poprvé vstoupila na půdu právě vzniklého spolkového státu Nágáland v hornaté severovýchodní Indii, byla fascinována setkáním s domorodými Nágy. Tamních dvanáct bojovných kmenů, hovořících vzájemně nesrozumitelnými jazyky tibeto-barmské skupiny a etnograficky dosud neprozkoumaných, zachovávalo dosud válečný obyčej lovu lebek. G. se od té doby natrvalo věnovala soustavnému studiu jejich kultury, zatím ještě nedotčené moderní civilizací. Z bezmála dvaceti pobytů v zemi Nágů vytěžila materiál pro několik úspěšných knih, z nichž Putování za lovci lebek se dočkalo i anglické (vlastní překlad G.), slovenské a německé verze. Většinu z nich doprovodila i svými fotografiemi. 1969 ovdověla; sama zemřela na mozkovou formu malárie. Její rozsáhlá a cenná sbírka uměleckých předmětů a fotografické dokumentace života a kultury Nágů je uložena v Národním středisku umění Indíry Gándhíové v Novém Dillí, Muzeu kultur v Basileji i Muzeu Pitta Riverse v Oxfordu.

D: Obrázky z Bengálska, 1963; Putování za lovci lebek, 1960; Bozi, bráhmani, lidé: Čtyři tisíciletí hinduismu, 1964 (s D. Zbavitelem a kol.); V říši klenotů, 1967; Naga Art, New Delhi 1993. Bibliografie článků pro časopis Nový Orient, in: Nový Orient. Článková bibliografie. Ročník 1–50 (1945/46–1995), D. Chaloupka – J. Jiroušková (eds.), 1998.

L: Kdo byl kdo – čeští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 149–150; M. Krása, Za Miladou G., in: Nový Orient 55 (7), 2000, s. 273; G. Chatterjee, Glimpses of Naga Life and Culture, http://www.ibiblio.org/ gautam/heri0006.htm (stav k 23. 2. 2016); M. Ganguli. Reborn in India, in: Organiser, March 14, 2004, s. 21; V. Fišmistrová, Kalendárium, in: Přerovské listy 7 (7–8), 2008, s. 8; S. Das, House where Tagores lived lies in neglect, in: The Telegraph, Calcutta, India 26. 4. 2010; D. R. Laifungbam, Warm hands and cold cream, my mother Sanaibema Wangolsana and I: 1954–1965, in: Kangla Online 8, 2011, http://kanglaonline.com/2011/08 (stav k 23. 2. 2016); S. Das, Plan for museum at Abanindranath House, in: The Telegraph, Calcutta, India, 12. 6. 2014.

Jan Čech