GATTER Willibald Gustav 12.12.1896-14.5.1973

Z Personal
Willibald Gustav GATTER
Narození 12.12.1896
Místo narození Kuřivody (č. o. Ralsko)
Úmrtí 14.5.1973
Místo úmrtí Kirchheim unter Teck (Německo)
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik

GATTER, Willibald Gustav (též Willy), * 12. 12. 1896 Kuřivody (č. o. Ralsko), † 14. 5. 1973 Kirchheim unter Teck (Německo), automobilový konstruktér

Byl nejstarší z osmi dětí strojního zámečníka a výrobce pump Josefa G. (1854–1929) a Marie, roz. Eiseltové (1870–1941). Maturoval 1915 na průmyslové škole v Liberci. Narukoval do armády a byl přidělen do Škodových závodů v Plzni, kde se podílel na výrobě děl; byl přítomen při jejich nasazení na frontě na Piavě 1918. Po válce odešel 1919 do Vídně, kde pracoval u firmy Austro-Daimler; stal se spolupracovníkem F. Porscheho, získal několik patentů. Externě přednášel na vídeňské technice, 1923 se habilitoval pro obor automobilových motorů. Účastnil se také automobilových závodů.

Po rozepřích s vedením firmy z ní Porsche i G. 1925 odešli. G. se vrátil do Čech, kde dostal nabídku na místo technického vedoucího od ústecké firmy Schicht, která se rozhodla investovat do výroby automobilů. Otevřel si dílnu v Kuřivodech, kde konstruoval malé otevřené vozy s nízkou spotřebou. 1929 měla být zahájena jejich sériová výroba, továrník však trval na značce Schicht namísto slíbeného Gatter; konstruktér proto 1929 spolupráci ukončil.

G., přesvědčený o úspěchu svého vozu, vybudoval továrnu v Zákupech (u České Lípy). 1930 začal se šesti dělníky (včetně dvou bratrů) vyrábět. Vozy Gatter byly úsporné, se spotřebou jako motocykl a proti konkurenční Škodě o polovinu levnější; proto G. bývá pokládán za předchůdce myšlenky lidového vozu, který se později za přispění Porscheho jako Volkswagen stal populární v Německu. Kvůli odbytu G. zřídil síť obchodních zastoupení (Jablonec n. N., Praha, Chomutov), podnikal propagační jízdy po Československu i Německu. Vyrobil několik desítek vozů, z nichž se ovšem dochoval jediný exemplář. V době hospodářské krize odbyt vázl, a ačkoli G. továrna vyráběla i malá nákladní auta a opravovala vozy konkurence, zadlužila se a 1936 výrobu ukončila. Hospodářské problémy zřejmě zavinily i G. politickou radikalizaci. 1933 s K. Henleinem spoluzakládal Sudetendeutsche Heimatfront, předchůdkyni strany SdP.

Po krachu odešel G. do Německa, pracoval jako konstruktér lodních motorů v Roßlau (na Labi, dnes č. o. Dessau-Roßlau), za druhé světové války se v Offenbachu (u Frankfurtu nad Mohanem) podílel na konstrukci se vrtulí pro německá bojová letadla (Junkers, Heinkel). 1944 se po spojeneckém bombardování přestěhoval do Prahy, kde pokračoval ve výzkumu v nacisty řízené letňanské továrně Letov. Po válce s manželkou Emilií, roz. Hoylerovou, uprchl do württemberského Kirchheimu unter Teck poblíž Stuttgartu, kde se živil jako mechanik. Politicky se angažoval v krajně pravicové Liberálně- socialistické straně Německa, za niž neúspěšně kandidoval do Spolkového sněmu a vypracoval její ekonomický program. V polovině padesátých let ztroskotal jeho další pokus o obnovu výroby cenově dostupných automobilů.

Syn Wulf G. (* 1943) je ornitolog a ekolog, který působil v západní Africe (Birds of Liberia, 1998).

D: Europäisches Programm der Liberal-Sozialistischen Partei Deutschlands, b. m. 1954; Weder Kapitalismus noch Kommunismus – Europas Liberal-Sozialismus, Kirchheim-Teck 1972.

L: A. Kuba, Atlas našich automobilů 1914–1928, 2, 1988, s. 207–209; M. Sovadina, Výroba automobilů Gatter v Zákupech, in: Bezděz. Vlastivědný sborník Českolipska 9, 2000, s. 177–205; https://cs.wikipedia.org/ (stav k 23. 2. 2016); https://de.wikipedia.org/ (stav k 23. 2. 2016; s další literaturou); M. Bumba, Automobily G., in: Motor-Journal, květen 2009, s. 18–24.

Jiří Martínek