GARTNER Jakob 22.6.1861-15.4.1921

Z Personal
Jakob GARTNER
Narození 22.6.1861
Místo narození Přerov
Úmrtí 15.4.1921
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 74- Architekt

GARTNER, Jakob, * 22. 6. 1861 Přerov, † 15. 4. 1921 Vídeň (Rakousko), architekt

Syn mlynáře Isaka Löbla G. a Rosy, roz. Galiové, z Ostravy; měl čtyři sourozence. 1879–83 vystudoval stavební oddělení německé průmyslovky v Brně, kde ho učili A. Prastorfer (žák Th. Hansena) a G. Wanderley. Po dva roky praktikoval u stavební firmy a asistoval u architektů C. Korna, H. Wiedenfelda a G. Matthiese. 1886–88 studoval ve Vídni na Akademii výtvarných umění (Akademie der bildenden Künste) u C. Hasenauera. Podnikl studijní cestu do horní Itálie, kde se zajímal o dílo A. Palladia a kreslil vily. 1888 se natrvalo usadil ve Vídni, otevřel si projekční kancelář, 1895–96 založil její pobočku v Olomouci na náměstí Míru č. 26, kde spolupracoval se stavitelem M. Fischerem. 1908 se oženil s Annou, roz. Lanzerovou, provd. Grünbaumovou, a spolu vychovávali jejího syna Roberta.

Projektoval výstavné budovy pro movitou velkoměstskou klientelu především ve Vídni a Olomouci. Jeho stylovou formu ovlivnili A. Prastorfer, G. Wanderley i K. v. Hasenauer, zvláště poslední ho inspiroval slohovým pluralismem (renesance, manýrismus, rokoko, baroko ad.) a získal pro eklekticismus, pozdní historismus, zdobnost, pompéznost i reprezentativnost. G. proslul sakrální tvorbou, stavbami či přestavbami bezmála dvou desítek synagog (např. Holešov s bytem a kanceláří rabína, Opava, Olomouc, Přerov, Orlová, Bohumín, Prostějov, Kroměříž, další ve Vídni, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku), a to na totožném půdorysu, s užitím prvků maursko-románského slohu či islámské architektury a dvojbarevného zdiva. Většina synagog byla později vypálena a zničena nacisty anebo podstatně přestavěna. Dalším okruhem, kde se od devadesátých let 19. století uplatnil, byly nájemní domy v podobě řadových staveb s ozdobami (za vrchol je označován obytný dům A. Redlicha se dvěma atlanty a balkonem v olomoucké Pekařské ulici 487/17, 1896–97) a honosné vily (např. dům se schodišťovou věží a terasou sladovníka a židovského obecního funkcionáře E. Hamburgera, olomoucká ulice Parková, dnes Vídeňská č. 632/2, 1895–96). Profánní objekty se nacházely hlavně v Olomouci a ve Vídni, kam přenesl těžiště své práce po 1901 a kde uplatnil modernější styl. Získal čestný diplom na mezinárodní umělecké výstavě v Záhřebu (1892), stal se členem Spolku rakouských inženýrů a architektů (Österreichischer Ingenieur- und Architektenverein). Byl pohřben na hřbitově ve Vídni-Döblingu.

D: výběr, synagogy: Holešov, 1892–1893 (zničena 1941); Opava, 1892–1896 (zničena 1938); Olomouc, 1895–1897 (zničena 1939); Přerov, 1898 (dnes pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje); Orlová, 1898; Bohumín, 1901–1904 (zničena 1939); Prostějov, 1903–1904 (dnes přestavěný kostel Československé církve husitské), Kroměříž, 1909–1910 (zničena 1942). Veřejné budovy: Ústav pro vzdělávání dívek hraběte Pöttinga, Pöttingeum, Olomouc, 1894–1895, 1898–1899; židovský společenský dům, Olomouc, 1895–1897; městská spořitelna, Šternberk, 1895 (dnes Komerční banka). Nájemní domy a vily: Olomouc, Prostějov, Přerov, Brno.

L: výběr: BL 1, s. 418; NEČVU, s. 206–207; P. Zatloukal, J. G., in: Okresní archiv v Olomouci 1988, 1989, s. 178–194; týž, Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku, 2002, s. 378, 399–406, 449, 468 (se soupisem literatury); J. Klenovský, Nedochované památky židovské kultury Moravy a Slezska. 3. Synagogy, 2005, nestr. (Bohumín, Holešov, Kroměříž, Olomouc, Opava, Orlová, se soupisem literatury); Slavné vily Olomouckého kraje, P. Zatloukal (ed.), 2007, s. 15–16, 26–28, 68; Slavné vily Čech, Moravy a Slezska, V. Šlapeta – P. Zatloukal (eds.), 2010, s. 122–124; J. Klenovský, Židovské památky Zlínského kraje, 2010, s. 19–34, 41–55; T. Halusková, J. G., architekt Moravy a Slezska, 2012 (diplomová práce, FF UP, Olomouc, se soupisem díla, literatury a pramenů); J. G. (http://www.architektenlexikon.at/de/159.htm, se soupisem díla, literatury a pramenů a s podobiznou, stav k 2. 10. 2015).

P: NA, Praha, matrika nar. matrika židovské náboženské obce Přerov, 1848–1861, s. 44, řádek č. 12.

Gustav Novotný