GASPARIČ Jiří 23.4.1926-22.12.2007

Z Personal
Jiří GASPARIČ
Narození 23.4.1926
Místo narození Praha
Úmrtí 22.12.2007
Povolání 3- Chemik nebo alchymista

GASPARIČ, Jiří, * 23. 4. 1926 Praha, † 22. 12. 2007 ?, analytický chemik

O chemii se začal zajímat na gymnáziu v Truhlářské ulici. Z rasových důvodů byl v sextě ze školy vyloučen a 1944–45 vězněn nacisty v internačním táboře pro židovské míšence v Bystřici (u Benešova). Po válce si doplnil maturitu a při zaměstnání ve farmaceutickém závodě SPOFA v Praze vystudoval chemii na VŠCHT (Ing. 1950). Krátce působil v chemických závodech v Záluží (u Litvínova) jako specialista na určování fenolů v hnědouhelném dehtu. 1952 nastoupil do Výzkumného ústavu organických syntéz v Pardubicích-Rybitví, kde se zaměřil na identifikaci chemických látek s přihlédnutím k textilním barvivům. Z oboru vycházela i G. kandidátská práce Identifikace organických sulfidů (1958). Od šedesátých let G. externě přednášel na Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích, kde se 1968 habilitoval. Po dvou desetiletích ve výzkumu přešel 1973 na tehdy konstituovanou Farmaceutickou fakultu UK v Hradci Králové, kde byl považován za vynikajícího pedagoga. Na škole založil katedru fyzikální chemie, patnáct let ji vedl; působil také jako proděkan fakulty. 1979 obhájil doktorskou práci Konstituční analýza azobarviv, 1983 byl jmenován profesorem. Zpracoval skripta z fyzikální chemie pro farmaceuty. Externě přednášel i na pardubické technice a také na hradecké pedagogické fakultě, později přeměněné na Univerzitu Hradec Králové.

Zabýval se identifikací a separací organických látek (aminů, alkoholů, karbonylových sloučenin), především s využitím chromatografických technik, a jejich stopovou analýzou; publikoval na sto padesát prací a byl spoludržitelem několika patentů. V době, kdy pracoval na farmaceutické fakultě, se zaměřil na vliv chemických látek na lidský organismus a podílel se na založení specializovaného oboru gerontofarmacie. Oceněn byl bronzovou medailí UK a také prémií Svazu českých spisovatelů.

D: Důkaz a identifikace organických látek, 1963 (s M. Večeřou); Detection and Identification of Organic Compounds, New York 1971 (s týmž); Laboratory Handbook of Paper and Thin-Layer, Chichester 1978 (s J. Churáčkem); Papírová a tenkovrstvá chromatografie organických sloučenin. Laboratorní příručka, 1981 (s týmž); Repetitorium středoškolské fyziky pro studenty farmacie, 1988 (se S. Doubalem); Význam analytické chemie pro studium biotransformace a farmakokinetiky léčiv, in: Československá farmacie 38, 1989, s. 340–342 (s J. Květinou); Iontově-párová extrakční polarografie a její využití pro stanovení nízkých koncentrací léčiv, 1991 (s D. Kučovou); Stabilita sodnej soli cefazolinu v tuhej fáze, Modra – Hradec Králové 1991 (s P. Beněm); Vybrané kapitoly z fyzikální chemie pro posluchače farmacie, 1993; Spectrophotometric Reactions, New York 1996 (spoluautor); Úvod do fyzikální chemie a fyzikálně-chemických metod, 1998.

L: Tomeš 1, s. 360; S. Ďoubal, Prof. Ing. J. G., DrSc. – 75. narozeniny, in: Chemické listy 95, 2001, s. 252; nekrolog, in: tamtéž, 102, 2008, s. 569–571.

Jiří Martínek